Přiveď ho

24.kapitola

Vila Siriuse Blacka, 8. dubna, dopoledneHarry se snažil uklidnit, ale bez valného úspěchu. Musel Severuse poslat pryč. Nedokázal snést jeho dotek a utěšování, když Snape věděl, jaká zvrácená a opovrženíhodná bytost Harry je. Bolest na hrudi sílila a srdce mu bilo o závod, hlava se mu točila a třásl se po celém těle. V hlavě mu vířil neskutečný zmatek. Chránil ho před plnou pravdou. Totiž tou, kde někdo věděl o všem, co se kdy v jeho životě událo. Před očima mu začaly běhat černé skvrny."Harry, dýchej pomaleji!" vrazila do pokoje Hermiona a hned odhadla situaci. Rychle ho podepřela, protože mladík spadl do polštářů. Použila na něj rychlé Transpiratte a pomohla mu vypít uklidňující lektvar."Kruci, Snape se měl postarat, aby se tohle nestalo!" vyšiloval Sirius, který byl Hermioně v patách. "Já ho prokleju!""Ne, neprokleješ. Půjdeš se mnou zpátky dolů a necháš Harryho na starost Hermioně," chytil ho za paži Remus."Harry mě tu potřebuje! Snape ho rozčílil!""Sirie," zasípěl Harry, ke kterému proniklo Severusovo jméno. "On za to nemůže. Ta chyba jsem já," schoulil se do klubíčka."Harry, co tím myslíš, že chyba jsi ty?" zkoprněl Sirius. Mladík však odmítal zvednout hlavu nebo promluvit. Všechnu svou sílu spotřeboval na to, aby ovládl usedavý pláč."Sirie, prosím," omluvně se na Blacka obrátila Hermiona. "Jakmile to s Harrym zvládneme, určitě budete mít dost času se pořádně přivítat za chvíli. Přece jen je to všechno pro něj dost šok," uklidňovala muže. Kupodivu to fungovalo."Tak dobře. Harry, hlavně se uzdrav. U Merlina, tak strašně jsem se na to těšil. Mám tě moc rád," pohladil mladíka po vlasech a opustil místnost. Sotva klaply dveře, nedokázal si Harry pomoct a pláč se spustil znovu. Lékouzelnice pojistila pokoj asonickým kouzlem."Co se děje? Chceš mi to říct, Harry?" hladila mladíka po zádech."On t-to všechno viděl, Hermi. Jak se na mě mohl vůb-bec podívat?" škytl mladík. "Jak se já m-můžu p-podív-vat na něho? Strašně t-to b-bolí.""Myslíš to, co se stalo u Voldemorta?"Černovlasá hlava kývla na souhlas. Harry ještě pořád nezvedl oči."Já nevím, co se tam stalo, Harry. Ale jsem si jistá, že se nemohlo stát nic, co by tě Severusovi zprotivilo. On se o tebe celých pět let staral, aby tě uzdravil. Copak si myslíš, že by ho k tomu mohl někdo přinutit, kdyby nechtěl?""Mohlo. P-předtím t-to nevěděl," zakvílel Harry a křečovitě se chytl za vlasy."Ať už viděl cokoliv, Harry, postoj Severuse k tobě se jen zlepšil, to ti mohu odpřísáhnout. Kolikrát jsem o tom mluvila s Remem a Siriem! Nesmíš se obviňovat, Harry. Zachránil jsi kouzelnický svět a jsi ten nejlepší člověk, jakého znám!""Musel jsem ho poslat pryč. Určitě chtěl sám jít. Musím mu být odporný." Harry ji snad ani nevnímal."Co se stalo tak strašného, Harry?" Hermiona začínala ztrácet optimismus."Něco, co mělo umřít spolu se mnou. U Merlina, kdybych byl mrtvý, nemusel by t-to Severus nikdy vidět." Pláč pomalu ustával, ale hlavně proto, že mladíka hodně vyčerpával."To ne, Harry! Všichni jsme šťastní, že jsi zpátky!""Já ne, Hermi...""Harry, ta bolest přejde. Stačí se Severuse přece zeptat, co si myslí.""To nejde. Poslal jsem ho pryč. Určitě už mě