Přiveď ho

22.kapitola

Dům pana Tairo, 28. března, odpoledneSeverus se přenášedlem dostal do vstupního pokoje mistra nitrozpytu. Pan Tairo na něj čekal. Lektvarista lehce naznačil úklonu hlavou, přesto kdyby jej viděli kolegové, čelist by jim spadla úžasem. Ani Albus Brumbál, muž, kterému patřil Severusův vděk a respekt, si nikdy takhle hlubokou úklonu nevysloužil."Pojď dál," usmál se na něj pan Tairo a pobídl ho, aby jej následoval do zahrady. Severuse ovanul o dost teplejší vzduch než doma v Anglii. Nestěžoval si. Tairovu japonskou zahradu si oblíbil pro její mírumilovnost, pečlivou organizovanost a příjemnou atmosféru klidu. Usadili se v letním altánku. Ze zdvořilosti k anglickému hostu seděli na židlích u malého stolečku. Japonec jim posloužil čajem. Nejprve se v tichu napili, až poté nastal čas pro konverzaci."Vysvětli mi svůj problém, Severusi," pobídl muže pan Tairo mírně."Ve vzpomínkách pana Pottera jsem došel až téměř k jejich závěru. Teď se však vyskytl problém s jejich uspořádáním," zamračil se Severus. "Jakmile se nějaké myšlenky dotknu, abych ji ukotvil, rozplyne se a už se neobjeví. Obávám se, aby za těchto podmínek nedošlo k vážné poruše paměti."Asiat pokýval hlavou. Nalil si další kalíšek čaje a v tichosti ho upíjel. Severus potlačil přirozenou netrpělivost a vyčkával."Severusi, je možné, že vzpomínky, které máš teď v úmyslu rekonstruovat, jsou pro pana Pottera velmi traumatizující?" otázal se pan Tairo. Snape se s nikým nikdy nebavil o tom, co vidí v Harryho mysli. Jeho mentor mu to schvaloval, jen mu doporučil myslánku pro třízení vlastních myšlenek. Proto teď lektvarista na chvíli zaváhal, zda odhalit nějaké informace, popřípadě jaké. Na situace nicn neměnilo, že i pan Tairo strávil chvíli v Harryho mysli."Nedomnívám se, že by byly méně traumatizující než myšlenky, které mi byly přístupné," obešel nakonec přímou odpověď. Tairo se pousmál."Já jsem se s jevem, který popisuješ, Severusi, setkal několikrát. Většinou to bylo v případě osob, které velmi trpěly. V jednom případě bolestí, v dalším strachem, v dalším vinou a v posledním sebepohrdáním tak silným, že všichni tito lidé si zoufale přáli své zkušenosti zapomenout. Všichni to byli lidé částečně vzdělní v nitrozpytu či nitrobraně a pokusili se odstranit vlastní vzpomínky. A přestože vzpomínky na traumatizující zkušenosti zůstaly zachovány, vzpomínky, kterým silně dominovaly jejich nejsilnější negativní emoce, se rozmělnily. Osobně jsem musel zasahovat, protože jejich neodborné zásahy do paměti způsobili silnou dezorientaci a poruhy jejich paměti i vnímání. Nicméně se mi povedlo jejich vzpomínky rekonstruovat v různě dlouhém čase i různé míře, nikdy však ne kompletně. Uvaž tedy sám, Severusi, zda můžeš případ svého pacienta porovnat s fakty, která jsem ti poskytl."Lektvarista zadumaně upíjel svůj čaj. Harry se v Temném sídle poprvé dokázal částečně vyrovnat se zátěžía trýzněním, které musel snášet. Vyšel Pánu zla vstříc. Co se mohlo stát pak? Věděl, že Harry se učil nitroobraně a dle svých zkušeností věděl, že poměrně úspěšně. Severus viděl několi možnosti, kterými se Harryho pobyt v sídle ubíral. První, která ho napadla, byla, že byl vystaven bolesti a ponížení silnější, než doposud. Upřímně si to však nedovedl představit. Harry zvládl bez ztráty příčetnosti zotročující kouzlo černé magie krve a to minimálně třikrát. Přežil v realtivním zdraví kletby jako cruciatus, imperio, erectus. Ne, bolest