Přiveď ho

5.kapitola

Temné sídlo, 2. září odpoledneHarrymu běžela hlavou jeho mantra, která mu pomáhala nezešílet.Je to jen tělo. Nemůže mít mou duši. Nemůže mít mou vnitřní svobodu. Naučím se všechno, co dokážu a toho bastarda zabiju, ale do té doby budu všechno snášet s úsměvem.Opakoval si ji snad padesátkrát dokola, než se cítil připravený otevřít oči, vstát z postele a dojít si do koupelny. Spíš tam dokulhat. Nakoupil si v Příčné ulici balzámy na rychlejší hojení. Po zážitcích jako je tenhle neměl dokonce ani chuť použít hůlku, aby si zahojil rány. Stejně za zatracená magická ocel nechá vždycky jizvy.Zatímco si potíral místa, kam dosáhnul, dovolil si krátkou vzpomínku na Snapea. Na to, jak ani přes svůj počáteční hněv nedokázal být krutý ani hrubý. Při jeho povaze to bylo nečekané. Harry se ubránil povzdychnutí a zahnal ty vzpomínky. Měl tady úkol a ten had ho čeká za půl hodiny v knihovně. Čas jít a učit se.Pečlivě se prohlédl v zrcadle, jestli nemá modřiny nebo jizvy na tváři. Naštěstí neměl. Ani na krku, vyjímečně. Zázrak, pomyslel si cynicky.Bradavice, 3. září dopoledneNebelvír měl špatný den, protože Snape měl špatný den. Byl nevyspalý a podrážděný. Ve stole katedry měl uložený dopis pro Potterovy kamarády. V té katedře, kterou před dvěma dny přeměnil na postel, kde zažil s Potterem skvělý sex. Už jen ta vzpomínka mu dokázala zvýšit tep.A teď je zase v Temném sídle pravděpodobně. Severus se zamračil, když přemítal, jestli musel vysvětlovat Pánu zla, co se stalo v Bradavicích. Nebo spíš, jak to musel odpykat. Snape nevěřil, že by to Voldemort jen tak přešel. Trestal i za větší prkotiny. Takže i on může nejspíš čekat předvolání v nejbližší době. Měl by se předtím ujistit, že má dost nervového regenerátoru. Po cruciu se vždycky hodil. Tedy, doufal, že to bude jen cruciatus.Zazvonilo."Grangerová, Weasley, pojďte sem," zavrčel. Střapatá a zrzavá hlava se za ním otočily. Oba neochotně došli ke katedře."Tohle vám tu nechal Potter," hodil na stůl opovržlivě dopis."Proč to posílal po vás?" nenávistně na něj zíral Weasley."Do toho vám nic není. Můžete vypadnout," zavrčel profesor. Hermiona vzala dopis a skoro Rona odtáhla.Severus chvíli zapřemítal, co v něm asi Harry psal. No, jemu to může být ukradené. Měl by si stanovit postup.Za prvé, přežít příští předvolání. To je rozhodně dobrý bod.Za druhé, schůze řádu.Za třetí, znovu navštívit Dursleyovy a promluvit s nimi méně přátelsky. Vymlátit z nich jakoukoliv informaci za jakoukoliv cenu.Za čtvrté, zjistit, kam od nich Harry odešel a co se mu tam stalo.Za páté... no, to počká. Rozhodně věděl, co chce udělat. Jen netušil, jak. Možná by se měl na Grimmauldovo náměstí stavit hned odpoledne. Neměl by tam být tou dobou nikdo kromě Blacka a Lupina. Blacka by odstřelil, ale s Lupinem by se možná i rád poradil. Jen ho štvalo, že všechny stopy budou dva měsíce staré. Na to nebude stačit jen vlkodlačí nos. Takže ještě zapojit Kingsleyho a možná i Moodyho. Snape by se vsadil, že Moody vyčmuchá nejvíc, ale zase se mu protivila představa jim všem sdělovat, čemu se vlastně Harry upsal.Kruci, nemohl ten mladý idiot přijít za někým, kdo by se o něj postaral? Proč se musel vydávat někam na vlastní pěst?Protože je to zatracený nebelvír...Odučil zbytek tříd. Bodů vzal dvakrát tolik než normálně. Duchem byl však u Pottera. Celé dopoledne i odpoledne si pohrával s kapse se zlatou mincí a rozvažoval, jestli je vhodné svolávat celý řád. Neměl jak dát vědět jen určitým lidem. Všichni nebo jen Black a Lupin.Všichni, rozhodl se konečně po obědě, když si o tom promluvil s Albusem. Ani jemu se však nezmínil o tom, co všechno musí Potter podstupovat a přijímat. Nechtěl starci způsobit další infarkt. Neměl chuť to říct nikomu.Grimmauldovo náměstí č. 12, 3. září, pozdní odpoledne a večerV jídelně domu na Grimmauldově náměstí panovalo nezvykle ponuré ticho. Všichni netrpělivě čekali, co za strašlivé zprávy tentokrát Snape nese. Jen Sirius vypadal vztekle. Byl tam kromě něho a Snapea ještě Lupin, Kingsley, Moody, Weasley a Tonksová. Všechny skousl Severus lehce. Až na Blacka, ale tomu by se tak jako tak nevyhnul."