znovu nebude chtít vidět," pláč se obnovil s původní intenzitou."Tak mu můžeš napsat. Ale já si myslím, že se pleteš," trvala na svém Hermiona. Zvažovala další lektvar na uklidnění. Nakonec zvolila jinou metodu. Přece jen byla i Harryho kamarádka, nejen léčitelka. Rona málem nepřesvědčila, aby přišel až další den. Ginny a Weasleyovi to samé."Zkus teď myslet na hezčí věci. Ron sem málem vpadl se mnou. On i všichni Weasleyovi se strašně těší, až tě uvidí vzhůru. Molly plánuje velkou oslavu. A..." Hermiona trochu zčervenala. "Mám děsné štěstí, že jsi se probral, protože už je nejvyšší čas, abychom...No...ehm...." Její povídání konečně upoutalo Harryho pozornost. Zarudlé oči konečně stočil na kamarádku."Budem se s Ronem brát," zrudla kompletně Hermiona. Mladíkova spadla čelist."Fakt? Vždyť jsme-" zarazil se. "Aha. Vy už máte školu za sebou," zkonstatoval nuceně lehkým tónem. "Gratuluju," přinutil se k uslzenému úsměvu."Vlastně na to musíme tak trošku...uhm...spěchat," zakřenila se Hermiona. "A mě by zajímalo, jestli budeš chtít jít za kmotra.""Za kmotra?" podivil se Harry. Hermiona se culila od ucha k uchu a čekala, až mu to dojde. Trvalo to asi minutu, než Harry vykulil oči ještě víc."Ty budeš maminka?" vyhrkl. "Na mě je toho moc," zasténal a chytil se za spánky."To bude dobrý. Hlavně nepanikař," poplácala ho kamarádka po zádech."Já mám být kmotr?" konečně se pousmál Harry a v očích se mu objevila konečně nějaká jiskra."Určitě. Se vším důležitým jsme chtěli počkat na tebe," objala ho Herm."Díky," oplatil jí to Harry. "Povídej mi, co se ještě stalo za těch pět let," poprosil ji."A nechceš se zkusit projít do kuchyně za Reme a Siriem? Stejně musíš začít chodit a nějakou dobu brát lektvary na obnovu svalové hmoty," dostalo se mu pobídky. Hlasité zakručení žaludku to stvrdilo. Před cestou dostal první dávku lektvaru a pak už nic tomu dobrodružství nebránilo.Jak Harry zjistil, už jen vstát byl snad nadlidský výkon. Hermiona ho podpírala těch pár kroků ke dveřím. Mladíka to spolehlivě zadýchalo."Pánové, potřebujeme asistenci!" zavolala lékouzelnice ze schodů."Už jdeme!" ozval se Sirius zezdola. Rychle s Remem zdolali schody a každý z jedné strany pomáhali Harrymu sejít. Ten se udiveně rozhlížel. Béžové stěny, dřevěné nové schodiště s tmavě modrým, huňatým kobercem, nová a na kouzelníky moderní kuchyň vyvedená ve světlém dřevě, béžové a bílé..."Kde to jsem?" zeptal se."To je můj nový dům," prohlásil hrdě Sirius. "Uznej, že bydlet v té staré barabizně se prostě dlouho nedá," loupl po kmotřenci očima."To asi ne. Teda, nic proti," pousmál se Harry na šťastně se šklebícího Siria. S úlevou se posadil na židli."Linxy," pronesl pán domu. Ihned se objevila skřítka. V závěsu za ní dokonce Toully. Oba dva s nadšením zírali na Harryho."Co si pán Sirius přeje?" uklonila se Linxy."Je už jídlo hotové?""Za minutu bude, pane Siriusi. Mohu vám zatím donést limonádu nebo čaj?" zapleskaly nadšeně skřítce uši."Limonáda zní fajn," kývl Harry."Pro mě, prosím, taky," přidala se Hermiona."Takže dvě limonády a dva šálky čaje, Linxy," usmál se Black na skřítku. Uklonila se a zmizela."Toully, potřebuješ něco?" zeptal se vlídně Sirius