Severus zavrhl. Bolesti Harry dokázal vzdorovat.Vina, sebepohrdání? Snape s vybavoval okamžiky posledního "sezení". Harry se rozhodně cítil provinile a zoufale. Kvůli těm mudlů, lektvaru. Ale potom se přece začal vyrovnávat se svým stavem. Byl to začátek cety, jejíž výsledek viděl Severus v Bradavicích - příčetný, uvolněný mladík, který se ho snažil dostat do postele. A ty ses nechal, neušla jeho svědomí příležitost rýpnout si. Severus to ignoroval. Z jeho úhlu pohledu se Harry se vším vypořádal nejlépe, jak to šlo.Přesně - ze TVÉHO úhlu pohledu. Harry není ty. Po těch letech bys to už mohl vědět. Uvažuj. S čím si Harry musel dělat hlavu nejvíc, když se naučil, jak zvládnout sexuální zneužívání a týrání?S tím, že kdyby to někdo věděl, zavrhli by ho jako zrádce a špínu. On se podrobil, ale neodpustil si to."Myslím, že pan Potter by mohl zažít něco, kvůli čemu by se cítil velmi provinile a sebepohrdavě," připustil Severus. Japonec vážně přikývl."Je tedy nutné ty vzpomínky rekonstruovat?" ujasňoval si lektvarista."Záleží na případu. Kdyby tvému pacientu chyběla hodina jeho vzpomínek, radil bych dovolit mu zapomenout. Zvlášť pokud se jednalo o události, které nemohl ovlivnit. Pokud by to však šlo o více než několik hodin jeho života, radil bych vzpomínky rekonstruovat," odpověděl Tairo."Přál bych si, aby si to pamatovat nemusel," povzdychl si Severus."Chápu tvé pocity. Také jsem je zažil. Mysli však na tohle: Každá lidská bytost prochází neustálým procesem učení a dozrávání. Zkušenosti se vrství na sebe a dávají tak základ našemu budoucímu vývoji. Pokud bys svému pacientu neumožnil pamatovat si významnou část svého života, vznikl by v něm zmatek a úzkost. Cítil by pocity, o kterých by netušil, jak vznikly. Při pohledu na své blízké nebo do zrcadla by mohl cítit hněv, vinu či zoufalství, ale nevěděl by, proč. Nehledě na to, že mezera ve vzpomínkách by jej trápila. Lidé mají sklony myslet na to nejhorší a jeho ředstavy o tom, co se odehrálo v zapomenutých vzpomínkách, by jej mohlo dohnat k šílenství. Ne, Severusi, je potřeba mysl tvého pacienta rekonstruovat nejdokonaleji, jak to jen jde. Už tak pro něj bude velká zátěž probudit se v podstatně starším těle, než zná.""Jak myslíte," kývl Snape. Jenže z toho radost moc neměl. Tairovy argumenty zněly logicky. To jen Severus z vlastní slabosti a pocitu viny toužil mladíkovi dopřát ten luxus - zapomenout."Jednu věc však udělat můžeš, Severusi," usmál se Tairo povzbudivě. Znal za ty roky nitro svého žáka. Černýma očima probleskl živý zájem."Ukáži ti, jak se vypořádat s tvým problémem. A také jak myšlenky rekonstruovat lehce zamžené, aniž by došlo k trvalé újmě. Tvůj pacient si je bude pamatovat, ale bude se zdát, že jejich hrany setřel čas.""Děkuji," přikývl Severus s ohromnou úlevou.Vila Siriuse Blacka, 7. dubna, večerSeverus zase po více než týdnu pocítil nepříjemný pocit v okolí žaludku, když vstupoval k Harrymu do pokoje. Téměř měsíc svých vzpomínek se Harry pokusil potlačit. Severusovi zlepšilo náladu, že pro něj může udělat alespoň tak málo, jako je upravit tak, aby mladíka tolik nezraňovaly.Jenže dnes-Dnes se Harry ve vzpomínkách potká s ním. Jedna Severusova morbidnější část jen čekala na to, aby se dozvěděla závěr celé té lidské skládačky. Ta druhá část by raději nevěděla. Severus si v poslední době uvědomoval s boelstnou jasností, jak moc jej ty roky péče o Harryho změnily. Svoje pokání za všechny