Ředitel se stále ještě necítí zdráv, proto se dnes nezúčastní," oznámil jim lektvarista suše. "Věc se má tak, že už známe obsah Poterovy smlouvy s Pánem zla."Upíraly se na něj dychtivé oči, ale i Black byl moc nervózní na to, aby něco řekl. Zradil Harry? Nezradil? Snape je nenapínal."Potter byl na začátku července chycen smrtijedy. Byl už v té době zraněný. Nevím jak, kde ani kým. Předvedli jej před Pána zla. Smlouva zahrnuje, že Temný pán neublíží Potterovým přátelům. Naopak jej přijme za učedníka až do dne, kdy jej Potter vyzve na souboj. Má jedinou šanci. Když vyhraje, Pán zla zemře. Když prohraje, bez podmínek se mu podřídí. Nezvratně."Tváře přítomných nabraly sinalou barvu. Najednou se všichni chtěli vyjádřit. Dosáhli akorát toho, že jídelnu zaplnil křik. Postupně se však uklidnili."Musíme vymyslet, co s tím," prohlásil Lupin ponuře. "Má někdo nějaký návrh?"Ticho."Nemůžeš ho dostat pryč, Snape?" ozval se Black. Skoro prosebně."Sebevraždu jde spáchat i příjemněji," zavrčel Severus. "Nevím, čim si Pán zla pojistil Potterovu loajalitu. Silně pochybuju, že by jen tak věřil." Koutkem oka si všimnul, jak Remus umlčel Blacka, který ho chtěl zřejmě slovně napadnout. Zase. Snape si byl jistý, že pobyt v tomhle baráku vlezl Blackovi na mozek víc než Azkaban."Co Neporušitelný slib?" navrhl Pastorek."To je ta nejhorší varianta zřejmě," kývl Snape. "Osobně navrhuji znovu návštěvu u Dursleyových.""Neřekli nic užitečného," zaračil se Lupin."Lhali. Podle toho, co vím, tak buď Pottera vyštvali, nebo jej přiměli odejít nepřímo. Spíš to první.""Jak to všechno víš?" mračil se na něj Sirius divoce."To není tvoje věc.""Ta zatraceně je moje věc!" vykřikl Black."Siriusi, teď není čas na hádky," zavrčel na něj Lupin. Jeho tón byl nečekaně prudký. Sirius okamžitě ztichl, vyveden lehce z rovnováhy."Stopa je dva měsíce stará," zopakoval Lupin nahlas Snapeovy dřívější myšlenky. Ten kývl."Přesto mohli zahlédnout, kam a jak odešel," navázal Arthur. "Jenže jestli šel do mudlovského světa, budeme po něm pátrat těžko.""Musíme to zkusit. Rozdělíme, kdo bude kde pátrat..." zapojil se Pošuk Moody. Najednou Severus sykl. Znamení zla se probralo k životu. Jen tak tak se nechytil za předloktí."Pošlete sovu Brumbálovi," zasykl na ně, než se přemístil.Temné sídlo, 3. září, večerHarry se vracel z knihovny. Poštěstilo se mu studovat samostatně. To se stávalo málokdy. Raději nepřemýšlel, co Voldemortovi zabránilo, aby ho mohl trápit dalších několik hodin.Ani nevěděl, jak se mu podařilo nasadit lehký úsměv, když ho už podruhé za den viděl sedět u sebe v pokoji. Zastavil se u dvěří a tiše, bez pohybu čekal, zatímco ho rudé oči pozorovaly. Nedokázal z nich vyčíst žádný výraz. Pak se Voldemort usmál. Harry ignoroval mráz, který mu přitom přejel po zádech."Všiml jsem si, že sis nakoupil zásoby regeneračního balzámu," protáhl černokněžník. "Harry, Harry..." zakroutil hlavou, "Kupované jsou šmejdy. Na co jsi myslel v Bradavicích, že sis neřekl Severusovi? Musel jsem ho zavolat. Nechci, abys měl pocit, že se o tebe špatně starám." Voldemortův hlas přetékal falešnou a posměšnou sladkostí.Harrymu se