Přiveď ho

13.kapitola

Severus sledoval Harryho útěk. Nechápal, co se stalo. To ho jen utvrdilo, že musí za Brumbálem stůj co stůj. Do začátku vyučování měl ještě dvě hodiny. Nechal Harrymu krátký vzkaz a zamířil k ředitelně. Musel chvíli čekat před jejími dveřmi, než na něj měl Brumbál čas."Posaď se, Severusi. Je Harry v pořádku?" zněl jeho pozdrav. Snape vzal zavděk křeslem. Dokonce si následně nechal vnutit i šálek přeslazeného čaje."Nemyslím si. Dnes se mi snažil něco říct a spustila se škrtící kletba," sevřel Snape rty. Polibek si nechal pro sebe. Nevypadalo to, že má něco společného s magií. Spíš s tím, že Harry byl pravděpodobně tvrdě "veden" k takovému druhu poděkování."Co se ti snažil říct?" zpozorněl Brumbál. Severus chvíli přemítal, jak to vysvětlit."Když Pán zla použil tu kletbu na ovládnutí Pottera, vzal mi trochu mé krve. Vzpomínku jste viděl. Potter řekl doslova, že je tu jedna věc, kterou mohu udělat, když se to stane znovu. Dával to do souvislosti se zaklínadlem Legillimens. Řekl, že když Pán vzal jeho mysl a mou krev, že otevřel "cestu mezi". Víc nedokázal říct."Brumbálova tvář nabrala zvláštně odtažitého výrazu."Nejspíš mohu hádat, co tím myslel, můj chlapče," povzdychl si. "Chtěl jsem o tom s tebou dneska také promluvit. O tom kouzle, které Voldemort vytáhl ze zakázaných svitků.""Poslouchám." Tohle chtěl Severus rozhodně vědět."Harry složil slib podřízenosti Voldemortovi. Tyhle sliby mohou být na první pohled běžné. Naše společnost už dávno zapomněla, že přísahu kouzelníka potvrzuje samotná magie. A nemusí to být nutně nezrušitelný slib. Tohle je daleko...prapůvodnější a temnější. Já sám jsem to objevil jen náhodou a pak jsem pátral dál. Bylo to už hodně dávno." Brumbálovi se o tom očividně nehovořilo lehce. Severus ho však nepřerušoval."Když někomu dáš slib nebo přísahu, existuje způsob, jak si můžeš její plnění vynutit, přestože neproběhlo žádné magické zavázání. Jenže ono de facto proběhlo. Voldemort našel staré kouzlo krve, které využívá jako práva právě přísahu podrobení. Harry ji složil. Slíbil být Voldemortovým učedníkem. Magie však nerozumí pojmu učedník. Rozumí pouze tomu, že Harry slíbil za určitých podmínek podřízenost. Dokud Voldemort neporuší svou část dohody, doslova Harryho vlastní. Krev je v tomto případě symbolem Voldemortovy moci nad Harrym. Ty symboly, které se mu prořezaly do kůže pochází z prastarého Egypta. Jsou to znaky, které Harryho zbaví vlády nad vlastním tělem i myslí a potvrdí to, že je vlastněn. Šlo původně o kouzlo, které Egyptští mágové používali na vlastní otroky-mágy. Ovládnutím magicky nadaného otroka tak dočasně zvětšili svou magickou sílu. V případě, že otrok zemřel, pánova mysl se prostě vrátila do těla, které mezitím upadlo do stáze.""To je...odporné," prohlásil Severus, když byl schopen slova. Najednou mu to došlo. "On může to samé uplatnit i na smrtijedy?!" vykřikl."Ne," potřásl hlavou Brumbál. "Možná jsem to opomněl vysvětlit, ale když jsi přijal Znamení zla, přijal jsi jinou formu, kterou může Voldemort kontrolovat tvé jednání. Magie samotná zaštiťuje přísahy pouze v případě, že kontrolu nepřeberou kouzleníci, kteří jsou přísahou spojeni.""Takže ty mi říkáš, že kdyby se Pán zla spolehl pouze na přísahu, aniž by mě označil Znamením zla, mohl jsem dopadnout stejně jako Potter?" Do Severusova výrazu se promítl čirý děs, když