skřítka."Toully je strašně rád, že pan Harry je vzhůru. Toully by rád s něčím pomohl," uklonil se skřítek."Tak ukliď Harryho pokoj, vyvětrej ložní prádlo. Později ti řeknu, co do pokoje přestěhovat," přidělil mu pán domu úkol. Skřítek blaženě zmizel.S jemným cinknutím se na stole objevilo jídlo. Velká mísa kuřecího vývaru. K tomu čtyři talíře a příbory." Hermiona se překvapeně podívala na hodiny a opravdu - už byl čas k obědu."Doufám, že poobědváš s námi," usmál se na ni Remus."Ráda," přisvědčila žena. Harry trval na tom, že se obslouží sám. Nakonec to trochu nešikovně zvládl. S teplým jídlem v žaludku se cítil daleko lépe. Nepotřeboval ani Herminonino doporučení, aby víc zatím nejedl a raději si za hodinku dal znova. Cítil se úplně plný. Chtělo se mu spát. Během jídla Sirius střídavě s Remusem líčili důležité momenty posledních let a Harrymu šla hlava kolem. Siriovo a Removo oficiální partnerství, dvě děti Billa a Fleur, rozrůstající se velkoobchod Freda a George, Ginny studující na bystrozorku, Artur v týmu ministerských poradců a spousta dalších informací. Nezbyl ani čas na nějakou melancholii. Harry se úporně držel povrchové dobré nálady. Chránil se pohlédnout hloub do svých pocitů, kde čekaly bolest a sžíravý smutek na to, až si na něm budou moci pořádně pochutnat. Jeho kmotr vyprávěl tak poutavě, že Harry si ani nevšiml, že skoro úplně vynechal sebe a Rema kromě té jedné nejzákladnější informace.Společně mu Sirius a Remus pomohli do postele. Hermiona je ujistila, že všechno bude v pořádku. O něco tišeji a z mladíkova doslechu jim doporučila, aby na Harryho netlačili a nesnažili se vyzvídat ohledně Snapea. Vřele se rozloučili se sliby opětovných blízkých návštěv.Lékouzelnice neměl ještě rozhodně v plánu jít domů, když opouštěla vilu.Bradavice, 8. dubna, odpoledneSeverus nevydržel ve svých pokojích. Nedbal na spousty studentů na školních pozemcích a vyšel si na procházku. Dolů kolem Hagridovy hájenky podél hranice Zapovězeného lesa. Došel až k místu poslední bitvy. Na magií spálené půdě konečně začaly zašit malinké výhonky rostlin. Jen místo Volodemortova sklonu bylo stále černé a sežehlé. Nejspíš takové ještě pár desítek let zůstane.Severus cítil i po tolika letech úlevu, že Minerva vyhádala s ministrem, že tu nebude stát vítězný památník. Tenkrát nebylo co slavit. Teď už je, zřejmě. Severus se tak necítil. Harry se ho bál. Cítil k němu odpor. Nechával tyhle myšlenky mizet v černé jámě, která ho chránila před nejhorším. Snažil se vytvořit nějaký plán, co teď. Harry mu však neustále narušoval soustředění. Měl o něj starost. Každá buňka v jeho těle toužila vrátit se zpátky a tu zelenookou hromádku neštěstí pevně sevřít v objetí. Ponořit se do zmatku, který v něm musel určitě panovat a vdechnout jeho myšlenkám klid a mír.Pomalým krokem se vydal k jezeru. Tam bude pěknější pohled na krajinu. V dubnu ještě nepanovalo takové teplo, aby pod starou vrbou seděli studenti. Mohl si ji tedy zabrat pro sebe. Stál a sledoval sluneční odlesky na hladině. Vítr ji jemně čeřil. Střapaté kštice ženy v lékouzelnickém hábitu si nevšiml, dokud k němu téměř nedošla."Pane profesore," usmála se na něj Hermiona. "Portréty mi poradily, kde