sevřel žaludek, ale nasadil další nicneříkající úsměv."Jsem vděčný," odpověděl. Chtěl přikročit blíž, ale bledá ruka ho zastavila. To vyvedlo mladíka z míry."Nenecháme přece Severuse čekat, že ne?" uculil se muž. Harry ztuhnul a s tím i jeho výraz. Pochopil to tak, že tu Severus byl a zase odešel, ne že tu pořád je. Voldemort vstal a prošel kolm něj. Harry se otočil a následoval ho.Ve vstupním sále stála bez hnutí černá postava se smrtijedskou maskou. Potterovi se rozbušilo srdce.V okamžiku, kdy Snape zaznamenal přítomnost Pána zla, klesl na kolena. Nemohl si nevšimnout Pottera za jeho zády. Pod maskou sevřel rty. Byl odhalen? Bude potrestán, nebo zabit? Kdyby ho Potter odhalil, byť nechtěně, Pán zla by zuřil. A to se mu nezdálo. Skoro se otřásl, když si uvědomil, že Voldemort vypadá skoro vesele."Můžeš vstát a sundat masku," dovolil mu Voldemort. "Severusi, Harry ti zapomněl říct, že by potřeboval pár lektvarů.""Jaké, můj pane?" uklonil se Severus. Žádost ho překvapila. Je to nějaká hra?"To ti řekne sám. Věříš, že si koupil hotové, když máme takového skvělého mistra lektvarů, jako jsi ty?" pokračoval úlisně Temný pán. Snape nezměnil uzavřený výraz."Mám využít zdější laboratoř?" zeptal se ještě."Samozřejmě. Harry tě doprovodí a řekne ti, co potřebuje. Až budeš hotový, doneseš mu je," odmávl ho černokněžník. "Ty pak přijď di svého pokoje," obrátil se na Harryho a zmizel ve stínech chodby.Severus a Harry se na chvíli napjatě měřili pohledy. Mladík se nervózně usmál."Prosím, pane profesore," zatrylkoval a vydal se k laboratoři. Snape s ním srovnal krok. Lektvarová laboratoř byla, jak jinak, v podzemí. Když se za nimi zabouchly dveře, otevřel ústa, aby se Pottera na něco zeptal, ale ten si rychle přiložil prst na ústa. Z kapsy vytáhl kus pergamenu a z pracovního stolu vytáhl brko a kalamář.Sešlete nejdřív neverbálně asonické kouzlo, naškrábal. Snape nediskutoval a udělal to.Teď prosím tenhle vzkaz spalte. Můžeme mluvit, ale raději opatrně.Pergamen se vzňal."Proč nepoužíjete vlastní kouzla?" neodpustil si rýpavou otázku Snape. Harry však jen rezignovaně zavrtěl hlavou."Co tedy potřebujete za lektvary?" povzdychl si Snape."Léčivé. Hlavně na kůži. Koupil jsem si v Příčné ulici regenerační balzám. Nechtěl jsem vás zatěžovat. A taky bych potřeboval něco proti bolesti hlavy a nevolnosti," přiznal Harry. Svým způsobem se mu hrozně ulevilo, že může mluvit s někým, kdo ví."Asi není nic, co by úplně zahojilo stopy po magické oceli, že?" zeptal se víceméně řečnicky."Ne," potvrdil mu stručně Snape. "Potřebujete něco i na vnitřní poranění?" zeptal se ještě pro jistotu. Harry zavrtěl hlavou a Severusovi se trochu ulevilo."Pokud je to všechno, začnu pracovat.""V tom případě půjdu," stáhl se Harry. Kruci, to, že Snapea vůbec viděl, nabourávalo jeho vnitřní rovnováhu. Muž na chvíli zaváhal, ale pak přikývl."Jak dlouho to potrvá?" zeptal se ještě ve dveřích."To byste mohl vědět," zjízlivěl Snapeův hlas. "Hodinu a půl vaření a dvanáct hodin uležení v chladu co se týče balzámu. Lektvar proti bolestem hlavy sedmdesát minut a padesát sedm minut lektvar proti nevolnosti.""Děkuji. Udělejte prosím velké dávky," pousmál se Harry a odešel. Snapeovi přejel mráz po zádech.Zobí ulice č.4, 3 září, večerK Dursleyovým šel Lupin a Pastorek s Moodym. Aby nevzbudili poprask zdvořile zazvonili. Sotva však Petúnie Dursleyová otevřela, dovnitř ji zatlačily tři páry namířených hůlek. Dveře se zabouchly a žena, polomrtvá strachy div nezačala strašně vřískat."Zavolejte dolů manžela. Hned," zavrčel Lupin. Petúnie lapala po dechu neschopna slova."Nebudeme se opakovat, dámo," zabručel Moody