Přiveď ho

7.kapitola

Bradavice, 3. září, nocSeverus se dostal do Bradavic krátce před půlnocí. Ze všeho nejdřív zamířil ke své sbírce alkoholu. Vybral to nejsilnější, co měl, a přímo z láhve si pořádně přihnul. Absinth ho pálil v hrdle. Do mozku jako by mu někdo vypálil obraz Pottera. Ty pohmožděniny, drápance, řezné rány...Severus měl jednou šanci seznámit se s Voldemortovými libůstkami. Ale takhle zřízený nebyl.Potter vypadal, že je mu opravdu zle. Když však bolest pominula, choval se, jako by nikdy snad ani nebyla. Tohle bylo to, co Snapeovi nedopřálo klidu. Pokud se tyhle věci dějí Harrymu od začátku prázdnin, jaktože je tak...příčetný. Jaktože to zvládá tak dobře? Voldemotr se vyžíval v tom, působit utrpení - fyzické i psychické. Buď měl Potter ocelovější nervy než Snape sám - a tomu se Severusovi ani za mák nechtělo věřit...Nebo v tom hrálo roli i něco dalšího. Po tom, co s ním strávil noc taky pochyboval, že je to zapálený masochista.Co má promerlina říct Brumbálovi? Nebojte se, Harry je OK, jen ho má Pán zla místo šukací matrace?! Severus mu opravdu nerad lhal. Už proto, že lhát Brumbálovi šlo daleko hůř než Voldemortovi. Vybavil se mu obličej starého muže, jak ho prosí, aby Harryho přivedl.Posadil se bezmocně do křesla. Alkohol utlumil ostré hrany jeho myšlenek. Na jednu stranu to bylo dobře. Na druhou mu to na pronikavosti úsudku nepřidávalo. Přesto se natáhl po láhvi a znovu si přihnul. S hrozivou jistotou přicházel na to, že neexistuje nic, co by mohl udělat, kromě drobných služeb pro Harryho. A to jen za předpokladu, že bude povolán. Jinak je to jen a jen na mladíkovi.Co když Harry Voldemorta vyzve a prohraje?Naposledy si lokl absinthu a počkal, až se mu alkohol dostane do krve. Až poté se cítil připravený na podání zprávy s Brumbálem.Nikdy moc nepil. Zvlášť poslední dobou, kdy si nemohl dovolit, aby jeho mysl povolila v napětí. Proto si teď připadal trochu vratce. Chodby Bradavic byly tiché a prázdné. Brumbál ale vždy čekal, než se Severus vrátí. Stejně tomu bylo i teď. Ředitel působil unaveným dojmem. Pohled plný naděje, kterým na Severuse pohlédl, se muži vůbec nezamlouval."Severusi, posaď se. Jsem tak rád, že jsi se vrátil v pořádku, chlapče!" přistrčil ihned šálek s čajem k židli, na kterou se Severus spustil."To je asi jediná dobrá zpráva," promnul si lektvarista čelo. Musí se držet pravdy, jak jen to půjde."Pán zla mě předvolal, abych Potterovi uvařil několik lektvarů. Proti nevolnosti, bolestem hlavy a na zacelování kůže. To bylo vše. Pottera jsem viděl. Žije a je v mezích možností v pořádku a příčetný. Voldemort si ho pojistil Eurikovými okovy," stručně podal hlášení . Brumbál vypadal fyzicky chorý."Nezjistil jsi, na co ty lektvary Harry potřebuje?" zeptal se slabě."Náročný 'výcvik' zřejmě," zobecnil Snape informaci, že si mladíka ho Voldemort trénoval v posteli. Brumbál smutně pokýval hlavou."Eurikovy okovy..." navázal na druhou informaci. "Takže Voldemort má pod kontrolou Harryho kouzlení s hůlkou.""Poradil jsem mu bezhůlkovou magii, ale její teorie se učí v sedmém ročníku," doplnil ho Snape."Výborně, chlapče. Víc se zřejmě udělat nedá," povzdychl si Brumbál."Nějaké zprávy od Řádu?""Jen to, že Dursleyovi Harryho opravdu vyštvali. Nastoupil na Záchranný autobus a dojel k Děravému kotli. Tam se ubytoval. Po čtyřech dnech zmizel. Potom si pro jeho věci přiletěla sova. Podle hostinského chodil Harry do mudlovského Londýna. Víc zatím nic," podělil se se Snapem ředitel o obsah řádového hlášení.Chvíli mlčky seděli za stolem naproti sobě. Nakonec se Severus zvedl a odešel. Sice asi neusne, ale přece jen...