svoje činy našel v tom, že svůj život podřídil ozdravení člověka, na kterém mu velmi záleželo. Když se ohlédl zpět, užasl sám nad sebou. Nikdy si o sobě nemyslel nic dobrého a už vůbec ne to, že je schopen tolik let o někoho pečovat prostě jen proto, že může. Protože chce.Ne že by neměl v počátcích chuť toho nechat, když mu to ještě tak úplně nešlo. Brzy však zapadl do stereotypu, který ho udržel v běhu. Severus Snape miloval stereotypy. Za chvíli o ten svůj přijde. Ani se nesnažil vidět v tom nějaká pozitiva. Věděl, že už mu zbývá nanejvýš pár dní nadějí a pak sbohem, Harry.Přilehl k hřejivému tělu na posteli a prolnul do mladíkových myšlenek.Temné sídlo, 28. srpna, večerHarry skryl znechucený úšklebek. Oficiální představení mým věrným...jak milé! Nestál o to, aby ho ukazoval smrtijedům jako novou hračku. Jenže Voldemort mu slíbil, že když se bude chovat slušně, zváží Harryho prosbu. Mladík se zoufale toužil dostat na jeden den a jednu noc do Bradavic.Musel vidět Snapea. Kdyby šel za Brumbálem, nevyvázl by z toho se zdravou kůží, to věděl. Ale doufal, strašně moc doufal, že ředitel ví, komu dal svou důvěru. Harryho úsudek už zklamal, spolehne se tedy na Brumbálův a vyhledá Snapea. Pokud to nevyjde...No, pak se uvidí. Vztek kvůli tomu lektvaru už dávno vyprchal. Harrymu se zdálo, že všechny vztahy a pocity z jeho života před prázdninami se staly někomu jinému.Loudal se do sálu, kam Voldemort svolával smrtijedy. Voldemortův křivý úsměšek jej vítal už ode dveří. Pán zla mu pokynul, aby se postavil vedle něj. Vzápětí Harry ucítil mentální tah. Znamení zla se aktivovalo. První prásknutí následovala téměř ihned. Harry se skoro rozesmál, když viděl, jak smrtijed strnul uprostřed zamýšlené úklony. Otvory v kostěné masce na Harryho nevěřícně zíraly. Rychle se však zase vzpamatoval a klesl na kolena. Připlazil se k pánovu plášti, aby jej políbil. Podobné reakce měli snad všichni smrtijedové. Bellatrix na něj zírala s takovou nenávistí, že měl Harry chuť podívat, jestli v něm její pohled nevypálil díry. Jako jediná neměla masku. Nutno podotknout, že Harry vůči ní a Malfoyovi cítil identické pocity.Mladík nedokázal odhadnout, který ze smrtijedů je Snape. Jen si byl jistý, že jestli Brumbál a řád ještě o ničem neví, rychle se to dozví. To pomyšlení mu způsobovalo úzkost. Nejraději by se tomu všemu vyhnul. Modlil se, ať si Voldemort schová všechny ukázky pravé povahy jejich vztahu pro sebe."Svolal jsem vás, abych vám sdělil zajímavé novinky," povstal Voldemort. Kruh černých siluet se neodvažoval snad ani dýchat."Jak vidíte, naše řady se dnes rozšířily. Harry se k nám toto léto připojil a byl přístupný dohodě, jejíž obsah vás nemusí zajímat. Důležité jsou pouze důsledky, které z naší dohody plynou. Nikdo z vás nevztáhne hůlku na Harryho Pottera ani na nikoho, koho by mohl považovat za svého přítele. Kdo poruší můj příkaz, bude si přát, aby raději sám zemřel. Harryho budete tady v sídle i mimo něj ignorovat, pokud se na vás sám neobrátí. V tom případě jeho žádost splníte a následně mi podáte kompletní zprávu. To je vše, můžete jít," sdělil jim jejich vůdce chladně. Bellatrix chtěla něco poznamenat, ale rudý pohled jí výmluvně připomněl její místo. Se vzteklým výrazem zmizela. Stejně jako ostatní.Harry si oddychl, šlo to dobře."Zdá se, že bych tě do Bradavic přece jen mohl pustit," stočil se na něj Voldemortův zrak vypočítavě. Harry se strážil nějak změnit výraz, jen