a špičkou hůlky ji málem šťouchl do hrudi."V-Vernone," zakvílela žena. "C-co chcete zase?" zakníkla. Z obýváku se vynořila mohutná postava Vernona Dursleyho. Nejřív zrudnul a potom zbělal, když uviděl kouzelníky, jak míří hůlkou na jeho ženu."Okamžitě vypadněte!" zafuněl, ale všechna slova mu zaskočila, když se z Lupinova hrdla ozvalo zvířecí zavrčení."Minule," odsekával ostře slova,"Jste tvrdili, že Harry odešel sám. Lhali jste. Vyštvali jste ho!""A co má být? Přijel si domů a řekl, že po něm jde psychopat! Mám rodinu a chci, aby byla v bezpečí!" zachrčel Vernon. Trojice kouzelníků nevěřila vlastním uším."Byl byste v mnohem větším bezpečí, kdybyste ho tu nechal," pronesl víceméně klidně Kingsley. "Chceme vědět, kam odešel.""Jak to mám vědět?" vyprskl muž."Vaše žena ráda kouká z okna," zavrčel Moody."No dovolte!" naježila se Petúnie."Madam, na něco si vzpomeňte. A rychle, nebo se vám něco stane," pozvedl výhružně Pošuk hůlku."Nemůžete nám vyhrožovat!" zaburácel Vernon."Právě to děláme. Chci slyšet informace. Nebo byste raději měla něco na těle víckrát? Nebo míňkrát?""Ale já nevím, kam šel!" zakvílela k smrti vyděšená Petúnie. "Prostě stál před domem s tou ohavností v ruce. Jedou s ní mávl a za chvíli zmizel!""Ozvalo se prásknutí?""Ne. Víc nevím, přísahám!" třásla se Petúnie.Pastorek se otočil na ostatní."Vypadá to na záchranný autobus. Aspoň nějaká stopa. Jdeme." Všichni se obrátili a k nesmírné úlevě Dursleyových opustili dům. Uslyšeli, jak se za nimi dveře zamykají na tři západy. Bláhoví mudlové.Pastorek se rozhlédl. Pak zvedl hůlku a mávnul s ní.Čekali asi pět minut, než se ozvalo skřípění brzd a před nimi se objevil záchranný autobus."Dobrý den, vítejte v záchranném autobuse. Jmenuji se Stan Silnička. Kam máte namířeno?" vyklonil se ze dveří uhrovatý mladík."Nikam. Pamatuješ si, že jsi před na začátku školních prázdnin vyzvedával přesně tady Harryho Pottera?" zabručel Moody."No pání, to si pište! To se nezapomíná!""Pamatuješ si, kde vystupoval?""No..počkejte. Mám dojem - jo, jsem si jistej! Bylo to v Londýně u Děravýho kotle," brebentil Stan."Díky, chlapče," kývl Moody. Stan jim zamával a záchranný autobus se se skřípáním rozjel.Kouzelníci se ani nemuseli domlouvat. Všichni se ihned přemístili k hospodě starého Toma.Lokál zel až na pár starých čarodějek prázdnotou. Tom za barem leštil sklenice."Zdravím," zvedl k nim hlavu, když přišli blíž. Kingsley se k němu naklonil, aby nemusel moc křičet."Zdravím, Tome. Neobjevil se tu na začátku školních prázdnin Harry Potter?""No nevím. To záleží, proč se ptáte," věnoval se sklenicím Tom."Je to důležité. Víc ti nemůžu říct." Hostinský se zamračil, ale všechny je znal. Tudíž pro něj mělo jistou váhu, že se ho ptají dva bystrozorové."No...objevil se tady. Zaplatil si pokoj na týden dopředu. Ale byl tu jen čtyry dny a pak už se neukázal. Měl jsem trochu starost, ale za pár dní přišla sova, že mám jeho věci zmenšit a poslat je i se sovou zpátky. Ne že by jich teda měl moc. Jen jeden školní kufr a sovu. To jsem teda nezmenšoval, to dá rozum."Pátrači se po sobě podívali."Nevíte, jestli chodil do Příčné ulice nebo do mudlovského Londýna?" zeptal se Lupin."No...nejdřív do Příčný ulice. To byl první den. Ale pak chodil do mudlovskýho světa.""Asi nevíte kam, že?" Tom chvíli přemýšlel."Ne že bych ho špehoval. To ne. Ale vím, že druhej den si donesl nějaký mudlovský knížky. Víc fakt nevím.""Díky, Tome. Hodně jste nám pomohl," usmál se na něj Kingsley."Rádo se stalo. Není doufám mladej pan Potter v nějakým maléru?""Nic vážného," zalhal Pastorek a s Lupinem a Moodym se vrátili na ulici. Čekalo je perné pátrání.