Přiveď ho

16.kapitola

Harry se procházel dlouhou, tmavou chodbou. K hrudi si pevně tiskl malou dřevěnou krabičku. Neměl přesnou představu, kam jde. Jen věděl, že není dost daleko. Musí hloub, víc do tmy, ve tmě bude větší bezpečí. Bestie za ním klouzala s tichem, které jej pohánělo vpřed. Věděl, že tam je, vždycky tam je. Jen číhá a plíží se za ním, aby jej mohla ve vhodnou chvíli přepadnout a sebrat mu jeho poklad...Bradavice, 10. září, ránoVzbudil se lehce dezorientovaný.Rudé závěsy.Nebelvírská kolej. Rychle je rozhrnul, aby se přesvědčil. S úlevou sebou plácl zpět do peřin. Kéž by mohl předstírat, že všechno, co se doteď stalo, zmizelo v minulosti, vypařilo se jako dým.Stop! Už moc dlouho takhle přemýšlí. Nemá cenu se nimrat v "kéž by"! Vzchop se, Pottere! Harry se ušklíbl, jeho vnitřní monolog skvěle imitoval Snapea.Ale to nejde, takže vstávat a nachystat se na hodinu. Vzal polštář a hodil ho po Ronovi, než se začal oblékat. Zrzek něco zamumlal a teprve až se Harry úplně oblékl a pohrozil mu, že půjde bez něj, se vyhrabal z postele a podnikl pár pokusů se zkulturnit. Ne, že by kultura byla něco, co by ho zajímalo po ránu, to zase ne. Ron si celou dobu pro sebe mumlal něco o nechutných ránech.Harry už skoro zapomněl, jak strašně nepříjemné je, když vejde do Velké síně a všichni na něj začnou zírat. Co nejrychleji se přesunul k nebelvírskému stolu. Těm se vymluvil už včera, takže se mohl alespoň v klidu věnovat jídlu. Stále však na sobě cítil hodně zvědavých pohledů. Zašilhal k učitelskému stolu. Snape tam neseděl. No co, za chvíli mu napaří opáčko z lektvarů, o nic nepřijde. Vlastně ani Bumbál tam neseděl. Zamyšleně se vrtal v jídle a přehlédl rudovlasou katastrofu, která vtrhla do Velké síně.***Ginny předchozí večer hrozně bolela hlava, tak si zašla na ošetřovnu pro letvar a než Harry přišel do věže, spala jako nemluvně. Ráno jí kamarádky řekly, že Harry Potter se vrátil. Rusovláska vystartovala z postele jako namydlený blesk. Harry je na hradě! Umírala úzkostí z toho, kde celou dobu je! Ron mlčel jak pařez a nechtěl jí nic říct. Hermiona to samé. Čím víc dní uplývalo, tím byla dívka rozčilenější a úzkostlivější. To přece není normální, aby Harry nedojel do školy a Ronovi, Hermioně a jí nic neřekl!Krokem tak rychlým, že skoro běžela, se vzrušeně vřítila do Velké síně. On tam opravdu seděl! Neviděl ji, nimral se v jídle. Ginny si prostě nemohla pomoct."Harry!" zajásala a nadšeně mu padla kolem krku. Mladík překvapeně vzhlédl a to byl přesně okamžik, kdy se všechno strašně pokazilo. Ginny se tak moc ulevilo! Než ji napadlo, co to vlastně dělá, letmo Harryho líbla na rty. Jen dětsky, cudně, radostně.Harry na smrt zbledl a ze zelených očí na ni hleděl smrtelný děs. Odstrčil ji. Jako ve snách se zvedl od stolu. Pak se dal do zběsilého běhu."Harry-!" vykřikla Ginny a její výkřik se překryl s mnoha dalšími. Ron s Hermionou po sobě hodili zmatené a vystrašené obličej, než se Ron zvedl a vyběhl za Harrym. Hermiona zůstala sedět, klukům by nestačila. Velká síň šuměla jako roj včel."Co se stalo?" sedla si Ginny ke stolu se slzami na krajíčku. "Hermiono, mě to jen ujelo! Přísahám. Nechtělo jsem ho l-líbat. Teď si bde myslet kdoví c-co," neudržela pár slziček. Starší nebelvírka se naklonila a poněkud nepřítomně ji pohladila po ruce."To bude dobré, Ginny. Jsem i jistá, že Harry se na tebe nezlobí.""Tak proč utekl?" škytla rusovláska, ale rychle se dávala dohromady. Přece jen na ni zírala ta polovina Velké síně, která necivěla na dveře, kterými Harry vyběhl. Najednou se po celém hradě rozječel každý obraz. Studenti úpěli a zakrývali si uši. Učitelé okamžitě vystartovali od stolu. Hůlkami rošili poplašný alarm, ale obrazy byly k neutišení.***Albus Brumbál měl zrovna soukromou rozmluvu se Severusem Snapeem, když se alarm rozječel. Oba sebou trhli. Ředitel vykouzlil rychlé kouzlo, aby odhalil zdroj poplachu. Snape tím neztrácel čas. Věděl přesně, co tím zdrojem je. Na Pottera vložil před jeho odchodem sledovací kouzlo. Zatímco Brumbál zíral na zářivou tečku na mapě hradu, jak míří přes školní pozemky k hranicím Bradavic, Severus už běžel chodbami.A neměl ani čas se zděsit nad tím, že mu víc než na studentech záleží na té zelenooké chodící katastrofě."Je tu jedna věc, co můžeš udělat, kdyby se zase začalo dít tamto," chytil ho pevně za klopu pláště. "Umíš legilimens, musíš umět i tohle," naléhal nesouvisle.