Přiveď ho

10.kapitola

Temné sídlo, 5. září, nocSeverus spěchal chodbami Temného sídla. Harry jej v náručí tížil. Mladíkova kůže byla studená a dýchal velice slabě. V jeho pokoji ho muž složil do peřin, navrstvil je na Harryho a přidal ohřívací kouzlo.Dokrvovací lektvar, potřebuje dokrvovací lektvar! Luskl na skřítky a přikázal jim, aby se podívali do hradní laboratoře. Před lety, když byl Voldemort naposledy při moci, si tam udělal a zakonzervoval zásobu všech možných lektvarů. A lektvary na obnovu krve byly potřeba často.Skřítci byli brzy zpět i s bednou těch starých lektvarů. Snape vyhrábl ten správný. Čichl k němu. Zdál se v pořádku. Vnutit jej mladíkovi do úst byl boj, Harryho svaly stahovala křeč. Severusovi mezitím nešla z hlavy ta magie krve. O co šlo? Nikdy takový rituál neviděl ani o něm nečetl. A to bral jako osobní urážku a výzvu v jednom.Harry sebou začal v posteli házet a tiše naříkat. Odkryl přitom rudé skvrny na prostěradle. Severus si s podrážděním uvědomil, že mladíkovi nezhojil rány na zádech. Napravil to a přidal navrch Doušek bezesného spánku. Neopodstatněně doufal, že spánek beze snů by mohl Harrymu pomoci se vzpamatovat. Severus se přistihl při myšlence, že by bylo lepší, kdyby se mladík už neprobudil. Pro něj by to lepí opravdu bylo. A od něj, od Severuse, by stačila jedna jediná kletba.Na chvíli jen nehybně stál a zápasil sám se sebou.Nikdy se nepovažoval za soucitnho člověka. Jenže to, co viděl dnes překonalo jeho představy o tom, jak lze zneužít lidskou bytost. Její tělo i mysl a snad i duši. Tisíkrát raději by zemřel v mukách Cruciata, než by nechal svoji bytost takhle zotročit.Nábytek v pokoji se začal otřásat. Severus se prudce otočil s hůlkou ve střehu, aby zjistil, že ze stolu padá džbán, sklenice i psací potřeby. Postel začala nadskakovat. Snape cítil magii, jak téměř praská ve vzduchu. Harry už nesténal, vykřikoval.Nemělo se mu nic zdát! Snape nejistě ucouvl. Došlo mu, že je to výron spontánní magie. Přepadl ho ještě horší pocit. Potter už teď musí být vyčerpaný tělesně, psychicky i magicky. Beze snů by správně jeho magie měla spát a odpočívat. Severus na něj váhavě seslal kouzlo, které jej mělo uvést bezmála do kómatu.Nábytek se uklidnil.A nábytek vzápětí explodoval ve změti třísek. Severus si stihl jen zakrýt obličej, aby nepřišel o oči. Ostré třísky se mu zabodaly do rukou a hábitu. Snape zaklel. Zatraceně to zabolelo. Potter vypadal nezraněně. Ležel na zemi ve změti třísek, peří a látky z peřin.Lektvarista si s tichým klením vytahal třísky a zahojil si oděrky. Nějak se mu podařilo i vyčarovat Potterovi aspoň postel. Víc pro něj nedokázal udělat. Musel za Voldemortem.Bradavice, 6. září, po půlnociBrumbál střídavě posedával a přecházel po své kanceláři dlouho do noci od doby, co za ním přišel Remus. Vlkodlak si s ním dal sice čaj, ale pak zůstal Brumbál sám se svými obavami. Když ho jeho malé soukromé kouzlo upozornilo, že Severus je na hradě, bylo už nad ránem. Neskutečně se mu ulevilo. Měl obavy, aby se muž vrátil živý.Uběhlo další napjaté půlhodiny a Severus se stále neobjevoval. Brumbál se ustaraně vydal za ním do sklepení. Už několikrát se stalo, že se Severus vrátil tak zřízený, že nedokázal ani chodit.