Přiveď ho

12.kapitola

Severus se zarazil. Vždyť Harry měl spát pod vlivem kouzla. Copak Voldemort by neuměl použít budící kouzlo? Do háje... S tímhle nepočítal. Utrpěla mladíkova mysl poškození? Vzpomněl si na slova toho skřítka. Poznal by, kdyby byl Harry takto poškozený? O tom pochyboval. Nikdy domácí skřítky nezkoumal ani se nezabýval tím, co dovedou. Dobby je prostě na Harryho moc fixovaný, to bude ono.Zkusil to samé zaklínadlo ještě jednou. Stejný efekt. Otočil se, vrazil do obýváku. Z krabičky na krbu sebral špetku letaxu."Bradavická ředitelna," zavrčel do zelených plamenů. "Brumbále, pojďte sem. Je to důležité," oznámil krbu stroze. Skoro ani nestihl uhnout, když se z krbu vynořil ředitel."Komplikace?" odhadl ihned zachmuřeně."Předání proběhlo hladce. Pan Potter je u mě v ložnici," rychle zaplašil Severus Brumbálovu hlavní obavu. "Jenže je v bezvědomí a nedokázal jsem ho vzbudit." Snape s nevrlým zamračením přešel, že ředitel se bez náznaku otázky vydal k němu do ložnice. Spíš tam vrazil. Lektvarista zjistil, že ta nevrlost dobře maskuje vlastní hluboké obavy o mladíkův stav.Tak nějak čekal, že třeba Brumbál použije nějaké kouzlo, které mladíka vzbudí. Stařec si však jen sedl na jeho postel a jemně přejel pro Harryho bledé tváři konečky prstů. Chvíli ho jen tak hladil po čele a po tváři. Snapeovi ta chvíle přišla zvláštně intimní. Skoro měl chuť vycouvat a nechat je tam samotné. Jako by dospělý konejšil malé dítě. Jenže Potter už není malé dítě a Severus nehodlal opustit vlastní ložnici."Harry, chlapče, vzbuď se. Jsi v bezpečí. Jsi doma," zašeptal Albus konejšivě. Severus dostal chuť se mu vysmát. Vždyť Pottera neprobralo ani kouzlo! Pak si však všiml slabounké záře kolem ředitelových prstů. Zvědavě postoupil blíž. Harryho víčka se zachvěla. Z hrdla se mu začal drát slabý sten. Pak se jeho oči konečně otevřely. Severus s nesmírnou úlevou spatřil jejich zelenou barvu. Teď však nezářily životem a energi ani smyslností. Byly...vyhaslé."Bylo tam...líp," zašeptal mladík a upíral ten bolestně prázdný pohled na Brumbála v němé prosbě."Ještě není čas se vzdát, Harry. Pořád je naděje," starostlivě jej ředitel pozoroval."Pro mě už ne. Jsem jeho...Byl jsem...idiot" zaleskly se Harryho oči potlačovanými slzami. Z té rezignace přeběhl Severusovi mráz po zádech. Potter to nesmí vzdát! Jestli se to stane, je všechno ztracené."Ještě zdaleka ne, chlapče," stiskl mu ředitel ruku."Jak to, že jsem tady?" zamumlal mladík."Voldemort-" Harry sebou při vyslovení toho jména skoro trhl - Severus neviděl Albusovi do tváře, ale byl si jistý, že ředitele ta reakce zasáhla. "-vznesl formální žádost, že se sem chceš vrátit, Harry. Tak jsi tady. Ale teď nad tím neuvažuj. Potřebuješ se najíst a odpočívat. Zůstaneš tu pár dní s profesorem Snapem, ano?"Harry slabě kývl. Zavřel oči a složil hlavu do polštářů."Chlapče, je potřeba se najíst a napít. Pak můžeš spát," vstal ředitel a nabídl Harrymu ruku. Harry se pomalu s jeho pomocí posadil také. Cítil se malátný a podivně prázdný. Proč by měl vlastně jíst? Jenže poslední dva měsíce se na něm podepsaly tak, že ho ani nenapadlo odporovat. Při vstávání zavrávoral. Severus jej rychle podepřel. Harry na něj vrhl skoro udivený pohled. Ještě udivenější poté na kotel polévky a horu zákusků. Skoro se usmál. To byly Bradavice. Domov, bezpečí, skvělé jídlo, kamarádi. Bodlo ho u srdce. Uvidí Rona a Hermionu? Co mu řeknou? Budou naštvaní, budou vyzvídat? Psal jim, že se objeví na Vánoce a to jen možná. A co když pro ně teď představuje smrtelnou hrozbu?Brumbál