Přiveď ho

15.kapitola

Bradavice, úterý 9. září, pozdní odpoledneHarry se chvíli pokoušel učit se, ale nešla mu z hlavy Brumbálova slova. O čem by jako měl mluvit se Snapem? Opravdu doufal, že Brumbál o některých věcech nic neví. Jenže co když ví? Harry by čekal spíš kázání nebo něco takového. Možná by to uvítal. Brumbál za něj jeden problém vyřešil a popostrkoval ho k vyřešení dalšího.Snape mu napsal, že neví, co ho tak rozrušilo. Popravdě, i Harrymu připadlo, že reagoval nějak moc přehnaně. Znal toho muže už pár let jako nenávistného a nespravedlivého mizeru. Zjistil, že v tom se alespoň částečně mýlil. Přesto nebyl Severus člověk, který by byl nějak otevřeně milý. To spíš on překročil hranici toho, co lektvarista hodlal od něj snášet. Cítil se najednou trapně a provinile. Pro merlina, až bude někomu vděčný ve Velké síni, že mu při jídle podá sůl nebo něco, taky po něm vyjede? Vzpamatuj se, Harry! Potřásl smutně hlavou. Existuje pro něj vůbec nějaká šance na porážku Vodemorta? Kéž by ten způsob objevil dřív, než se k tomu slizounovi bude muset vrátit...Uslyšel odsunutí portrétu. Ještě se ani nerozhodl, jestli si chce se Snapem o něčem promluvit.Severus naštěstí přes den učil. Účinně to odvádělo myšlenky od Pottera. Teď však vstoupil do svého bytu, aniž by věděl o moc víc, co dělat, než když odcházel. Vůbec se mu nelíbilo, že se mu nechce jít do vlastních pokojů. Chvíli se zdržel v předsíni, aby se mentálně obrnil vůči čemukoliv, co by se Potterovi zase vylíhlo v hlavě. Mladík seděl v křesle před krbem a nervózně na něj zíral. Severus se rozhodl, že jedovatosti si nechá na jindy. Předtím se mu až kouzelně osvědčil opačný postup."Jak se cítíte?" přiměl se dle svého názoru k diplomatické otázce."Dobře, díky," opáčil Harry a ještě nervózněji se ošil. "Víte, ředitel říkal, že můžu jít na kolej.""Mě se nemusíte ptát, pane Pottere," skoro odsekl Severus. Měl by víc vítat, že bude mít svůj byt zase sám pro sebe."Já jen...," zarazil se Harry. "Omlouvám se za to předtím. Hádám, že pobyt tam na mě asi zapůsobil víc, než jsem myslel. Už vás nechci dál obtěžovat.""Jste si jistý, že jste připravený vrátit se na kolej?""Myslím, že ano. Přijdu tam na jiné myšlenky," kývl Harry."Co hodláte říct svým spolužákům?""Nevím...něco neurčitého. Brumbál říkal, že Ron a Hermiona stejně už něco vědí," pokrčil rameny mladík."Jak myslíte, pane Pottere," opáčil neutrálně Snape. "Pokud máte sbaleno, nebudu vás dále zdržovat. Rád bych vás upozornil, že zítra máte první dvě hodiny lektvary..." Teď se Snape zarazil. Sklouzl do lhostejně příkrého tónu a viděl na Harryho pobledlém obličeji, že mladík má co dělat, aby na něj nezačal vřískat. A leskly se mu oči, promerlina! Nemohl někdo napsat manuál k Nebelvírům?K psychicky i fyzicky týraným Nebelvírům, na to jsi zapomněl? sykl na sebe. Ne, nechtěl Harryho pustit z dohledu. Vždyť je pořád tak strašně zranitelný a otřesený. Jenže ty to ještě zhoršuješ...Povzdychl si."Zvládnete už zítra napsat opakovací test?" pokusil se o zmírnění svého tónu."Asi jo," sledoval Harry