pokorně sklopil hlavu.Temné sídlo, 31. sprna, odpoledneHarry si četl v knihovně. Už však poznal, že do místnosti vstoupil Vodemort, aniž by muž vydal nějaký zvuk. Obrátil k němu hlavu. V podstatě měl dnes volno, ale kromě čtení a učení nebylo v sídle co dělat. Voldemort se zdál poslední tři týdny dost spokojený s tím, jak se mu povedlo Harryho přizpůsobit si, takže sex se konal jen tak čtyřikrát do týdne, takže měl mladík dnes slušnou šanci, že nebude. Jen doufal, že si to muž nerozmyslel s Bradavicemi."V noci mám práci," ušklíbl se muž. Harrymu zledovatělo srdce. Tahle slova znamenala utrpení a smrt mnoha nevinných lidí. Zatvrdil se. Ještě s tím nic nedokáže udělat, ale až ta doba přijde-!"Takže ti podmínky tvého výletu sdělím dnes," pokračoval Voldemort. Harry se málem rozzářil jako vánoční stromeček. Půjde do Bradavic! Přikývl."Samozřejmě dodržíš absolutní diskrétnost. Nikdo se nedozví, co se s tebou v létě dělo. Pokud budeš něco potřebovat, tak o skutečnostech týkajících se tvého postavení a situaci smíš komunikovat pouze s tím, kdo nese mé znamení. To samé platí i v případě tělesného kontaktu. I když...přátelé tě samozřejmě obejmout mohou," jízlivě se usmál Voldemort. "Abych to shrnul, Harry. Jestli uděláš cokoliv, co by vyzrazovalo informace o mě, tobě nebo sídle komukoliv z Brumbálových lidí, víš, jaké to bude mít důsledky."Harry vážně kývl."Tady máš přenášedlo. Aktivuje se dvojím stisknutím. Zítra se můžeš přemístit, až budeš chtít. Můžeš v Bradavicích strávit jednu noc, ale dopoledne se vrátíš.""Ano, pane," přijal Harry sošku baziliška. Voldemort by se nikdy nesnížil k tomu, aby použil pro vytvoření přenášedla nějaký kousek mudlovského odpadu."Ještě poslední věc. Po dobu svého pobytu v Bradavicích můžeš svobodně kouzlit. I tak se ale dozvím o všech tvých kouzlech, takže se o nic nepokoušej."Ten den nemohl Harry rozrušením ani dospat. Jeho plány by mohly vyjít.Merline, ať se nic nepokazí, prosím...myslím, že si to zasloužím...Příčná ulice, 1. září, ránoHarry byl na nohou už od šesti hodin. Bradavický expres vyjede až v 11 hodin, ale mladík měl v plánu se nejdřív podívat do Příčné ulice. Chtěl zmrzlinu, podívat se, jaká nová košťata se objevila na trhu, jaké exotické brky nabízejí Krucánky a Kaňoury, koupit pamlsky Hedvice, sobě pár lektvarů... Měl tolik práce!Jídlo do sebe jen zběžně naházel a o půl osmé aktivoval přenášedlo. Objevil se na nádraží King's Cross. Nevadí. Než se v osm otevřou obchody, může se projít.To dopoledne strávil Harry jako by byl v Příčné ulici poprvé. Dětské nadšení se mísilo s melancholií. Kéž by se jeho dohoda s Voldemortem rozplynula v jasném slunečním světle, které zaplavovalo ulici! Harry nabíral doušky ranního vzduchu. Po dvou měsících zase spatřil opravdové slunce, ne jen nějakou iluzi promítnutou do okna. Ten pocit a celé dnešní ráno pečlivě uschoval do své truhličky. Plnila se a odolávala.Bradavice, 1, září, dopoledneNastal čas nastoupit do Bradavického expresu. Harry schválně přicházel na poslední minutu. Zalila ho úzkost a panika, když spatřil známé tváře. Přesto se jeho obličej sám od sebe roztáhl do širokého úsměvu, když je zdravil, odpovídal na jejich otázky a sám se jich ptal, jak se měli. Když se konečně propracoval ke kupé, kde seděli Ron a Hermiona, bál se, že to nezvládně. Připadal si ocejchovaný. Špinavý. Vyhýbal se očnímu kontaktu. Stočil veškeré povídání na ně, aby se náhodou nechtěně nepodřekl a oni