Přiveď ho

8.kapitola

Temné sídlo, 4. záříHarry si skoro až nevěřícně užil "den volna". Vyspal ze z posledních zbytků rozbolavělosti, které ještě po horké koupeli zbyly. Když se vyhrabal z postele a najedl se, odloudal se do knihovny a snažil se najít autora, kterého mu Severus doporučil. Při pátrání se zasekl u jedné dost zajímavé knihy o zvěromázích. Začetl se natolik, že si několik desítek minut nevšiml ani podnosu s oběděm, který mu doručili domácí skřítkové. Ano, i v Temném sídle byli, ale ustrašenější stvoření ještě Harry nikdy a nikde neptkal. Oproti nim byla Winky Bartyho Skrka hrdou a nezlomnou nebelvírkou. Dokonce i jídlo místních skřítků se zdálo nevýrazné, jako by se báli sebemenší iniciativy.Mladíka nejvíc zaujala kapitola o transformacích do magického zvířete. Na chvíli se nechal unést myšlenkou, jaké by to bylo, stát se na chvíli drakem. Se zklamáním si však přečetl, že tyhle přeměny jsou sice teoreticky možné, ovšem prakticky se vždy najde tolik háčků, že je lepší na ně rovnou zapomenout.Když se v noci ukládal ke spánku, cítil se trochu nervózně. Nezažil zatím moc dní, kdy by ho Voldemort nepoctil svou návštěvou. Jeho tělo však hodlalo využít každé příležitosti ke spánku, takže usnul chvíli poté, co si lehnul.Temné sídlo, 5. září, ránoMladík se vzbudil v podivuhodně dobré náladě. Chvíli se jen tak válel po posteli. Nechtělo se mu vůbec vstávat. Nakonec se jen natáhl pro brýle a knihu, kterou si odložil na noční stolek. Kdyby za hodinu nemusel na záchod, vlastně by se do oběda ani nezvednul z postele. Normálně by ho kouzelnická teorie znudila během deseti minut, ale tahle kniha ho uchvátila.Kdyby tak mohl být třeba ptákem...sokolem nebo orlem. Velkým, rychlým, svobodným dravcem... Úplně se s tou představou sžil. Realitu mu tvrdě připomněl už jen pohled na vlastní zápěstí. Naučil se na ty neviditelné okovy nemyslet. Nebylo pro něj vůbec těžké se ve většině případů obejít bez hůlky. Jenže když už musel, věděl Voldemort okamžitě jaké kouzlo právě Harry vyslovil a bylo jen na jeho blahovůli, zda jej povolí.Když bude chtít strávit Vánoce v Bradavicích bude se muset beztak podvolit tolika omezujícím kouzlům, že se mu tam přestávalo chtít. Jak asi zareagovali jeho kamarádi na dopis? A co dělá Řád? Co když se on pokusí objevit se v Bradavicích a naběhne tam na něj halda bystrozorů? Znamenalo by to masakr, protože Voldemort by uplatnil právo na to, co je a do jeho smrti bude jeho - na Harryho. A to právo mu Harry dal. Tenkrát si neuvědomil, jak temnou dohodu vlastně uzavřel. Poučil se však rychle, o to se Voldemort postaral.Povzdychl si. Bude to muset pečlivě promyslet. De facto tu není vězeň. Voldemort už ukázal, že mu za přijatelných podmínek nechá jistou volnost. Ale ne bez pojistek a záruk, přestože znal a uplatňoval velice nekomrpomisně jejich dohodu. Paranoik.Harryho mysl zdráhavě zaběhla ke vzpomínkám na začátek léta. Uzavřel tak bláhovou dohodu! Naučil se už teď tolik nových věcí...Voldemortovi nemohl upřít, že ho skutečně velice efektivně učí a že od něj chápe všechno ještě rychleji než od Hermiony. Jenže za to musel Harry zaplatit. Hlavně vlastním tělem a povolností.První měsíc dost vážně uvažoval nad sebevraždou, než se v něm cosi zlomilo a změnilo. Sex za nová kouzla? Dobře, dokázal to. Když vyvinul jisté úsilí, dokázal si dokonce na Voldemortovi prosadit svou. Třeba ten výlet za Snapem do Bradavic. A skoro to stálo za ten pocit chvilkového vítězství, když učiteli ukázal, jak lehce ho kdysi nemožný žák nitrobrany vykopne z vlastních myšlenek.Mmmm, Snape. To mu připomnělo, že neprošel zbytek knihovny. Líně se zvedl. Stejně pochyboval, že by ve zdejších knihách našel něco užitečného. Valná většina byla černá magie, která ho ani trochu nelákala.Londýn, 5. září, dopoledneRemus se předchozího večera vydal přespat na Grimmauldovo náměstí. Sotva se