zelený drsný koberec. "Poprosím ještě Hermionu, jestli se mnou něco probere," dodal tiše. Chvilku ticha, které nastalo, prolomil až Harry, když si zaklídandlem přivolal kufr."Tak...zatím, pane," rozloučil se, aniž by na Snapea přímo pohlédl. Prošel kolem něj, vytáhl neviditelný plášť a přehodil jej přes kufr. Severus chtěl něco udělat. Třeba ho obejmout a říct mu, že to bude dobré. Jenže všechna slova jako by mu v hrdle zamrzla a pak už bylo pozdě, portrét se za Harrym zasunul.Mladík pomalu kráčel chodbami. Potkal pár zmijozelských, kteří na něj vyjeveně zírali, někteří s patrným strachem v očích. Ani jeden však nepřilákal jeho pozornost, dokud se v zatáčce málem nesrazil s Malfoyem."Dávej sakra...!" vyjekl Draco, dokud si neuvědomil, že stojí naproti Potterovi. Rty se mu automaticky zkroutily do pohrdavého šklebu. Nevydržel ani dvě vteřiny. To, co na něj zíralo ze zelených očí byla barva Avady Kedavry. Poprvé v životě vzal Draco před nebelvírem nohy na ramena. Potter jen stál, ani se nehnul, dokud zvuk běhu nedozněl. V Harryho nitru zuřila bouře, kterou vyvolala podobnost Draca s jeho otcem. Tak surový vztek, který cítil pouze vůči těm mudlům v Londýně, Lestrangeové a Luciu Malfoyovi. Ani Voldemort v něm nevzbuzoval takovou touhu zabít jej tou nejohavnější smrtí, co by dokázal vymyslet. Ti mudlové už dávno takovou zemřeli. Voldemort mu dal vzpomínky svých smrtijedů na jejich mučení jako dárek, když se Harry poprvé přestal bránit sexu. Nejdřív zvracel. Pak si je s pocitem temného zadostiučinění přehrával ještě několikrát. Dokázal si podobnou smrt představit i pro Malfoye a Lestrangeovou. Ať už dopadne jeho smlouva s Voldemotrem jakkoliv, ti dva zaplatí. Hlubokým nádechem se pokusil pročistit si myšlenky a pokračoval do věže.Nebelvírská společenská místnost utichla jako zmrazená, když mladík vešel."Harry!" vyjekla Hermiona a jako prvníse k němu vrhla. Ron se jen o chvíli opozdil. Na jejich popud se strhla nesktečný vřava. Nebelvíři se předhněli ve vítání, poplácávání a dotazování. Překřikovali se, aby se dozvěděli, kde Harry celou dobu byl a že ho rádi vidí. Seamus odkudsi vytáhl máslové ležáky a láhev ohnivé whiskey. Harry si vzal jeden ležák a s pomocí Rona se probojoval ke křeslům, kde předchvílí Hermiona nutila zrzka dělat domácí úkol. Přitom mladík každého ujišťoval, že se nic vážného nestalo, jen nějaké rodinné problémy, však to znáte...Zřejmě už o jeho nepřítomnosti kolovaly nějaké drby, do kterých se trefil. Spolužáci se tvářili podezřele chápavě. Jen nad tím zakroutil hlavou. Vida, jak se výmluva ujmula."Jsi v pořádku, kámo?" staral se Ron. Chtěl ještě něco dodat, ale Hermiona ho pod stolem kopla.Zamračil se na ni."Popovídáme si pak někde," snažil se odvést hovor jinam Harry. "Teď bych spíš potřeboval vědět, čím vás Snape dusil na opáčku z lektvarů, hodlá mi ho nacpat zítra," zazubil se skoro bezstarostně a za to si pogratuloval."Bylo to fakt jednoduché, nemusíš se bát," uklidňovala ho Hermiona. Ronovi spadla brada."Jednoduchý? Herm, ty ses pomátla! Dostal jsem T!" Hermiona