nepojali sebemenší podezření. Skoro ho zaráželo, jak lehce se mu to daří. Měl strach, že Řád něco ví a pan Weasley řekne něco Ronovi. Buď neví, nebo pan Weasley mlčel.Co když je Snape věrný? Co když je Brumbál ten podváděný? Harry se snažil nemyslet na to. Pokud to tak je...pak nezbývá než vymyslet něco jiného. Měl plán, jak zjistit víc. Stačí se pokusit Snapea rozčílit. Normálně mu na to stačí ani ne pět minut, takže víc než dvanáct hodin považoval Harry za dostačující. Snad se pak profesor nějakým způsobem podřekne. Pokud ho bude pouze ignorovat, jak Voldemort přikázal, bude tenhle výlet zbytečný. Ale užívám jsem si ho snad víc než cokoliv jiného, přiznal si mladík.Rozhodný okamžik nastal, když vstoupil do Velké síně.Ze Snapeových očí na něj hleděla snad sama Smrt. Paradoxně se Harrymu ulevilo. Dalo mu to naději. Usedl s kamarády k hostině. Jídlo bylo nirvána oproti tomu, co smolili skřítkové v Sídle. Neustále na sobě však cítil Snapeův enávistný pohled. Začalo mu to trochu vadit. Chtěl se v klidu najíst. Pohlédl na něj a mile se usmál. Jako by nic si odhrnul ofinu. Tohle stejně chtěl vyzkoušet.Snape sebou překvapeně trhl. Harryho výraz se na chvíli změnil. Představil si totiž, jestli by tohle mohl procvičit a něco pak udělat třeba Bellatrix nebo Malfoyovi...nebo vlastně kterémukoliv smrtijedovi. Ale tak, aby to bolelo... Mladík tu lákavou myšlenku zahnal a zapojil se do družného hovoru s kamarády. Nemýlil se, když předpokládal, že Snape zuří.Ocelový stisk na paži ho překvapil, jeho původce nikoliv."Na slovíčko, pane Pottere. Vy běžte," zasyčel Snape. Sotva nebelvíři zašli, smýkl s Harrym směrem ke sklepením. Hrubě ho postrčil do prázdné učebny a tu zabezpečil. Harry už chvíli uvažoval, jestli to s tím rozzuřením Snapea nepřehnal. Třeba ho muž jednoduše sejme...?I když to asi nehrozí. Podělal by si to u Voldemorta. Mladík se bavil. Oproti tomu, co prožil přes léto bylo tohle jako dětské kočkování. Snape vypadal - u Merlina, vypadal takhle rozzuřený sexy. A pořád ho držel za paži.Samozřejmě, že chtěl vysvětlení. Harry se tomu upřímně nedivil.Jenže pak řekl Snape to o Brumbálovi a jeho matce. Oběti svých rodičů si Harry hořce vyčítal celé léto. Co se ale stalo řediteli? U Merlina, nechtěl ho zranit, nechtěl! Jeho vnitřnosti se zkroutily a vina ho zalila jako mořská vlna. Skoro ani nepostřehl Snapeův šok z toho, nakolik se nechal unést a kolik prozradil. Jenže Harry nemohl jásat. Mohl jen pokračovat v masce, kterou si určil. Vnitřní radost však zmizela.Kde se naučil tak dobře se přetvařovat? Oproti Vodmeortově nitrozpytu se tohle zdálo opravdu jako dětská hra. Jestli Snape je - a Harry už tomu věřil - opravdu Brumbálův, musí tomu čelit také. Mladík začal chápat Snapeovu povahu a smrtelné napětí, ve kterém žil. On sám to zažíval dva měsíce a pomalu nesnesl pohled do zrcadla.Vidět na Snapeově tváři nefalšovaný šok za to možná i stálo.Pak zjistil, že se Snapeem flirtuje! Vnitřně ho zamrazilo. A to měl přitom jeho hůlku zaraženou pod hrdlo. Rozzlobilo ho, že se profesor pokusil vlézt mu do hlavy.Málem se hystericky rozesmál při poznámce o rande s přítelkyní. A pak...Snape chtěl informace. V Harryho novém světě se za informace platilo jediným způsobem. Snape nesl Znamení zla. Harry byl naví poměrně přesvědčený, že určitě i někdo ze sedmáků ve zmijozelu. Voldemort jednou udělal narážku na společné zážitky se Snapeem - brrrr! - a toho by mohl využít.Snapeova