Brumbál zcela vážně přikývl."Je tu ještě ta věc, na kterou nejspíš přišel Harry," povzdychl si znovu stařec."Samotného mě to napadlo, ale zavrhl jsem to.""A je to...?" zavrčel netrpělivě Severus."Když se na Harryho těle začnou formovat symboly, tvoří se spojení mezi jeho a Voldemortovou myslí. V jeho případě pouze prohlubuje a brání Harrymu, aby nad sebou získal kontrolu. Je to jediný zranitelný okamžik toho kouzla. Harry to správně poznal, když poukázal na tvou schopnosti proniknout do cizí mysli. Teorie je velice složitá. V rámci tohoto kouzla přijal Voldemort tvou krev a tak vytvořil dvojsečnou zbraň. Pokud ovládne Harryho a znovu okusí tvou krev, dokáže ovládnout i tebe, přestože pouze tvé tělo. Kouzlo by si tě však mělo pamatovat. Proto v okamžiku, než se dotvoří znaky na Harryho těle, můžeš..." Brumbál zaváhal, ale Snapeovi to došlo."To je nepřijatelné," zasyčel. "Zničilo by to Harryho mysl a vůbec tu není záruka, že by to Pánu zla vůbec ublížilo!""Naopak, ta šance je velmi vysoká. Voldemort v tomto musí spoléhat na to, že odmítneme obětovat Harryho kvůli jeho zničení. V čemž má pravdu. Severusi, nikdy bych to po tobě nežádal. Musíš o tom vědět jen kvůli možnosti, že by se věci vyvinuly opravdu špatně."Oba dva, Brumbál i Snape, vypadali, že je jim z toho rozhovoru dost nevolno. Lektvarista teď chápal Harryho rezignaci. Zdálo se, že Voldemortova smrt je pro něj jediným východiskem. A mladík nevěřil, že to dokáže. Ksakru. Ředitel jako by mu četl myšlenky."Musíš ho dostat na nohy, Severusi. Byl jsi s ním během několika nejhorších chvilek. Harry si k tobě vytvořil jistou vazbu. Nebudu ji kritizovat ani z pozice ředitele. Chci po tobě, abys udělal cokoliv, naprosto cokoliv, o čem budeš mít důvod předpokládat, že Harrymu pomůže porazit Voldemorta." Modré oči ředitele zmijozelu intenzivně propalovaly."Vy víte, co po mně chcete, že?" vyprskl Severus. Cítil se podivně odhalený při tomto zjištění."Domýšlím se. A spoléhám na tvůj úsudek. Ten můj totiž zklamal.""Musí tu být nějaká cesta!" oponoval Snape."Já ji zatím nevidím, můj chlapče."Bradavice, 8. září, večerSeverus se vrátil do svého bytu v ponuré náladě. Celý den mu zněla ředitelova slova v uších jako zlověstné proroctví.Překvapilo ho, že našel Harryho v obýváku u stolu s rozloženými učebnicemi. Dokonce s lektvary! Mladík vystartoval od stolu, sotva profesora zaznamenal."Omlouvám se za to ráno," vyhrkl rychle, aby neztratil odvahu."Nic se nestalo," zabručel Snape. "To jste se celý den učil?" zeptal se ze zdvořilosti a hodlal zůstat u vykání stůj co stůj. Brumbál nemohl myslet vážně to o tom...Ne, Severus si to musel prostě jen vyložit podle svých vnitřních přání.Vnitřních přání...chtěl se s Potterem znovu vyspat? Na jednu stranu to byla lákavá možnost. Na druhou stranu chtěl mnohem víc než to. Chtěl Harryho chytit a už nepustit. Schovat ho před celým světem a postarat se, aby všechno bylo dobré. Až se nad tou bláhovou touhou zlobně zaškaredil."Ehm, no...ano," ošil se Harry, který si myslel, že se muž mračí na něj. Snape jen udiveně pozvedl obočí."Jedl jste?" dotázal se, aby řeč nestála."Dobby mi přinesl oběd. Já...