¨Když však řekl portrétu heslo a byl vpuštěn do Severusových soukromých komnat, uviděl profesora lektvarů, jak zachmuřeně sedí v křesle."Severusi, měl jsem o tebe starost," vydechl ředitel a unaveně se posadil do křesla naproti muži."Pardon," zahučel Severus. Odmítal se podívat starci do tváře."Proč tě zavolal?" vyptával se ho Brumbál."Aby mě potrestal.""Za co?""Za to, že jsem Potterovi poradil." Snape věděl, že ředitel bude vyzvídat a vyzvídat, ale nemohl se přinutit, aby mu sdělil informace o tom, co se dělo. Starého pána by tím mohl dobře i zabít. Jenže měl od Voldemorta formální žádost a tu musel předat už v zájmu Harryho. Nakonec i Brumbál mu řekl, ať mladíka přivede. Začínala ho ostře bolet hlava. Promnul si spánky."Chlapče," natáhl se Brumbál a položil mu ruku na předloktí. "Řekni mi všechno. Stalo se něco Harrymu?" naléhal s úzkostí. Severus chtěl odseknout, že chlapec už dávno není, ale pohled na Brumbálovu tvář ho zarazil.Ne, nedokáže mu říct pravdu."Potter žije," shrnul informace o mladíkovi."Ale?" navázal hladce Brumbál."Pán zla chce, aby se vrátil do Bradavic. Mám se vás oficiálně zeptat, jestli to schválíte. Mám připomenout, že díky dohodě s Harrym je Pán zla vázán přísahou neublížit Harryho přátelům."Brumbál se zachmuřil a posunul si brýle na nose."Těžká volba, vskutku. Zvážím ten návrh, ale chci znát tvůj názor, Severusi.""Já..." Severus zaťal pěsti. Bojovaly v něm touha vytáhnout Harryho z Temného sídla a povinnost chránit studenty."Nesouhlasím," slyšel se, jak odpovídá. "Bylo by to, jako si sem pozvat Voldemorta rovnou.""Proč myslíš?" složil ředitel špičky prstů k sobě."Mají mezi sebou velice...silné mentální spojení," zavrčel Severus. Jeho hlas varoval, ať se stařec nevyptává. Mělo to naprosto opačný efekt."Nechceš mi konečně podat úplnou zprávu o tom, co se dneska stalo?" jemně se zeptal Brumbál. Snape vstal a přešel se založenýma rukama ke krbu."Nechtěje to po mně, Brumbále," řekl tiše. "Mám obavy, že by vás to příliš...rozrušilo," přiznal se ke své starosti o ředitele jako ke smrtelnému hříchu. Starý pán si povzdychnul."Jsem připraven na opravdu hrozné zprávy, když se tak zdráháš. Ale potřebuji to vědět, Severusi," naléhal.Muž dlouho mlčel a pozoroval skomírající plameny. Váhavě se rozpovídal."Když jsem se přemístil do Temného sídla, Pán zla mě chtěl mučit, protože jsem řekl Potterovi o bezhůlkové magii. Potter...Harry...se...vložil se do toho. Řekl mu...zalhal mu, že je to jeho vina, protože se ptal. Nevím, jak se mu podařilo lhát Pánu zla. Pak Pán zla potrestal jeho."Snapův výraz se ještě víc stáhl do sebe."Tu magii jsem nikdy neviděl, ani o ní nečetl, Brumbále. Říkal jsem vám o Eurikových okovech. Mýlil jsem se. Harry má na zápěstí magické jizvy. Voldemort mu ty jizvy...otevřel. Harrymu se po celém těle začaly otvírat řezné rány v jakýchsi znacích. Jeho krev na podlaze vytvořila taky symbol. Nic z toho mi nebylo ani vzdáleně povědomé. Pak..." Severus se zadrhl. Neodvažoval se ani pohlédnout Brumbálovi do obličeje."Voldemort smísil svou krev s Harryho a naprosto ho ovládnul...Víc po mě nechtějte!" vykřikl najednou lektvarista."Bohužel, chlapče," povzdychnul si ředitel. "Musíš mi dát svou vzpomínku. Jestli mám objevit, jaké magii byl Harry vystaven, potřebuji to vidět na vlastní oči.""Ne!" prudce se na něj obořil Snape."Máš strach, abych neobjevil, že vztah Voldemorta k Harrymu je založený na sexu?" rentgenoval jej stařec modrým pohledem."Jak to víte?" zarazil se Severus. "Hloupá otázka," zamumlal si pro sebe, když se Brumbál jen smutně pousmál."Tu vzpomínku, Severusi, prosím."Snape rezignoval."Je to na vaši zodpovědnost," prsknul, aby nebylo vidět, jak moc to nechce udělat. Brumbál vytáhl z hábitu jeden svrček a přeměnil jej na malý flakónek. Severus přemýšlel, jak by Brumbál reagoval, kdyby on teď hystericky odmítl dát tu vzpomínku. Vzal si flakónek.S křečovitě semknutými rty umístil jemné stříbrné vlákno do lahvičky. Se zúženým pohledem si všiml, jak se ředitelova ruka jemně zachvěla, když mu ji podával."Děkuji, Severusi. Teď se běž vyspat. Prohlédnu si to a pak...pak uvidíme," unaveně ho poplácal stařec po rameni, když odcházel.Severus si vzal jeho slova za své a šel se nadopovat uspávacím lektvarem.