vás tak zhruba hledat," dodala téměř na svou omluvu."To je od nich milé," rýpl si Snape."Přišla jsem vám říct, že Harry je v podstatě v pořádku. Po fyzické stránce určitě. Svaly se s podporou regenerují rychle. Bohužel emocím to nejspíš potrvá déle.""To tak bývá," opáčil bezvýrazně Severus."Harry se strašně bojí, že k němu cítíte odpor. Má k tomu důvod?" zeptala se vážně Hermiona. Černé oči se k ní stočily s nečitelným výrazem. Severusi, měl bys Harrho znát lépe. Ty se tu bojíš o sebe, ale on je stejný jako celou tu dobu. Všechnu vinu bere na sebe. Pro něj neuplynulo pět let, kdy si mohl utřídit myšlenky, názory a dospět. Je to pořád ten šestnáctiletý chlapec, jen ve starším těle."Žádný takový důvod neexistuje.""Dobře," kývla s úlevou lékouzelnice. "Stavíte se za ním?""Nechce mě vidět," zavrtěl hlavou muž."Spíš se bojí," namítla Hermiona. Studovala pečlivě rysy muže před sebou. Jako by z něj dokázala něco vyčíst. I když...třeba dokázala. Ani Severus Snape, který dokázala klamat jednoho z nějvětších černých mágů, nedokázal před ženskou intuicí všechno ukrýt."To nemění výsledek. Pohled na mě mu připomíná hrůzy, kterými prošel. To už se nezmění," opáčil chladně."Vážně, teď byste měl Harryho znát lépe než my ostatní. To vy byste měl radit mě, jak se k němu zachovat, abych mu pomohla," pozvedla mladá žena obočí. Lektvaristova ramena se ještě víc napjala, pokud to ještě šlo."Vidět vždy neznamená porozumět, slečno Grangerová. Jste v mnohem lepší pozici Harrymu ulevit, než jsem aktuálně já."Teď už se mu dostalo nepokrytého zamračení."Alespoň se ode mě nechte nechte pozvat na oslavu Harryho uzdravení. Molly by vás tam moc ráda viděla a my ostatní - my všichni ostatní - také.""Budu o tom přemýšlet," překřížil paže Severus."Vy jste se tu tvrdohlavost snad učili jeden od druhého," povzdychla si Hermiona. Vysloužila si tím další nečitelný výraz. "Pošlu vám sovu s datem oslavy. Prosím, přijďte. Věřte mi aspoň vy, že Harry vás vidět chce, jen se bojí."Severus na chvíli zavřel oči. Když je otevřel, zdál se jeho pohled měkčí a unavenější."Dobrá, přijdu, slečno Grangerová. Snad se nemýlíte."Vila Siriuse Blacka, 8. dubna, večerHarry se probudil pozdě večer. Alespoň si však uvědomil, kde je. Z pochopitelných důvodů se mu ulevilo. Uvědomil si zvláštní otupělost a únavu. Cítil se klidný, protože cokoliv jiného by jej moc vyčerpalo. Ležel na posteli a opatrně si projížděl vzpomínky na předchozí den. Jestli tedy spal jen den. Žaludek se mu sevřel strachem. Neprospal dalších pět let? Ne, Harry, vzpamatuj se. Už k tomu nebyl důvod.U Merlina, pět let spal. Co budu teď dělat? Jít v jednadvaceti zpátky do školy? Proboha, mě je dvacet jedna let. Severusovi je v tom případě...kolik vlastně? Já ani nevím, kolik mu je, to je vtipný. Měl mě nechat umřít.Jednadvacet let.Jenže já jsem nebyl mrtvý, že? Říkali mi, že moje tělo žilo. Brrr. Ale co mám teď dělat? Vůbec mě nenapadlo, že bych to přežil a musel Severusovi ještě někdy pohlédnout do tváře. U Merlina, ty věci, co jsem řekl a udělal a které jsem si myslel! Severus ale stejně musel vidět všechno! Nedokážu ho ještě někdy vidět. Prostě nedokážu. Jak bych mohl? Proč souhlasil, že uzdraví