čekal jsem s večeří na vás," sklopil oči mladík. Severuse to zvláštně potěšilo. Neměl chuť jíst ve Velké síni, ale teď se rozhodl, že si něco lehkého dopřeje."Tak tedy ke stolu," pousmál se křivě. Harry pookřál.Během jídla oba mlčeli. Severus dumal, jak nejlépe nějak mladíka...povzbudit. Co pomáhá lidem, když jsou po nějakém traumatu? Mohl soudit pouze z vlastních dávno potlačených potřeb. Pamatoval si, jak kdysi zoufale toužil po tom, aby měl někoho na blízku, kdo by mu řekl něco milého. Ne že by se mu to přání někdy splnilo. Ale teoreticky vzato, Harry byl velice kontaktní typ člověka a Severusův dotyk se mu nezprotivil, jak se muž bál. A nejednou Potter naznačil, že ho shledává atraktivním. Třeba by to mohlo fungovat.Když odložili příbory, začal se mladík ošívat. Zase to tu bylo. Ten pocit, že by měl vyjádřit svůj vděk. Znechuceně sevřel čelisti. Navíc si během dne stále víc uvědomoval, kolik toho Severusi Snapeovi dluží. Skoro se až chvěl úsilím se ovládnout. Proto sebou trhl když Snape vstal a pohladil ho po tváři."Zase máš potřebu děkovat, že? Chceš si o tom promluvit, Harry?" nabídl mu Severus a doufal, že říká věc, která je vhodná. Harry vypadal jeho návrhem překvapený a znejistělý."Mohl...mohl bych nejdřív..." zakoktal se a ani nedokončil větu, protože lektvarista se sklonil a lehce jej políbil. Třepetavý pocit prolétl mladíkovou hrudí a uvolnil vzrůstající napětí."Teď půjdeme na pohovku a promluvíme si," oznámil mu Snape hebce, když se jejich rty rozpojily. Mladík se zmohl jen na kývnutí. Nervózně si sedl na měkounký kus nábytku. Severus ho zase rozhodil, když si sedl těsně vedle něj a lehce ho stáhl k sobě do náruče tak, že napůl ležel a Harry se o něj opíral zády."O čem si budeme povídat?" s obavami se zeptal Potter."Začneme třeba tím tvým děkováním. Povez mi o tom," vyzval ho Severus měkce."To je prostě jen...to není důležité," ošil se Harry. Nechtěl o tom mluvit, opravdu nechtěl."Harry, povídat si o tom je pro tvoje dobro, ne pro mou zvědavost." Severus se sám divil, jak tahle technika zabírá, když se Harry sice tvářil bolestně, ale opravdu začal povídat."No...už od začátku mě on nutil takhle děkovat za...za úplně všechno. Myslel jsem, že se z toho porzvracím nebo zblázním," Harry sevřel dlaně a obtočil si paže kolem těla, "Ale potom jsem se dokázal přesvědčit, že je to prostě jen...jen tělo. Že na tom nezáleží. A navíc, když jsem to neudělal, donutil mě ve výsledku udělat daleko víc, takže jsem to začal dělat automaticky. Když to opomenu, začnu být strašně...nervózní. Je to jako bych čekal něco daleko horšího. Já vím, že ty mi nic neuděláš, ale stejně si nemůžu pomoct."Severus ho pochopil naprosto přesně. Jen něco mu nesedělo. Sotva mladík začal povídat, změnil se jeho tón na silně neutrální. Jako by zaujal pozici někoho třetího, pouhého pozorovatele skutečných událostí.Jen tělo. U Merlina, jak mu ta logika byla známá! Opakoval si to jako mantru kdykoliv byl mučen nebo se musel podrobit požadavkům, které se mu z hloubi duše příčily."Tady se můžeš uvolnit, Harry. Nepřesvědčuj se k věcem, které jsou ti nepříjemné," utěšoval ho neobratně. Mladík však potřásl hlavou."To jsou nebezpečné myšlenky. Když mě zavolá, budu se muset vrátit. Dokud žije, musím poslouchat a moji přátelé budou v bezpečí," prohlásil Potter odhodlaně. "Když se tady budu chovat normálně, bude to jen větší šok, až se budu muset vrátit." Na to Snape neměl odpověď. Ten kluk měl prostě pravdu."Pak nezbývá, než zesílit natolik, abyste se od něj osvobodil," zkonstatoval.Na to Harry už nereagoval, jen se mu pohodlněji uvelebil v náručí.