se ujistil, že si nandal plný talíř a pak jej zanechal v péči Severuse Snapea. Lektvarista ho podezříval, že Albus už dál nemohl pozorovat Pottera v takovém stavu.Sotva si mladík srkl polévky, přepadl ho hrozný hlad."Pomalu, Pottere, bude vám špatně," vynadal mu Snape, když se Harry zakuckal a skoro udusil kusem chleba. Harry na chvíli zpomalil, ale i tak hltal, dokud se necítil úplně přecpaný. Jídlo a hlavně sladké mu konečně vrátilo trochu života do očí i tváří. Snape to s ulehčením pozoroval, zatímco se nimral ve své porci polévky."Jsem unavený. Můžu jít spát?" zeptal se tiše Harry, když se odsunul od stolu."Ve zdech tohoto pokoje si dělejte, co chcete," sdělil mu Snape. "Jen vás musím požádat, abyste moje pokoje neopouštěl. Je to dočasné, ale nutné."Nic nedělalo Severusovi větší starosti než to, že Harry všechno automaticky odkýval. Netušil, jak se k tomu má postavit. Jako by část toho chlapce byla úplně mimo. Harry zapadl zpět do postele pořád jen v tom hábitu, který mu lektvarista navlékl v Temném sídle.Bradavice, 8. září, ránoSnape se probudil brzy ráno. Zvolil za své ležení pohovku v obýváku. Ukázala se býti dost nepohodlnou. Ale nějak se nedokázal přimět ulehnout k Harrymu. Teď si chtěl dát co nejdřív sprchu a hrnek hořké kávy, aby ze sebe setřásl malátnost po špatném spánku.Ne že by se mu vrátila stará zahořklost vůči Potterům. Jen se cítil na svém území značně omezen. Rozhodně si na to nehodlal zvykat. Nejlepší pro chlapce by bylo předhodit ho jeho přátelům ve věži. To ho přivedlo k otázce, co dělali Weasley a Grangerová na hlasování o Harryho návratu do Bradavic. Očividně věděli, o co se jedná. Severus netušil, že jim Brumbál něco řekl.Ředitel tentokrát nedokázal vzít rozhodnutí na sebe, proto to hlasování. Severus to zčásti schvaloval, zčásti ne. Měl podezření, že nebelvírové tam byli proto, že Albus si přál Harryho návrat a netušil, jestli to učitelé schválí. To byla ta část, která se Snapeovi nelíbila. Ředitel tak udělal z celého hlasování frašku. Nakonec se ani neúčastnil hlasování.A on taky ne. U Merlina, nedokázal to. Rozhodnout mezi Harry Potterem a potencionální obětí mnoha mladých studentů. Ta volba měla být jasné a striktní NE Potterovi! Na racionální úrovni to bylo jasné. Ale stejně to nezvládl.Teď už je to pasé. Harry Potter je v Bradavicích. U něho v posteli. Ta myšlenka byla provokativnější, než by být měla. Naštěstí stačilo vzpomenout si na tu...šílenost...jak dlouho to bylo? Už...tři dny? Představa Harryho splaveného vlastní krví a označeného tak odporným kouzlem rychle zahnala všechny zárodky hříšných myšlenek. Navíc se vrátil do Bradavic jako student. A tím to končí, tečka.Severus netrpělivě zíral na hodiny. Dne chtěl vypadnout ze sklepení na vyučování co nejdřív. Zrovna jako naschvál má první dvouhodinovku až před polednem.Harry se vzbudil silně dezorientovaný. Nic kolem sebe nemohl poznat, než se mu začalo matně vybavovat, že by měl být v Bradavicích. Opravdu tu je a mluvil s Brumbálem a Snapem? Není to jen sen? Málem zavřel oči, jak ho přepadla panika, že by se mu to mohlo opravdu jen zdát. Musel se přesvědčit.Z postele skoro vyběhl. Přitom se mu noha zamotala do peřiny a upadl. S rachotem srazil noční stolek. Bolestivě dopadl na kolena."Pottere?" objevil se téměř okamžitě ve dveřích zamračený Snape. "Co to vyvádíte?" Harry na něh zůstal civět."Ehm..." bylo jediné, co ze sebe vypravil. Je to pravda. Dostal se do Bradavic. Jenže pocit radosti se nedostavil. Nahradila ho hluboká hrůza, protože si až teď plně uvědomil, co to znamená."Jaktože