moji mysl? Musel přece tušit, co tam najde. Proč to udělal?...Musíš myslet na všechno svoje šťastné vzpomínky... Mám pro tebe poslední úkol, chlapče můj...Harry cítil, jak se v něm hromadí smutek. Brumbál se pro něj obětoval, jen aby jej mohl nepozorovaně očarovat. Voldemort uvěřil v chybu starého kouzelníka. Přesto jen díky ředitelově oběti měl Harry vůbec šanci přežít.Zachvěl se. Ty temné spáry, které se mu zakously do samotné duše... Zahnal tu vzpomínku. Bez Brumbála by to nepřežil. Nedokázal si to ani představit, jak to i tak mohl vydržet.Jenže tvou mysl to roztrhalo. Severus tě dal dohromady......Srdce máš po matce, ale tu tvrdou palici po otci... Vstávat, Šípková Růženko...Mladík nemohl zadusit první vzlyknutí a pak už to šlo jako po másle. Žal z domnělé ztráty Severuse se spustil ve slaných potůčcích po jeho tvářích.Ozvalo se zaklepání. Harry si rychle otřel tváře."Harry?" pootevřely se dveře a nakoukl Sirius."Ahoj, Sirie," usmál se Harry. "Pojď dál." Jeho kmotr nečekal. Nejen že šel dál, ale okamžitě kmotřence objal."U Merlina, úplně jsem se bál, že tu zase budeš jen tak ležet a nic nevnímat," zašeptal dojatě muž. "JNemohl jsem se dočkat, až budeš zpátky," tiskl mladíka k sobě."Nějak se s těmi pěti lety taky nemůžu srovnat," přinutil se k polovičnímu úsměvu Harry."Já se ti nedivím. Zmeškat pět mistrovství ve famfrpálu by mě teda taky dostalo!" mrkl na něj kmotr. Harry se musel zasmát."Ne, vážně? Co budu teď dělat?" pohasl."To vím taky naprosto přesně. Dole je nachystaná večeře jako pro krále," zazubil se Sirius."A pak?" nevzdával to mladík. Uvědomil si však, že Siriovo nadšení je nakažlivé."Příjemný večer u krbu, kdy ti s Remem dovykládáme zbytek naší pětileté ságy. Budeš koukat," sliboval Tichošlápek. "Zítra máš zase v plánu prohlídku našich pozemků. To tě určitě utahá na celý den. Pozítří už nedokážeme déle odolávat záplavě Weasleyových, kteří jsou na tebe neskutečně natěšení, popozítří spolu musíme do Příčné ulice...," vypočítával Sirius. Harry to vzdal a začal se culit od ucha k uchu. Ne, před Siriem smutek neobstál. Zbaběle utekl."Remus psal, že se trochu opozdí a nemáme na něj čekat. Tak si dej, cokoliv budeš chtít," usadil Sirius Harryho se slavnostním výrazem. Mladík chvíli jen nadšeně zíral. Skřítci se překonali! Stolu vévodila velká mísa s ovocem. Harry jí nejdřív moc pozornosti nevěnoval. Nabral si hustou zeleninovou polévku. Strnul se lžící na půli cesty k ústům. Z ovoce skřítci vyřezali a poskládali miniaturní dráčky a očarovali, aby se hýbali a chrlili místo ohně šlehačku!"Úplně škoda je sníst, že?" kochal se Sirius Harryho vytržením. Sám se natáhl a jednoho dráčka celého z borůvek ukořistil. Mladík se zasmál a pustil se do polévky. Než se s vypjetím všech sil prokousal k ovocno-dračí míse, dorazil Remus. Vypadal ztahaně a teprve pohled na Harryho a Siria u stolu mu zahnal chmury z čela."Dobrou chuť," popřál jim a přisedl si. Nad dráčky mu zacukaly koutky rtů. "Linxy se opravdu vyznamenala," prohlásil uznale. Než draka vložil do pusy, odčaroval pohybové kouzlo. Harry se mu nedivil. Žive si vzpomněl na svoje zděšení v prváku, když viděl poprvé čokoládové žabky a zjistil, že se