škola nečeká. Zítra bude muset nevyspaný učit ty malé troly. Úžasný život.Po cestě do sklepení zaslechl z jedné boční chodby kradmý šramot. Zbystřil. Někomu odebrat hromadu bodů za potulování se po večerce by mu mohlo spravit náladu. Neverbálním lumos téměř vyděsil k smrti pár havraspárských, kteří se zřejmě plížili z rande zpět na kolej. Severus si na každém smlsl padesáti odebranými body, než je vyklepané pustil ze spárů.Bradavice, 4. září, ránoSeverus nečekal, že po dvouhodinovce lektvarů s nebelvírem a zmijozelem mu budou před katedrou stepovat Weasley a Grangerová s rozhořčenými výrazy."Pane profesore, co má znamenat ten dopis?" zamávala mu Grangerová před nosem obálkou, kterou po něm poslal Harry."Slečno Grangerová," vrhl na ni Snape jeden ze svých nejhorších pohledů a jeho hlas byla stoprocentní jízlivost, "Nemám vůbec tušení, co vám pan Potter psal. Kdybyste byla tak laskavá a opustila s pane Weasley tuto třídu-""Píše tam, že už se tento rok nejspíš nevrátí!" vyjekla Hermiona."Srážím dvacet bodů nebelvíru za to, že jste mě přerušila," zavrčel Snape. Hlava ho tupě bolela od nevyspání. Ani silná černá káva ten pocit nechtěla zahnat. A teď do toho tihle dva...byly chvíle, kdy Snape nesnášel svůj život. Ale víc nesnášel studenty."Víte něco o Harrym?" nedala se zastrašit Hermiona."Nic, o čem bych se s vámi byl ochoten bavit. Jestli jednou budu muset zopakovat výzvu k vašemu odchodu, bude to už za padesát bodů." Hermiona na něj vrhla nenávistný pohled, ale s Ronem se ototčili a opustili třídu. Díky Merlinovi za drobné radosti.Londýn, 4. září, poledneLupin navázal na pátrání z předchozího dne. Šel sám, protože Arthur i Kingsley pracovali. V kapse měl fotku Harryho vystřiženou z Denního Věštce a očarovanou, aby se nehýbala. Ve druhé kapse měl složenou mapu Londýna. Zatím ji nepotřeboval, nějaký čas v mudlovském Londýně strávil. Zvlášť kolem Děravého kotle to znal dobře. Nejbližších knihkupectví bylo několik. Remus litoval, že přešla už tak dlouhá doba. Jeho ostrý čich byl nyní na nic.Mudlové se zdáli dost neochotní se s ním bavit. Ve druhém obchodě na něj byli vyloženě hrubí. Remus se jen tak tak držel, aby je neuřknul. Teprve postava mudlovského strážníka, který šel po ulici, mu vnukla nápad. Iluze bude stačit. Najednou se všichni zdáli ochotní spolupracovat. Obešel pouhá čtyři knihkupectví, když našel mladou prodavačku, která si myslela, že chlapce viděla. Bylo to v kavárně, která sloužila zároveň jako obchod s knihami.Na kase stály prodavačky dvě, proto si dívku Lupin přestrojený za policistu vyžádal do soukromí. Zavedla ho do skladu knížek. Muž se obezřetně rozhlédl."Jste si tedy jistá, že jste ho viděla?" ukázal jí ještě jednou fotku."Myslím, že jo," uculila se dívka."Je na tom něco vtipného?" skoro zavrčel Lupin. Prodavačka se zarazila."Ne-e, promiňte. Já jen že si kupoval, ehm, ty knížky," zrudla."Prosím?""No, prostě...kupoval si knížky o buzerantech," prohloubila se rudá barva na dívčiných tvářích. "Proto jsem si ho zapamatovala. A taky to byl dost pěknej kluk," dodala jako by se tím hájila. Lupin jen tak tak udržel nezúčastněný obličej."Bylo to ráno, odpoledne nebo večer?" vyptával se."Večer. Koupil si ty knížky a pak tady až do zavíračky seděl a četl si. Měli jsme zrovna akci, takže to bylo skoro až o půlnoci. Brr, takhle pozdě v noci bych se bála. Já bydlím tady nahoře nad obchodem. A zvlášť v tý době bych za tmy bez pepřáku nevyšla ven," otřásla se dívka."Stalo se v tu dobu něco násilného?" zavětřil Lupin."Vy o tom nevíte?" upřela na něj nevěřícný pohled prodavačka."Byl jsem služebně mimo Británii poměrně dlouhou dobu," odpověděl jí Lupin. "Navíc mám normálně jiný okrsek," dodal a doufal, že dívka se v mudlovské policii vyzná stejně málo jako on sám. Tentokrát mu to vyšlo."No čtyry dny po naší akci měla policie uzavřenej sousední blok. Stál tam pěknej dav čumilů Agáta, to je ta druhá na kase, říkala, že prý zabili tři chlápky a že i policajti vypadali, že se poblejou." Tohle Lupina zaujalo dvojnásob."Kolikátého byla ta vaše akce?" dotázal se."Nooo," zapřemýšlela dívka. "Máme každej měsíc aspoň jednu. Tamta byla myslím v červenci první týden. Když mi dáte chvilku, kouknu do počítače," navrhla. Lupin