jsem tady?" vyhrkl a obtočil si paže kolem těla. Stále klečel na zemi. "Nesmím tu být, to nejde! Je to nebezpečné!" začal se mu hystericky zvyšovat hlas."Uklidni se!" zakročil rychle Snape. Jeho přikazující tón se však minul účinkem. Harry sice přestal křičet, ale očividně se neuklidnil."Vždyť jsi to viděl...Jak jsi mohl dovolit, abych se sem vrátil?" šeptal přiškrceně. Severus sám nevěděl, jak se ocitl ve dřepu před mladíkem. Trochu neohrabaně si ho přitáhl do náruče. Harry se nebránil, ale celý ztuhl. Dlouhou chvíli se ani jeden z nich nepohnul. Teprve až Snapea začala bolet kolena, se zvedl a vytáhl s sebou Pottera."Rizika si je škola vědoma a je ochotná ho akceptovat," odpověděl mu nakonec Severus. Mladíka tím moc nepřesvědčil."Co ministerstvo a bystrozorové? Jestli se tu nějaký objeví, bude to mít strašné následky...""Ministerstvo zatím oficiálně o tvém zmizení nic neví. Voldemort musí mít na správných místech svoje lidi, nebo aspoň někoho podplaceného."Harry ho však poslouchal jen napůl."Je tu jedna věc, co můžeš udělat, kdyby se zase začalo dít tamto," chytil ho pevně za klopu pláště. "Umíš legilimens, musíš umět i tohle," naléhal nesouvisle."O čem mluvíš?" zamračil se Snape."Když mi vzal mysl a vzal si tvou krev, otevřelo to..." Najednou se Harry zajíkl a chytil se za hrdlo. Skrze sevřené prsty mu problesklo světlo magického škrtícího obojku."C...est....u," snažil se zoufale doříct, zatímco rudl."Ticho, Pottere, mlč!" vykřikl Snape. Tohle kouzlo znal. Pokud se jím očarovaný člověk pokusil říct něco zakázaného, začalo ho škrtit. Čím se bude ten hlupák pokoušet mluvit, tím spíš ho kouzlo rovnou usmrtí!"M...zi...." nevzdával to Harry. Začínal opravdu modrat."Transpiratte!" zařval Snape. Harry se prudce nadechl a rozkašlal se."Hlavně mlč, ty idiote," přiložil mu lektvarista dlaň na ústa. "Takhle se akorát tak zabiješ," zavrčel. Harry nešťastně kývl. Snape ho pustil."Musíš na to přijít. Je to jediná možnost," zachraptěl mladík. To bylo maximum, co k tomu mohl ještě dodat."Budu se snažit," odsekl vztekle Snape. To, jak šel ten kluk stupidně proti škrtící kletbě, ho opravdu rozzuřilo."Jaká další kouzla tě ještě omezují?" založil si ruce."Nevím, tohle je nové. Jinak je to jen ta dohoda," svěsil Harry hlavu. Na hrdle se mu začaly rýsovat temné podlitiny.To znamená, že ho Pán zla očaroval ve spánku, zachmuřil se Severus. Příští dny mohou být opravdu divoké.Vyhnal Pottera na nohy. Ta kletba předtím ho poslala na zem. Poslal ho do sprchy a sám zařídil jídlo. Dobby přinesl podnos plný dobrot a k tomu navrch obří tabulku čokolády. Z jídla Harry jenom uždibl, ale čokoládu si okamžitě přivlastnil a labužnicky ji začal ucumlávat. Snape se na něj chvíli jen podrážděně díval, než se rozhodl to ignoroval. Během snídaně mu sova donesla Denního věštce, takže si pročítal noviny. Nemohlo ho to však uklidnit. Bude si muset co nejdřív najít dostatečně dlouhou chvíli na to, aby si promluvil s Brumbálem.Pro Merlina, měl Harrymu pomoct se vzpamatovat. Netušil, jak to má udělat. Nebyl žádný zatracený lékouzelnický terapeut. Divil se, že Harry s vřískotem neutekl, když se ho dotkl, nebo se na něj jen podíval.Ale to by toho mladíka krutě podcenil. Jeho oběť ho stála víc, než mohl kdy tušit. Severus musel uvažovat, jestli by to Harry udělal i kdyby znal tyhle důsledky. Mrazilo ho z pomyšlení, že možná ano. Chlapec vnímal svoji roli v kouzelnickém světě jako poslání. Společnost mu vnutila pozici "Chlapce-který přežil" a "Vyvolenéno", který zbaví svět Temného pána, a on ji přijal za svou.Z