přestanou hýbat, až jim ukousnete hlavu. Sadistická cukrovinka.Spokojeně a úplně přecpaně sledoval Rema i Siria dojídat. Tady vládl mír a klid. Harry nasával atmosféru plnými doušky. Navíc v něm začala doutnat zvědavost. Jak si přehrával rozmluvu po svém probuzení, uvědomil si, jak málo mu toho o sobě Sirius ve skutečnosti řekl - v podstatě jen o partnerství s Remusem, což Harrymu vůbec problémy nedělalo. Opak by přece jen byl pokrytecký.Poprvé viděl ze Siriova domu něco jiného, než svůj pokoj, schody a kuchyň. Salonek s krbem a měkkými křesílky vypadal, jako by ho přímo zval. V krbu praskal mírný oheň. Harry neváhal a místo do křesel se rozvalil na hustou kožešinku, která ležela před krbem."Tak povídejte. Co jste celých těch pět let dělali?" pobídl muže netrpělivě. Remus se usmál. Po pořádném jídle vypadal živěji. Stejně ale koukl po Siriovi, aby začal on."No začali jsme takový malý projekt," usmál se Sirius. "Protože ve válce byla většina vlkodlaků na Voldemortově straně, došlo k nárůstu obětí jejich pokousání. A to i u dětí. Jak u malých, tak u teenagerů. Kdybys viděl, co předvedli rodiče těch 'zdravých' dětí," Siriův pohled ztvrdl, "Bylo by ti líto, že... no, to je teď jedno," stiskl ruku, kterou mu Remus konejšivě položil na stehno. "Prostě se vzbouřili proti tomu, aby do Bradavic znovu nastoupily pokousané děti. Tak Remus využil vliv, který chvíli po válce ještě měl, protože KIngsley byl až do minulého roku náměstek ministra kouzel. Minerva McGonnagalová jako nová ředitelka Bradavic před třemi lety zaujala i post ve Starostolci a Artur Weasley je hlavou oddělení pro dodržování kouzelnických zákonů, takže naše podpora byla v tu dobu nejlepší. Remus s tím nápadem přišel, já se jen tak přicmrdnul-""Sirie, přejdi k věci," jemně ho přerušil Lupin."Jo, promiň," zazubil se Sirius. "Prostě jsme založili školu pro ty speciální děti. Zatím máme pět tříd a třídu přípravnou a minulý rok jsme si prosadili - zase díky podpoře Bradavic a díky... vlkodlačímu lektvaru, že naše děti mohou složit alespoň NKÚ."Sirius chtěl říct 'díky Snapeovi', došlo Harrymu. I přes úzkost, kterou v něm myšlenky na mistra lektvarů vyvolávaly, jej musel obdivovat. Severus si toho na sebe nenaložil zrovna málo."V součastnosti se snažíme hlavně vyhledávat děti, které by se jinak ke kouzelnickému vzdělání nedostaly. Nemáme samozřejmě takový rozsah předmětů ani kvalitu výuky jako Bradavice. Ve skutečnosti nám zoufale chybí personál. Takže musíme počkat s plány na další dvě třídy a prosazení možnosti získat akreditaci pro OVCE..." Harry jen zíral. Sirius a nadchnutý pro školu? Vrhl rychlý pohled na Remuse. Vlkodlak tutlal smích.Tak tudy vítr vane, zasmál se mladík v duchu."A co učíš ty?" zeptal se kmotra."No já na to učení moc nejsem," přiznal rovnou barvu muž. "Spíš zajišťuju materiální statky a propagační akce. Pro styk s veřejností jsem dobrý, ale politické žvásty a komunikaci s ministerstvem nechávám Removi. Já bych je všechny proklel během dvou minut.""Takže ty jsi ředitel, Remusi?" zašklebil se Harry na vlkodlaka. Lupin s unaveným úsměvem kývl."Taky učím zároveň kouzelnické formule, přeměňování a obdobu studií mudlů. Akorát že je neučím, jak