Přiveď ho

26.kapitola

Bradavice, 16. dubna, nocHarryho nechuť k letaxové síti koma nezměnilo. Vypadl z krbu zakuckaný a uprášený. Naštěstí už uměl kouzlo, které z něj popel očistilo. Vzhlédl očištěnými brýlemi a uviděl, jak se Severus opírá o dveře vedoucí do obýváku a s téměř neznatelným úsměvem ho pozoruje. Najednou netušil, co říct. Severus na tom byl téměř stejně. Pečlivě pohledem studoval mladého muže, který stál před jeho krbem."Posaď se. Dáš si čaj?" vyzval ho."Dám, díky," Harry zapátral očima. To křeslo tu pořád bylo. Celá místnost se vůbec nelišila od jeho vzpomínek. Zdálo se to uklidňující. Tady jako by se čas zastavil spolu s ním na pět let. Usadil se do křesla, kde strávil poslední chvilky před konfrontací Voldemorta. Zavřel oči a nasál jeho vůni. Ani ta se nezměnila. Harry cítil, jak se mu po obličejí rozlévá šťastný úsměv. Severus skryl ten svůj. Teď byl rád, že se nedokázal přimět k jakékoliv změně interiéru. V tom křesle sedával nejčastěji a vzpomínal na zraněného a nejistího mladíka, který byl šťastný jen proto, že mu dovolil v tom křesle usnout. A teď tam seděl Harry znova. Naštěstí už ne zraněný, ale nejistý pořád stejně.Klepl hůlkou na stolek s prosbou o čaj. Vůbec nemuseli čekat. Objevil se čajový servis a zavonělo aroma skořice. Severus jim oběma nalil. Až poté se usadil do dalšího křesla."Dokončíš svoje studium?" nadhodil konverzačním tónem."No jasně," zašklebil se Harry. "Naštěstí prý nemusím chodit do školy každý den. To je skvělé, protože Charlie mi nabídl práci," zakřenil se šťastně. To byla pro Severuse novinka."Jakou práci?""V rezervaci. Jsme domluvení, že v pondělí půjdeme zařídit formality. Říkal, že bych začínal v dračích karanténních kotcích. Taky je k tomu vlastní bydlení a tvrdil, že hodně cestují," líčil mladík nadšeně."Nebelvíři," pronesl Sevrus hlasem ne nepodobným zaúpění. "Jedné smrti uniknou a řítí se plni nadšení vstříc další," promnul si oči. Harry zvážněl."Severusi...mě ani tehdy nevadilo, že bych měl umřít. Jen mi bylo líto, že vás tu všechny musím nechat," přiznal tiše. Mistr nitrozpytu vstal a zvolna k němu přešel."Já vím, Harry," klekl před ním stejně jako předtím. I tak byly jejich obličeje ve stejné úrovni. Natáhl dlaň, aby mu počechral vlasy. Harry ji zachytil a přitiskl k ní tvář. Severuse to gesto prudce zasáhlo. Ne, vidět neznamená porozumět. Nevěděl, jak jej mohl Harry zase tak bezelstně a upřímně přijmout zpět do svého života. Ale hlavní bylo, že se tak dělo. Na tom jediném záleželo."Musím taky co nejdřív složit zkoušky z přemisťování, abych se za tebou mohl často vracet," dívaly se na něho zářící smaragdové oči. Severus vybral darovací kámen tak, aby je připomínal. Ale žádný drahokam se nemohl vyrovnat Harryho očím."Mám jiný návrh," promluvil rozhodně. "Běž pracovat a bydlet, kam tě srdce táhne. Alespoň na půl roku úplně zapomeň na starého navrčeného profesora a užívej si život. Spřátel se se svými kolegy. Choď se s nimi bavit. Dožeň těch pět let, o které jsi přišel. A když se pak budeš pořád chtít vrátit, já tu pořád budu." Harry se zamračil, jak se snažil pochopit, co mu Severus říkal."Já od tebe nechci pryč!" zaprotestoval. "Mám ti toho tolik co oplácet-!" Prst na rtech ho přerušil."Nemáš mi co oplácet, Harry, a proto to říkám. V tomhle mě poslechni a nech si poradit. Odejdi ode mě pryč a žij si svůj život. A teprve až dospěješ a rozhodneš se, se buď vrať, nebo na mě zapomeň," zpřísněl mužův hlas. Černé oči měly neproniknutelný výraz, v nich Harry nápovědu nenašel.Cítil se najednou mizerně. Severus ho nechtěl. Prostě ho jen pod nějakou záminkou posílal pryč-"Nebelvíři," povzdychl si Severus znovu nad zrádným leskem Harryho očí. Naklonil se k němu a vtiskl mu lehký polibek na rty. Jak snadno tak ty dva smaragdy zase rozzářil! S trnutím si uvědomil, že Harry je na něm až moc závislý. Sám si to neuvědomuje, ale změna prostředí a společnosti mu jen prospěje. Ještě že to nátlakové kouzlo muselo vyprchat už před lety."Já tě neposílám pryč kvůli sobě. Chci, abys našel svoji