úvah ho vytrhl Harryho upřený pohled. Mladík dojedl a zíral na něj."Děje se něco?" naježil se Severus."Děkuji za jídlo," sklopil Harry hlavu. "Co mám přes den dělat?" zeptal se mírně. Severuse zamrazilo. Nehodlal připustit, aby jel Potter podle pravidel Temného sídla a jeho psychopatického pána."Pottere," zavrčel, ale když viděl, že Harry ztuhl jako socha, upravil svůj tón. "Pottere, už jsem říkal, že ve zdech tohoto pokoje si můžete dělat, co se vám zachce." Harry vypadal z jeho slov téměř nemocně."Já...nevím, co se to se mnou děje, ale..." začal a vstal od stolu."Je vám dobře?" zpozorněl Severus a také vstal."Nemyslím," zakníkl v panice Harry. "Nechte...nech mě ti pořádně poděkovat a...m-myslím, že to bude dobré," pohnul se směrem k muži."Vyloučeno. Pottere, jste zase mým studentem. Je nadále nepřípustné, abychom..." sykl Snape, ale mladík ho přerušil."Jsem studentem jen jediného muže," přitisklo se k lektvaristovi i přes jeho odpor Harryho tělo."Odstupte, Pottere," zavrčel Severus. Projela jím vlna vzrušení, když se k němu mladík takhle tiskl. Jenže v Harryho tváři bylo napětí až bolestivé."Musím vám poděkovat. Prosím," přitiskl se k muži zoufale. Když se Severus nebránil, neváhal a vtiskl mu polibek na sevřená ústa. Úleva, která se mu rozlila po tváři, byla téměř hmatatelná."Omlouvám se," odstoupil. Vlastně měl chuť někam utéct a už se neukázat. Nevěděl, co se to stalo. Cítil v hrudi takové strašné napětí, které ještě sílilo při představě, že se nezachová správně a neodvděčí se, jak se naučil...Jak se naučil...Harry cítil, jak bledne a svět se s ním zatočil. Voldemort si ho vytrénoval jako psa. Zaskučel a vrhl se zpátky do ložnice. Zabouchl za sebou dveře a zabořil obličej do polštáře. Do Snapeova polštáře. Znovu zaskučel. Cítil, jak mu tělo tuhne v podvědomé obavě z trestu za svůj útěk.Je to Snape. Severus Snape. Nepřijde a nepotrestá tě. Uklidni se. To je ten, který na tebe byl milý, ne ta rudooká zrůda,opakoval si stále dokola, dokud se neuklidnil. Ale nedokázal se přinutit vstát a jít znovu do obývacího pokoje. Zalykal se studem jen na to pomyslel.Z obýváku se však dlouho nic neozývalo. Když byl Harry rozrušený, nevěnoval zvukům z vedlejší místnosti pozornost. Možná Snape odešel. To dodalo Harrymu odvahu zvednout se a nakouknout vedle. Severuse nikde neviděl. Zbývalo už jen vymyslet, čím se zabaví na celý den.Na stolečku před krbem ležel kus pergamenu popsaný Snapeovým úhledným písmem hned vedle dopisu s bradavickou pečetí a Harryho jménem.Pane Pottere, pokud pocítíte potřebu studia, v dopise, který vám nemohl být doručen, naleznete seznam učební literatury. Doporučuji vám, abyste sestavil objednávku učebnic, které si přejete obdržet. Jistě vám nemusím připomínat, že vaši spolužáci mají za sebou opakovací týden. V zájmu svých studijních výsledků si začněte opakovat také. Mohu vás ujistit, že v lektvarech budete muset dohnat veškeré zameškané prověrky.S.S.Harry zjistil, že se culí jako měsíček na hnůj. To byl Snape a Bradavice. Konečně si začal připadat, že by se mohl jeho svět vrátit alespoň zčásti k normálu. Písemky, jasně. Prostě se bude učit. Podnikl zpětný průzkum a objevil svůj školní kufr. Učebnice z minulého roku měl všechny. Téměř s požitkem si otevřel učebnici lektvarů. Pamatoval si, čím vším Snape na konci minulého roku vyhrožoval, že bude zkoušet. Většinu z těch lektvarů díky Hermioně ovládal. Stačilo si je jen zopakovat. Jediné, co by mu hrozilo, kdyby neuspěl, by bylo T jako troll.U Merlina, jak se mu lektvary najednou zdály skvělé a bezpečné.