žít vedle mudlů a rozumět jim, ale jak se orientovat v kouzelnickém světě, aby se vyhnuli politické i společenské šikaně," dodal s trochou hořkosti vlkodlak."A co tam ještě učíte?" zajímalo Harryho."Kouzla denní potřeby, základy lektvarů a péči o kouzelná zvířata. Zvlášt to poslední je obor, kde se mladí vlkodlaci nejsnáze uplatní.""Není to nějak málo?" podivil se mladík."Je," smutně kývl Remus. "Jsme orientovaní hlavně na praktický budoucí život, ale i to je to žalostně nedostačující. Jenže zavedení každého dalšího předmětu je boj s ministerstvem. Nejčastěji argumentují nekvalifikovaností vybraného učitele. Bohužel mají většinou pravdu. Ale jsou chvíle, kdy mám pocit, že se záměrně snaží celý tenhle projekt potopit," povzdychl si vlkodlak. Harry nevěděl, jak by přítele povzbudil, proto přehdil téma."Je to vážně skvělý projekt, Remusi. Jen mě napadá, co mám teď dělat já? Nemám dokončenou školu, ale je mi dvacet jedna." Na číslovce Harrymu zakolísal hlas."Už jsme na to připravení, Harry, neboj," natáhl se Remus a počechral mu vlasy. "Pokud budeš chtít, Bradavice ti vyjdou vstříc. Tak nějak jsme společně pochybovali, že bys chtěl chodit zase na denní studium, takže s Minervou máme připravený dálkový studijní plán. Můžeš se učit samostatně doma a dvakrát za rok přijdeš do Bradavic na zkoušky.""Aha...to zní...dobře," kývl Harry a pro jistotu se usmál, aby si muži nemysleli, že se mu to nelíbí. Plánovali to, ještě když spal. Ta myšlenka mu sevřela srdce a zároveň hřála. I když z něj byla troska, nevzdali to sním. Severus to nevzdal...Harry polkl, aby zahnal zrádné slzy."Děkuju," dodal tiše. Vděčně se nechal obejmout. Je doma a v bezpečí. Na tom teď záleží nejvíc.Vila Siriuse Blacka, 14. dubna, odpoledneHarry seděl u velkých francouzských oken v zimní zahradě, jak tomu Sirius říkal. Harry si to místo oblíbil snad okamžitě. Když neměl co dělat, seděl na houpací lavičce a díval se z okna. Za pár týdnů se možná přestěhuje ven, až se oteplí. Duben letos nehýřil zrovna vysokými teplotami.MInulé dny byly opravdu rušné. Přežil slzavé údolí paní Weasleyové i mohutná objetí od Rona a jeho bratrů. Ginny se mu nejdřív pokoušela něco nesouvisle povědět, než si uvědomil, že to má být omluva. Kladla si jeho kóma za vinu. Snad ji přesvědčil, aby se tím konečně přestala trápit. Sirius taky vůbec nelhal, když tvrdil, že prohlídka pozemků Harryho unaví. Byly opravdu rozlehlé. A krásné.Nejhorší byla Příčná ulice. Harryho zahltila příšerná úzkost, jen co se přemístili. Opakoval si, že není čeho se bát a že po té době ho určitě nikdo nepozná, nikdo ho nenapadne, žádní smrtijedi už nejsou, je s ním Sirius... Nějak to přežil, ale vzpamatovával se dva dny. Pak už nemohl Sirius odkládat povinnosti, takže dnes byl Harry v domě sám jen se skřítky. Nevadilo by mu to, jenže zůstal úplně sám i se svými myšlenkami. A ty se neochvějně stáčely k tmavovlasému muži s křivým nosem. Chtěl ho vidět. Strašně moc. Jenže stejně moc, jako si to přál, stejně tak se bál. Doteď se nemohl na sebe podívat dokonce ani do zrcadla. Jak se může podívat na Severuse? Co když uvidí v jeho očích tu pravdu, kterou se snaží v podobě zrcadla ignorovat? Že je špinavý. Co