vzbudil, bez vysvětlení zmizel. Nechtěl nic o Harrym svěřit dopisu. Za Kingsleym se vypravil na ministerstvo.Musel dvě hodiny čekat, než se bystrozor vrátil ze zákroku. Pak jej naštěstí vzal Pastorek do kanceláře, která byla speciálně určená pro naprosto důvěrné a tajné rozhovory. Jedna z nejlépe proti odposlouchávání střežených míst na světě. Dokonce lépe než ministrova pracovna. Přesto mluvili ba opatrně a vynechávali jména."Co jsi našel?" spěchal hned Kingsley s dotazek. Lupin mu všechno vylíčil. Pastorek se zamračil."Vím o tom, měl jsem to na starosti. Dostali jsme oficiální pokárání za to, že tyhle tři brutální vraždy prosákly do mudlovského Londýna. Oficiální vyšetřovací verze je, že to byl náhodný útok smrtijedů. Neměli jsme vůbec zprávy, že se to chystá." Nevyřčené "ani Snape o tom předem nevěděl" Lupin pochopil."Myslíš, že to byl opravdu náhodný útok?" zeptal se zasmušile."Podle toho, co jsi mi řekl? To byla sakra velká náhoda. On byl zraněný, když ho smrtijedi chytili," pokýval hlavou bystrozor. "Otázka zní, proč? Co se stalo, když byl v Londýně?""Jak smrtijedi zabili ty mudly?" pokrčil rameny Lupin. Pastrorek polkl a moc se mu vzpomínat nechtělo."Popravdě jsem moc horších věcí neviděl. Nejdřív je svázali a pak..vážně to chceš slyšet?""Proto se ptám.""Jak chceš. Nemohli jsme si být jistí, v jakém pořadí je zaklínali, ale odhaduju, že nejdřív je, ehm, vykastrovali. Ze zbytků jejich těl jsme usoudili, že byly v různém pořadí použity kyselinová kletba, kostidrtící kletba a, ehm, to kouzlo, které Molly používá na, ehm, kuchání drůbeže." Kingsleyho obličej byl dost pobledlý. Lupinův taky. Cítil se sakra vděčný, že to jen slyšel a neviděl. I tak to znělo strašlivě.Nemohl o tom přestat přemýšlet. Způsob smrti těch mudlů. Harryho zranění. Rostlo v něm hrozivé podezření. Potřeboval by to s někým probrat. Jediný, kdo o tom ví víc, než říká je - Snape. Jak ho Lupin znal, tušil, že kdyby se dělo něco v kontextu, na který sám myslel, Snape by to zamlčel. Chladný bastard nebo ne, zamlčel by to, aby je zbytečně nedrásal. Nebo spíš Albuse.Takže večer za Snapem...napadlo ho, jestli se na to nemá opít.Temné sídlo, 5. září, dopoledneSnape říkal něco o autorovi jménem Molockij. Zběžně prolétal pohledem hřbety knih. Moloch, Molovid, Mollen, Maertus, Mokaku, Molockij... Rozbušilo se mu srdce, když knihu rychle vytáhl z police. Teoretické pojednání a magii bezpomocné, Vasil Molockij.Harry knihu nadšeně otevřel. Jenže už po první stránce pocítil kruté zklamání. Vůbec, ale vůbec nechápal, o čem ten chlápek píše. Ani snad nerozumněl jeho angličtině, která byla zamotaná a spletitá. Po dalších pěti stránkách tu knihu nechuceně a s beznadějí odložil."Copak, nedaří se?" ozval se tichý hlas ode dveří. Harry ztuhl. Srdce se mu skoro zastavilo. Tak si užíval jeho nepřítomnost, že se teď cítil skoro rozhořčený. Neochotně se otočil."Dobré ráno," pozdravil automaticky."Aby bylo, Harry," dostalo se mu klasické odpovědi. Voldemort k němu natáhl ruku. Mladík poslušně přešel místnost a nechal se stáhnout do náruče. Černokněžník líně mávl hůlkou a do ruky mu přilétla kniha, kterou Harry vrátil do regálu."Bezpomocná magie, Harry?" ušklíbl se Voldemort posměšně. "Tenhle hlupák, co tu knihu, o ní nic neví. Těma složitýma kecama se to jen snaží zamaskovat. Když budeš hodný," usmál se provokativně, "Donesu ti lepší. Co ještě jsi studoval?""Teorii animagie," odpověděl mladík."Zajímavé. Psal jsi už Brumbálovi? Tak sis obhajoval, že chceš pokračovat ve škole. Nebo sis to rozmyslel?" Voldemortův hlas zůstával tichý a až na občasný úškleb...unavený? Harry neměl ani ponětí, z čeho může být unavený."Nerozmyslel. Napíšu mu brzy," rychle potvrdil svůj zájem o studium, aby si to muž nerozmyslel."Udělej to hned a v osm hodin přijdeš do sálu, kam svolávám smrtijedy," přikázal mu skoro příkře. Odstčil mladíka a odešel.