vlastní životní cestu," zopakoval tiše. Tentokrát Harry váhaně kývl."Ale...nejpozději o zkouškách se uvidíme, že jo?" snažil se nenápadně si otřít oči."Ke tvé smůle ano," zažertoval suše Snape. "Myslím, že s prací a studiem dohromady budeš rád, když se ti porazí občas s kolegy někam vyrazit," rýpl si."Zvládnu to," podíval se na něj Harry bojovně."O tom nepochybuji," zkonstatoval Severus. "Před Vánoci nastupuje slečna Grangerová na mateřskou dovolenou. Jsem si jistý, že s tvými poněkud choulostivějšími předměty ti mileráda pomůže," rýpl si znovu.Harrymu zasvítila šibalská světýlka v očích."Se všemi doufám ne," vtiskl do Severusovy dlaně krátký polibek."Na tohle téma jsem ve skutečnosti chtěl navázat," zkřivil Severusovy rty úsměšek s vědomím toho, že teď řekne něco úplně jiného, než by Harry chtěl slyšet."Rozhodně chci, aby ses nebránil tomu, když se ti někdo zalíbí. Když budeš chtít někoho milovat, miluj ho. Když budeš chtít mít s někým sex, klidně ho sveď. Nepřeji si, abys na mě v takových situacích bral ohledy." Mladíkovi se v šoku rozšířili oči."To nemůžeš myslet vážně!" vydechl přiškrceně. "Ale já tohle nechci! Nechci ty věci dělat s nikým jiným!" Představa, že by na sebe nechal někoho sáhnout, mu krátila dech a způsobovala nevolnost."Harry," pronesl Severus o trochu měkčeji. Teď už se nedivil sám sobě, že s Harrym jedná tak ohleduplně. Vždyť, jak by mohl po pěti letech jinak? "Nemusíš, když nechceš. Prostě ti říkám, že kdybys chtěl, jsi naprosto svobodný to udělat. Doteď jsi moc z té normální stránky světa nepoznal. Nezavírej před ní ve strachu oči. Jsi svobodný a dospělý kouzleník. Teď už nemusíš nic, co nechceš." Konečně to pochop, Harry. Já bych tě nejraději schoval tady a už nikdy nikam nepustil. A to se nesmí stát.Lehce přejel dlaní po tváři. Lehce ho zaškrábalo jemné strniště, které tam Harrymu rašilo. Usmál se. Tělo je dospělé, teď jej mysl musí dohnat."Ty chceš to samé?" přiškrceně se zeptal Harry a najednou se vyhýbal jeho pohledu."Ne, ale mezi námi je dvacetiletý věkový rozdíl. Já už jsem si svoje zažil a vím, co chci," oponoval Severus."To já taky!""Znáš jen život z jeho horší stránky. Znáš mě a svoje spolužáky ze školy, z nichž většina se pomalu chystá založit vlastní rodinu. Znáš i lidi, kteří už nežijí. Víš, jaké to je, být v moci zvráceného psychopata a něco cítit k dvojnásobně staršímu muži. Pět let jsi spal, Harry. Ten čas ti nikdo nevrátí, ale odteď můžeš konečně žít. Věř mi a zkus to. Ke mně se můžeš vrátit vždycky, to ti slibuji," vtiskl mu polibek na čelo. Vnitřně se hořce usmál, protože v těch zelených očích viděl, že vyhrál. Ta výhra však patřila celá Harrymu. Osobně tušil, že pro něj to nebude vůbec lehké. Nechat to ptáče letět. Bez záruky, že se vrátí. Že ještě někdy budou takhle blízko. V kapse jej však hřál Harryho darovací kámen. To mu dodávalo odvahy. Navíc proces léčení ještě neskončil, přestože byl Harry vzhůru. Severus si vzal za své, že Harryho uzdraví a to, co po něm chtěl, k tomu patřilo."A co dneska?" zeptal se Harry se směsicí vzpurnosti i smutku."Dneska rozhodně zůstaneš tady," dovolil si Severus konečně kapku sobectví. Polibek, který následoval měl k předchozímu lehkému pohlazení namíle daleko. Tenhle je nechal oba rozpálené a s rozbušenými srdci.Má pokračovat? Nezhorší se tím všechno? Severus se zarazil, protože se nemohl rozhodnout. Harry takovými zábranami netrpěl. Chtěl znovu to, co mu zatím dokázal dát jen Severus. Potvrdit si, že ho muž opravdu chce. Štíhlé prsty se propletly černými kadeřemi, jak se mladý muž přitáhl a začal ho hladově líbat. Severus hodil ty nekonečné a únavné úvahy za hlavu a nechal se strhnout Harrym, který se nechystal nějak se krotit.Ne že by Severus celých pět let sexuálně abstinoval. Párkrát vyhledal "péči" prostituta, aby se z toho všeho nezbláznil. Ale už to bylo tak dlouho, že teď mu k neskutečnému vzrušení stačilo jen Harryho tělesné teplo a zuby, které mu hravě přejížděly po citlivé kůži na hrdle. Vzdal se toho laskání, aby mohl Harrymu stáhnout z