líc trochu škrábala jednodenním strništěm. Harry si už předtím všiml, že voní nevtíravou, ale velmi příjemnou a uklidňující vůní. Citelně se ho dotklo, že Snape ho očividně odmítl.Nejsem děvka na trhu. Ale proč mám teda dojem, že se tak chovám? U Merlina, s Voldemortem se vyspí a JÁ se mu nezdám dost atraktivní? Bože, ten má ale vkus.Harry se cítil tak poníženě, jako už skoro měsíc ne. Od toho lektvaru. Hořce se ušklíbl. Přemýšlel, jestli Snape ví, k čemu ho jeho pán použil. Oprava - jejich pán použil. A ta poznámka s vycházkami mu málem vehnala do očí slzy. Ne, Snape nic neví. Zítra si s ním třeba ještě promluví, ale teď potřeboval pryč.Lektvaristův hlas ho zastavil. Neodmítl ho. U Merlina, díky! Pocit vítězství a vzrušení zvolna nahrazoval ponížení. Zalil ho opojný pocit, že může ovlivnit to, jestli sex chce, nebo ne. Mohl si dát podmínku, že se mu to musí líbit. Mohl! Snapeovo tělo hřálo a nehlědě na mužův charakter se Harry cítil v bezpečí díky vzájemnému objetí. Už to mu řeklo víc než tisíc slov. On obejmul Snapea a Snape jeho. Mladík by byl jen za to schopný mu tu vzpomínku vyklopit.Severus se ho ptal, co se mu líbí. Na to si Harry nemohl odpustit špetku sarkasmu. Jeho slova měla na muže před ním kýžený efekt. Mladík neváhal. Zkušenosti vynuceně nabyté přes léto se teď úročily. Než se nadál, klečel před ním a zpracovával ho jazykem. Když vyrazil z muže zvuky potěšení, zalila ho vlna euforie.To ještě netušil, když ho Severus zvedal, že ho muž políbí. Harry se zajíkl. Jeho svět vybuchl v záplavě slastných pocitů. Voldemort ho naštěstí nikdy nelíbal. Nikde. Mladík ucítil, jak padá do poholdné postele. Severus ho nepřestával líbat. Bylo to opojné, Harrymu se točila hlava příjemnou závratí. Třel se o muže nad sebou a zbavoval ho šatstva.Snape se na něj skoro usmál, když mu šaty jednoduše odčaroval.Vzápětí mu oplatil kouření. Harry se vznášel v nebeských výšinách. Ani ve snu si nepředstavoval, že by to se Severusem mohlo být tak úžasné. Svíjěl se a vzdychal pod jeho ústy. Když mu muž řekl, aby se otočil, nečekal, že si ještě zaslouží porci polibků a hravých kousnutí. V nitru vrněl blažeností. Tohle normálně taky k sexu patří?Trochu se lekl, když ho zastudilo lubrikační kouzlo. Nečekal to. Vzápětí na něj nalehl Severus. Zabolelo to jen trošku. Harry sykl spíš jen kvůli samotnému počátečnímu pocit z proniknutí a přizpůsobování se. Nemohl si pomoct a potěšeně nezasténat. Částečně i proto, aby tím Snapea přiměl k pohybu. Prohýbal se, aby zvýšil vlastní potěšení. Zvuky slasti volně opouštěly jeho hrdlo i rty a Severuse pobízel k většímu tempu. Extáze mu zaplavila smysly jako orkán. Ještě zostřeněji vlastní citlivostí vnímal mužův orgasmus. Harry si připadal příjemně nasycený a unavený. Úplně ho překvapilo, že po odeznění vzrušení ho začalo bolet pozadí. Zvlášť když se z něj Sevrus stáhl. Sykl sice nepohodlím, ale i nelibostí nad ztrátou. Oproti tomu, co na něm nomálně zkoušel Voldemort to byla ta nejlepší, nejdokonalejší, nejslastnější, nejbezbolestnější a hlavně dobrovolná zkušenost.Překvapeně strnul, když se ho dotklo něco mokrého. Oči mu zalil úžas. Čekal by od Snapea spíš čistící kouzlo, než takovou milou péči. Zvláštní teplo se mu přitom pomyšlení šířilo útrobami. Ten pocit ještě zesílil, když jeho poděkování nebylo smeteno v prach žádnou jízlivostí. Nejraději by se stočil do klubíčka a usnul. Jenže něco slíbil. Malátně se posadil.Snape na něj zíral.Líbal