to nepovažovala za nutné komentovat jinak, než protočením očí."Tak pojď, Harry, můžeme jít do studovny, tady je moc hluku," zvedla se. "Jdeš taky, Ronalde?" zašklebila se na zrzka."Na opáčko z lektvarů ani omylem," zabručel Ron. "A se zajímavýma věcma laskavě počkejte i na mě.""Jasný," usmál se Harry a vděčně prchl s Hermionou do ticha knihovny.Usadili se v co nejprázdnější části knihovny. Hermiona kolem nich seslala asonická kouzla."Harry, ani nevíš, jak strašně se mi ulevilo, že jsi zpátky! Ten dopis, co jsi nám poslal po Snapeovi - u Merlina, já se tak strašně bála! Ale slibuju ti, že už tě nikdo z nás znovu tak staršně nezklame!" rozohnila se, když si byla ochranou proti odposlouchávání konečně jistá,"O čem to mluváíš, Hermi?" zaskočila Harryho dívčina slova. "Nikdo z vás mě přece nezklamal, byla to moje vlastní hloupost-""To teda nebyla! Nesmíš se obviňovat, Harry!""Jak asi, Hermiono?" vyjel na ni najednou mladík. "Nechal jsem se od Dursleyobvých vyhodit a byl jsem rád! RÁD! Myslel jsem si, že si užiju prázdniny konečně podle svého. Za pár týdnů bych napsal tobě a Ronovi, ale ne dřív, protože Brumbál by mě přesvědčil, abych se k Dursleyovým vrátil. A to už NIKDY! Jenže jsem se šeredně spletl. Myslel jsem, že v mudlovském Londýně budu v bezpečí. To můj omyl mě stál víc, než ti vám budu moct kdy říct!" Konečně to přišlo. Harry cítil, že se v něm něco láme. Porážka, kterou cítil ve svých slovech, ho jen srazila ještě hlouběji. Zoufale si zakryl oči, aby kamarádka neviděla slzy, které hrozily přetéct. Cítil, jak ho dívka objala, ale nedokázal z toho načerpat útěchu."Brumbál nám s Ronem řekl o tom...otroctví," špitla a poslední slovo skoro ani nevyslovila. Mladík zkameněl jako socha, ale Hermiona neochvějně pokračovala."To, co jsi pro nás udělal, dalece předčí to, co tebe udělala tvoje matka, Harry. Jsi ten nejlepší a nejstatečnější člověk, jakého znám. A úplně tě chápu, že máš pocit, že všechno se zhroutilo a nic nezůstalo. Ale nejsi na to sám, rozumíš?! Prolezu klidně i Odbor záhad skrz naskrz, abych zjistila, jak ti pomoct, Harry! A Ron, Sirius, Remus, Kingsley, Tonksová, Brumbál a zbytek Řádu taky! Nenecháme tě v tom, když jsme tě nemohli ochránit!" pevně k sobě Harryho přitiskla."Díky, Hermi," vzlykl mladík. To, co nezvládl Brumbál, jeho kamarádka téměř ano. Třeba je tu ještě naděje. Třeba jen malá...."Něco od tebe opravdu potřebuju," zamumlal."Cokoliv, Harry!"Kdybys tak věděla...neslibuj, co nemůžeš splnit, Hermiono, prolétlo Harrymu myšlenkami."Potřebuju, abys prozkoumala cokoliv, co najdeš o kouzlech na spoutání magických otroků. A potřebuji, aby ses zaměřila na to, jakým způsobem je jejich pán může využít a trestat. Ale vůbec netuším, jestli tu budou nějaké knihy na takové téma.""Jestli jsou, najdu je," ušklíbla se Hermiona. Pustila Harryho a poplácala ho po rameni.Snad ti nedojde, po čem pátrám, dřív, než mi to řekneš... S tou myšlenkou se mladík na kamarádku vřele usmál.Chvíli se pak ještě bavili o lektvarech, než je madame Pinceová vyhnala z knihovny, protože ji zavírala.