ramenou plášť a tričko. S kalhotami trpělivost neměl, ty odčaroval. Mladík zářil jako lampionek, když si užíval milencovu vášeň a prsty zamotával do havraních vlasů. Ne, nebyl to přímo sex, co u Severuse hledal. Chtěl hlavně všechno to laskání kolem. Způsobovalo, že v jeho hrudi cosi tálo a rozkvétalo. Mohl cokoliv chtěl, klidně líbat Severuse do skonání skvěta. Nebo -Harryho myšlenky se vypařily, když jej Severus vzal do úst. Zajíkl se a roztáhl nohy, aby měl muž lepší přístup. Naštěstí pořád seděl v křesle, jinak by se mu podlomily nohy. U Merlina, Severus před ním klečel, zatímco způsoboval, že Harry tál jako máslo. Zbožňoval to, jak mu Severus dokázal dát najevo, že v tomhle jde hlavně o něj - o Harryho."P-počkej," zajíkl se, když se začal nebezpečně blížit vrcholu. Severus se na něj podíval s výrazem podobným uculení. Harrymu trvalo asi pět úděrů splašeného srdce, než vůbec pochopil, co zahlédl. Nehledě na to, že byl vytažen z křesla směrem k obřímu gauči, o kterém by přísahal, že tam ještě před minutou nebyl.Ten večer svou nádherou překonal všechny Harryho představy o štěstí. Severus ho vynášel do nebe a ještě výš. Rozdělovali se, aby zase mohli splynout. V tom prastarém rytmu jako by se dotýkala jejich srdce prostřednictvím těl. Harry cítil, že Severus neustále dává pozor, aby mu ničím nepřipomněl jeho bývalé vynucené zážitky. Miloval ho za to, přestože normálně by o to vůbec nestál. Cítil se jedinečný, milovaný a ceněný. Dělal, co mohl, aby milenci ten pocit oplatil.Bradavice, 17. dubna, ránoAni jeden se moc nevyspal, protože nebyl zvyklý sdílet společnou postel. Přesto se ani jeden nedokázal vzdát tělesného tepla toho druhého. Harry se konečně poprvé od svého probuzení cítil úplně klidný a šťastný. Jen kdyby Severus netrval na tom, aby ho Harry vyloučil ze svého života. Copak to po takhle skvělé noci jde? Už jen z představy, že bude muset ráno odejít, se mu dělalo mdlo.Ráno je nezastihlo zrovna dvakrát odpočinuté. To jim ovšem nebránilo zopakovat si předešlou noc a završit to podobným programem ve sprše.Když Severus sledoval Harryho, jak se líně obléká, měl sto chutí vzít slova předešlého večera zpět. Splnil slib, povinnost dovést Harryho zpět. Měl by mít právo na osobní štěstí. Jenže když se na něj pak Harry usmál jako slunce zpod mraků, uvědomil si, že to štěstí už má. Ty zelené oči to slíbily.Až dospěje, vrátí se ke mně. Merline, teď v to dokážu doufat, uvědomil si. Připadal si téměř nepříjemně zranitelný, když si uvědomil, jak moc pro něj mladý muž znamená. Kdyby k sobě musel být naprosto upřímný, tak ho Harryho skryté trucování kvůli tomu, že musí odejít, potěšilo."Nejpozději o zkouškách se uvidíme," prohlásil s povystrčenou bradou Harry."Budu se těšit na tvé skvělé schopnosti v lektvarech," rýpl si Severus."Jenom na ty?" založil si vyzývavě ruce mladík."Máte snad nějaké jiné, pane Pottere?" napodobil Severus jeho postoj. Harry na něj vytřeštil oči. To bylo od jeho prvního sexu se Severusem ta nejsnapovatější poznámka, co slyšel. Místo, aby se ho to dotklo, v očích se mu objevily čertovské ohníčky."Pokud trpíte výpadky paměti, pane profesore, rád vám svoje schopnosti připomenu," přistoupil k muži blíž. Místo pěti palců je teď dělil jeden."Navíc jsem ještě neměl šanci vyzkoušet jeden dárek k narozeninám," pokračoval Harry jako by se nechumelilo. Severus na něj pobaveně shlížel. Mladík se naklonil a pošeptal mu do ucha, co vlastně dostal od dvojčat. Triumfálně sledoval, jak se Severus o trochu prudčeji nadechl. Teď byl rád, že si tenhle jeden dárek zmenšil do kapsy pod hábitu. Zčásti i proto, aby ho náhodou neotevřel Sirius, nebo Remus."To je ovšem třeba napravit," sevřel ho lektvarista do náručí. Tentokrát se nedostali ani k tomu gauči.Do vily se Harry dostal až po poledni. Totálně vyčerpaný a totálně šťastný. Remusovi nemusel svůj téměř debilně šťastný výraz vysvětlovat a Sirius vyspával kocovinu, na kterou mu vlkodlak zásadově odmítl uvařit lektvar.Sotva Harry zalehl, hned spal. Severusova vůně ho provázela i sny.