mě na zádech, došlo Harrymu a podrážděně stiskl rty. Ty jizvy byly důkazem jeho ponížení i viny. Nechtěl, aby je Snape pozoroval a spekuloval o nich."Máte lahvičku na vzpomínky?" zeptal se odtažitě. Lavór se změnil na křišťálový flakónek.Harry na lahvičku zíral téměř znechuceně. Nechtěl vzpomínat na nic. Jenže slib je slib. Soustředil se na okamžik, kdy ho Malfoy s Lestrangeovou přitáhli do Sídla. Vzápětí už přetahoval vzpomínku do lahvičky. Ujistil Snapea, že nikam nezmizí.Jenže muž se ho zeptal na ty jizvy. Harry se zamračil. Nechtěl o tom mluvit. Pak ho ale napadla jiná věc. Snape chtěl informaci. To znamenalo, že Harry může zase něco chtít. Okamžitě věděl, co to bude. Polibek, který přišel, si opravdu vychutnal. Co na tom, že Snape navázal další otázkou. Harry se v jeho polibcích ztrácel. Taková jeho soukromá iluze o tom, že ten, s kým měl před chvílí sex, by se o něj mohl i starat a zajímat. Nádherná představa. Téměř zalitoval, že Snape už se dál nevyptával. Na druhou stranu to bylo štěstí. Harry se necítil připravený přiznávat víc. Přeměnil ručník na suchou deku a zachumlal se do ní. Stočil se do klubíčka a nechal svou myslí volně proudit vzpomínky na sex se Severusem, než je všechny schoval do krabičky.Když se vrátil Snape, mladík podřimoval. Vyptával se na pár detailů. Harry úplně litoval, že tyhle informace už Snape "splatil". Stejně se pak zeptal na Dursleyovy a mladík měl šanci dostat další polibek.Jenže následovala otázka na Londýn. Harrymu se na dva údery srdce zatmělo před očima hrůzou i nejávistí, než se sebral. Odmítl a Snape nenaléhal. Harry k němu pocítil hlubokou vděčnost."Poslední otázka, pane Pottere. Proč čekal Pán zla od začátku července až do konce srpna, než svolal smrtijedy?""Předpokládám, že proto, že jsem byl ve zkušební době," vynutil ze sebe odpověd Harry. Neptej se dál, prosím. Nedokážu ti to neříct. Neptej se...prosím. Nech mi aspoň trochu falešné hrdosti, zaprosil v duchu mladík. Nepomohlo to. K vlastní hrůze zjistil, že se z něj hrnou informace, které provokovaly další otázky. Nedokázal se zastavit. Musel to říct. Jako by si užíval sebetrýzeň, kterou mu to přiznání působilo. Nebo možná rozřízl konečně zahnisanou ránu a jed mohl aspoň trochu poodtéct.Aby situaci nějak zlehčil, mluvil silně sarkasticky. Připravoval se na pohrdání a znechucení, které uvidí. Snape určitě už lituje, že se dotkl takové špíny jako je Harry. Když ucítil ruku ve vlasech, napjal se v předtuše nejhoršího. Místo toho...Snape - Snape! - mu projevil v podstatě soucit a porozumnění. Harrymu se uvolnil tuhý uzel v prsou. Nemohl tomu uvěřit. Zrovna Severus Snape neudělal ani neřekl nic proto, aby ho ponížil! Harry se odvážil podívat se mu do tváře. Sevřený, přísný výraz kontrastoval s jemností doteků. Harry se to pokusil zase celé zlehčit. Věděl však, že je to jen planý pokus. Napadlo ho, jestli Snape opravdu někdy s Voldmeortem spal. Bylo to dobrovolné? Dělal s ním ten hadí ksicht ty samé věci co s ním - s Harrym? Mladík doufal, že ne. Jen při tom pomyšlení cítil hněv stoupající mu z hrudi.Severus mu nabídl, aby u něj přespal. Harry nevěřícně přijal. Byl si jistý, že jeho jednodenní štěstí nezůstane nepotrestáno. Nechal však svého dočasného milence, aby vzal jeho strachy a během noci je přetavil ve vášeň a extázi.Bradavice, 2.září, ránoMladík nad sebe chvíli mžoural. Zelené baldachýny? Až s projsaňujícím se vědomím si uvědomil že spal u Snapea. Se