se tvářil, že ví, o čem je řeč a následoval ji zpátky do obchodu. Prodavačka se postavila ke krabicovitému přístroji a mačkala plno tlačítek."Mám to. Bylo to sedmého července," usmála se na něj. Remus jí úsměv křečovitě oplatil a rozloučil se. Rychlým krokem se vydal k Děravému kotli. Takže Harry byl sedmého července tady a jedenáctého července zabil někdo tři muže. Takže na Kingsleym bude, aby od mudlovské policie získal informace, na to je Remus krátký. Přesto v něm svitla chvilková naděje, že najdou něco užitečného. Měli zatracené štěstí, že ta holka v obchodě se smála homosexuálům. Aktuálně měl Lupin vážnější starosti o Harryho život než o jeho sexuální orientaci.Bradavice, 4. září, odpoledneNa dveře ředitelny někdo zaklepal. Když Brumbál pozval návštěvníky dovnitř, uviděl Harryho přátele."Slečno Grangerová, pane Weasley, co pro vás mohu udělat?" nabídl jim křesla. Jeho hlas zněl stále unaveně."Pane řediteli, co je s Harrym?" položila Hermionu otázku, na kterou jim nikdo stále nechtěl odpovědět. "Poslal nám dopis, ale to, co v něm píše, je naprosto směšné!""Co v něm stálo, pokud to mohu vědět?" povzdychl si ředitel. Ron vylovil z hábitu trochu zmuchlaný pergamen a podal ho Brumbálovi.Rone, Hermiono,Je mi moc líto, že s vámi nebudu nejspíš moct strávit tenhle školní rok. A ještě víc se omlouvám za to, že k vám nemůžu být upřímný v tom, co se děje. Jediné, co vám můžu říct je, že o prázdninách jsem udělal hroznou chybu a kvůli ní se hodně věcí zvrtlo. Když tohle píšu, doufám, že se uvidíme ve vlaku do Bradavic, abych vás aspoň na chvíli viděl. Strašně se mi po vás stýská, i po Bradavicích. Budu se snažit jak to jen půjde, abych vás mohl o Vánocích navštívit - pokud budete o mou přítomnost stát. Dám vám ještě vědět a zapřísahám vás - pokud vás budu moct vidět, nikomu o tom setkání neříkejte! Vím, že pro mě všichni chcete to nejlepší, ale kdyby Řád zorganizoval nějakou 'záchrannou akci', všechno by se tím pokazilo a všechno, čeho se snažím dosáhnout, by přišlo vniveč.Opravdu se mi po vás strašně stýská! Vyřiďte všem, že je mám rád a že doufám ve šťastný konec.S nadějí,HarryBrumbál cítil, jak se kolem něco svírá, když mezi řádky četl Harryho zoufalství. Promnul si oči. Vůbec se jeho přátelům nedivil, že jsou z toho dopisu vyvedení z míry."Myslím, že máte právo vědět alespoň základ toho, co se stalo," povzdychl si. "Věc se má tak, že Harry byl na začátku léta unesen smrtijedy.""Cože?!" vystartovali oba studenti."Bohužel. Neměli jsme o tom ani tušení téměř celé léto. První zprávy přinesly znepokojující novinu. Aby Harry zachoval nějakou naději pro kouzelnický svět, dohodl se s Voldemortem.""To nemlžete myslet vážně! Harry by se s ním nikdy nedohodl! Nenávidí ho!" vystartoval Ron."Říkám vám jen holá fakta, pane Weasley." Brumbálův hlas nabral trochu ostřejší tón než normálně se studenty používal. U Merlina, i na něj toho bylo za poslední týden opravdu hodně."Jakou dohodu?" zeptala se pobledlá Hermiona. Vůbec se jí nelíbil, jak se Brumbál tvářil. Vždyť většinou to byl právě ředitel, kdo se zdál nezdolným optimistou!"Až bude Harry připravený, má jediný pokus na souboj s Voldemortem. Do té doby nesmí Voldemort ani jeho smrtijedi vztáhnout ruku na Harryho přátele.""Ale to je-...To je hrozné! Co se stane, když nevyhraje? Zabije ho Voldemort?" vykřikla nebelvírka."Obávám se, že hůř. Pokud Harry prohraje, nemá už právo proti Voldemortovi pozvednout v odporu hůlku," potřásl hlavou stařec. Ředitelna se ponořila do šokovaného ticha."Můžeme něco udělat?" ozval se nejistě Ron."Obávám se, že nikoliv. Pouze pokud se vám Harry ozve, ocenil bych tu informaci. Toto rozhodnutí je však pouze na vás," odpověděl popravdě Brumbál."Děkujeme vám," zvedla se Hermiona. Vypadala, že je jí fyzicky nevolno, ale snažila se to nedat znát. Brumbál se neobránil obdivu nad silou Harryho přátel. Tušil, že je bude mladík ještě potřebovat.