když se na něj Severus podívá s opovržením? Nebo třeba jen s odstupem a popře, že by pro něj Harry cokoliv znamenal? Mladík se toho vpravdě děsil.Zkoušel vzít pergamen a pokusil se napsat pár řádek. Ze zaťatými zuby ho zase rychle vyhodil a od té doby seděl v zimní zahradě. Chvíli po obědě doletěl malý puštík se zprávou od Hermiony a Rona. Rozhodli se pro něj o víkendu za dva dny uspořádat oslavu. Právě dodatek ho rozhodil ještě víc:Harry, váhala jsem, jestli ti to napsat, ale nakonec jsem se rozhodla, že to před tebou nebudu tajit. Pozvala jsem i profesora Snapea a ten souhlasil, že přijde. Počítám, že ses mu určitě ještě neozval. Já tě chápu, ale zároveň tě prosím, ať se tolik toho setkání nebojíš. Víš přece, že kdyby tě Snape nechtěl vidět, jednoduše by pozvání odmítl. Tak hlavu vzhůru a těším se na tebe v sobotu.Harrymu se zatočila hlava a srdce mu vyskočilo až do krku. Jak se má za dva dny mentálně připravit na setkání se Severusem?!Ozvalo se jemné cinkání zvonkohry. Pán domu se vrátil. Harry věděl, že skřítci Siriovi řeknou, kde je, Po přečtení Hermionin a dopisu se cítil roztřesený. Sirius to určitě pozná.Poznal."Co se děje, Harry?" zeptal se hned po přivítání."Nic. Jen jsem trochu nervózní. Herm psala, že v sobotu je v Doupěti oslava," snažil se to zamluvit mladík. Sirius k němu přisedl na houpačku."Co tě na té oslavě znervózňuje?" vyzvídal."Jen tak. Asi nic," plácl Harry nesouvisle."Bude tam někdo, koho nechceš vidět?" napadlo Siria."To je složitější," zavrtěl hlavou mladík."Chceš mi o tom říct?" nabídl mu mírně kmotr."Nevím," přiznal Harry. Na jednu stranu o tom chtěl s někým mluvit, na druhou se obával Siriovy reakce a na třetí se styděl. Proto na to šel klikatě."Sirie...ty a Severus...se už nehádáte?" nadhodil."H8dky jsou silné slovo. Nějak se to zlomilo. Nejdřív při bitvě a pak, když nabídl, že ti pomůže. Byl tu každý den, víš. Když už musíš někoho každý den vydržet, je lepší se s ním usmířit," usmál se Sirius, ale přitom bedlivě sledoval Harryho výraz. Něco v něm hledal."Proč to nabídl?" spíš zašeptal, než řekl mladík."Nikdy mi nic neřekl," pokrčil muž rameny. "Popravdě - nikdy dřív bych nevěřil, že tohle kdy o Snapeovi řeknu - ale bylo to jako dar z nebes. Léčitelé tě všichni prohlásili za ztracený případ. Snapeovo řešení bylo vlastně takový malý zázrak."Když dopověděl, bylo naprosto jasné, že se Harry třese."Vážně o tom nechceš mluvit? Já vím, že Remus je na to lepší. Ale přede se nemusíš bát říct cokoliv, Harry. Cokoliv," zdůraznil."Bojím se na něj znovu podívat," vyhrkl Harry. "Sirie, já nedokážu mluvit o tom, co se dělo. Ale...," Harry se zadrhl, když ho kmotr vzal kolem ramen. Podporu potřeboval. "Severus...nikdo...to neměl vědět. A už vůbec ne vidět.""Moc nad tím přemýšlíš. Otázka je, jestli chceš Snapea vidět ty. Kdyby tě nechtěl vidět on, tak prostě nepřijde na tu oslavu.""To přesně psala Hermiona," nervózně se pousmál Harry."Jestli ho vidět nechceš, Harry, dá se to zařídit," navrhl Sirius."Ne, to ne. Já ho...já ho vidět chci," šeptl Harry a pohledem provrtával dlažbu."Tak už se tím ostatním netrap. Všechno se nějak vyřeší," pocuchal mu kmotr vlasy.Kéž by, zaprosil v duchu mladík.