Snapeem. Muž už vstával. Harry najednou nevěděl, co dělat, ani co říct. Co se dělá, když s někým strávíte noc? Tohle bylo vlastně poprvé, kdy to Harry musel řešit.To mu připomnělo, proč sem v prvé řadě přišel. Přednesl svou prosbu. Dokonce to dokázal zaonačit tak, aby se Severus ani moc nevyptával.Nechtělo se mu loučit. Při představě, kam a ke komu se vrací cítil bezmocný vztek. Ale musel. Nebylo vyhnutí.Vila Siriuse Blacka, 7. dubna, nocSeverus sledoval události až do bodu, ve ktrém se Harry propadl do bezvědomí poté, co byl ptorestán. Pak už se musel z jeho mysli stáhnout, protože jeho vlastní emoce narušovaly integritu jejich společného vědomí.Měl chuť pořádně zařvat. Místo toho ležel jako ochromený na lůžku a pokoušel se srovnat si myšlenky. Byli všichni slepí - ani jemu, ani Brumbálovi to nedošlo. Za prvé - Voldemort byl už na začátku rozhodnutý Harryho do Bradavic dostat. Záměrně mu - Severusovi - ukazoval, jak zřízený Harry je. Nutil je navzájem prohloubit spojení, které objevil po Harryho návratu z Bradavic. Severus si mohl jen domýšlet, k čemu jej zamýšlel využít. Výsledek však tušil. Voldemort všechny svoje plány směřoval k tomu, aby Harrysvou jedinou šanci na vysvobození prohrál. Čím víc emočních a psychických pák, tím lépe. Harry se naužil klamat nitrobranou, ale ta naivita mu stejně zůstala. Severus toho litoval jen kvůli mladíkovi samotnému. Voldemort spřádal síť plánů, aby zabezpečil, že Harryho tělo bude jeho.Severus však nemohl vypudit z hlavy jiné myšlenky. Harryho k němu necítil nenávist. U Merlina, ten kluk se na něj upnul jako na jediné světýlko ve tmě. Vítal jeho osobu s bezelstností, které bylo těžké uvěřit. Z nedostatku jakékoliv jiné zkušenosti vděčně přijal jakýkoliv náznak lidského citu a tepla a byl ochotný pro to i zemřít. Severuse to přivádělo do nelehké situace, se kterou se neuměl prozatím vypořádat.Pravděpodobně až se Harry vzbudí a rozkouká se, zjistí, že náklonnost vůči starému zahořklému mistru lektvarů byla pošetilá. Že to byla prostě abreakce. To je nejpravděpodobnější.Snad mohu být tak sobecký a doufat alespoň v to, že na mě Harry nebude pohlížet s averzí v očích, napadlo ho. Dopadla na něj bezbřehá únava. Jeho úsilí se blížilo ke konci, avšak to, co kdysi s napětím očekával, toho se teď obával.Sebral se. Vypil studený čaj a opatrně po schodech sešel dolů. Navzdory pokročilé hodině jej Lupin s Blackem čekali s pozndí lehko večeří a další dávkou čaje."Přepínáš se, Severusi," zamračil se Lupin."Kdy se Harry bude moct vzbudit?" skočil mu do řeči Sirius. Lektvarista upil čaje. Kéž by mohl zastavit čas. Spolu s odpovědí na Blackovu otázku mu došlo, že jeho život se nepříjemně brzy nepříjemně výrazně změní."V sobotu," odpověděl chladně. Neměl na jídlo chuť. Prudce odsunul talíř a beze slova krbem odletaxoval."Co to bylo?" zamrkal Sirius překvapeně. Lupin se soucitně podíval směrem, kudy lektvarista odešel."Po pěti letech se Harry konečně vzbudí. Podle mě si to Severus uvědomil a dost to s ním zamávalo," odpověděl Siriovi."Vždyť o to tu přece celou dobu jde," pozvedl skepticky obočí Black. Remus se pousmál."Severus psoledních pět kromě učení a nitrozpytu nedělá nic jiného. Miluje svoje stereotypy, i když on tomu říká řád. Bude si na to muset těžce zvykat.""Nějak moc se ve Snapeovi vyznáš," nadhodil Sirius s lehkým nádechem žárlivost."Dívám se a vidím," usmál se Lupin."To já taky. A právě teď bych tě nejraději viděl bez šatů."