Přiveď ho

18.kapitola

Bradavice, 12. září, ráno, pátekTěla z bojiště byla uklizena. Bystrozorský likvidační tým nafotil mrtvé tělo Pána zla, než jej zpopelnili, a pak je nafotili znova. Brumbál byl přenesen do svých pokojů, kde jej mistři svého řemesla upravili pro pohřeb. Harry zůstával v nemocničním křídle. Navzdory pochmurným předpovědím madame Pomfreyové těch dvanáct hodin zatím přežíval.Severus musel do laboratoře spolu se všemi schopnějšími sedmáky a šesťáky začít dělat nové dávky lektvarů pro zraněné. Přestrojený Sirius s Lupinem pročesávali bojiště. Black se snažil najít tělo Petra Petigrewa, ale marně. Ta krysa zase utekla.Ne nadlouho.Kingsley vedl jednu ze skupin, která pronásledovala prchající smrtijedy. Hned několik jich bylo tak neopatrných, že se přímo přemístili na "bezpečná" místa - samozřejmě s bystrozory za zády. Nakonec sám Kingsley triumfálně dotáhl do vězení právě onu krysu, kterou hodlal nacpat veritasérem a očistit jméno Sirius Black. Červíček brečel, vřískal, svíjel se, prosil, ale všechno marno. Kingsley osobně vybavil jeho celu všemi kouzly, na která si vzpomněl a stráže byly uvědomeny o tom, že ten muž je zvěromág a jeho alternativní podobou je krysa.Ron s Hermionou pomáhali na ošetřovně stejně jako mnoho dalších starších studentů. Místnost musela McGonnagalová magicky zvětšit, aby se tam všichni vešli. Harryho přátelé se probudili těsně před půlnocí, když kouzlo vyprchalo. Kolem nich leželi ranění a až v rohu, za plentou, našli svého kamaráda. Štěstí však pohaslo, když si promuvili s madame. A nahradily je slzy, když zazněla zpráva o smrti Brumbála. Jistě, Voldemort byl pryč, ale jestli ztratí Harryho, ta cena bude příliš vysoká. Nechtěli se hnout z ošetřovny, tak raději pomáhali.Popletal se oproti tomu probral až v ranních hodinách a po tom, co spatřil, měl pro sebe vyhrazené lůžko na ošetřovně, protože nesmyslně blábolil, kolébal se dopředu a dozadu a rval si zoufale vlasy. Jeho pravomoci tak dočasně přešly na Rufuse Brouska.Severus při každé cestě na ošetřovnu vrhl pohled za plentu, která ukrývala Harryho tělo. S každou další hodinou stoupaly jeho naděje, dokud si neuvědomil, že fyzické přežití těla v proovnání s přežitím mysli nic neznamená. Ležela tam bezduchá schránka, nic víc.Dumal nad tím celou dobu, kterou strávil v laboratoři. Studenty na pomoc si vybral osobně, takže je nemusel tolik hlídat. Jeho myšlenky se zaobíraly Harrym. Jistě, první, co ho napadlo, bylo, zda by se nitrozpyt dal použít k částečné rekonstrukci Harryho mysli. Jestli však ano, Severus Snape nevěděl jak. Poprvé za dlouhou dobu se cítil téměř bezradný. Vždycky předtím tu byl Brumbál, kterého mohl požádat o radu. Už není.V osm hodin ráno přišla konečně zpráva od Sv. Munga, že obstarali dost místa i personálu na přesunutí valné většiny raněných. Harryho odvezli mezi prvními.Procesy se smrtijedy začaly o půl deváté. Kingsley se postaral, aby tam Petigrewa bezpečně transportoval. Tři kapky veritaséra a starostolec vřískal překvapením a šokem.Stačila už první otázka. Výslechu se opět ujal Kingsley: "Jaké je vaše jméno?" Červíček kvílel a po tvářích se mu kutálely slzy, ale musel odpovědět."Peter Petigrew," vzlykl. Sálem se rozhlehly překvapené výkřiky."To není možné, vždyť Peter Petigrew měl být zavražděn před čtrnácti lety!" Tento a podobné výkřiky se roznesly po místnosti."Byl jste zavražděn Siriusem Blackem?" zeptal se Kingsley."N-ne.""Vyličte soudu, co se ten den, kdy došlo k vraždě Lily a Jamese Potterových a vaší údajné vraždě," přikázal mu Pastorek. Petigrew se třásl jako osika, ale začal drmolit. Ke konci jeho priohlášení se strhlo pravé pozdvižení. Pastorek se zdržel jen tak dlouho, než dostal soudně orazítkované potvrzení Blackovy nevinny.Nemocnice Sv. Munga, 12. září, večerSeverus se konečně urval ze školy. Jeho první kroky vedly ke Sv. Mungovi. Sestřičky mu nejdřív nejdřív nechtěly nic říct, ale prohlásil, že jako současný zástupce ředitele musí zjistit stav zraněných studentů. Vzhledem k tomu, že ředitelkou se po Brumbálově smrti prakticky stala Minerva, ani nelhal. Sestřička ho navedly na oddělení, kde leželi pacienti s myslí poškozenou kouzly.Harry ležel na posteli. Jen slabý pohyb hrudníku značil, že mladík žije. Severus si na kartičce přečetl jméno jeho ošetřujícího lékouzelníka a vzápětí našel i jeho pracovnu."Ehm, vy jste...?" skoro se srazil s tím mužem ve dveřích."Severus Snape. Zástupce ředitelky Bradavic. Jsem tu kvůli-""Jistě, jistě, ministerstvo na mě naléhá celý den. Poslali přinejmenším dvacet sov! Všichni chtějí vědět, jak je na tom jejich zachránce," povzdychl si vysoký, vychrtlý padesátník a protřel si oči."A jak je na tom?" zamračil se netrpělivě Snape."Můžu vám říct jen to, co jim. Svolal jsem kvůli tomu dokonce i konzilium, proběhlo před třemi hodinami. Usnesli jsme se na tom, že mysl pana Pottera je poškozená nevratně. Je mi líto," odpověděl lékouzelník a protlačil se kolem lektvaristy.Severus se nepřítomně vrátil k Harrymu na pokoj. Takhle to nemůže skončit. Nemůže. Tohle nedovolí. Natáhl ruku, aby pohladil mladíka po čele. Pak se otočil a bez ohlédnutí opustil nemocnici.Bradavice, 12. září, večerMinerva vypadala bledě a unaveně. Třídila Albusovy věci. Těžko potlačovala slzy, když našla ve skříni krabici plnou různě velkých obálek s mnoha jmény, mezi nimi i svou vlastní. Probírala se dál. Odložila stranou dopis pro Severuse. Našla i jeden určený Harrymu. Hrdlo se jí sevřelo. Kéž by si jej ten chlapec někdy ještě přečetl.Do krbu vhodila špetku letaxu a oznámila: "Byt Severuse Snapea." Dopis tam vhodila.Severus seděl s hrnkem čaje na pohovce ponořen v pochmurných úvahách. Krb zezelenal a vyplivl obálku. Nechtělo se mu vstávat, přivolal ji tedy kouzlem.Brumbálův rukopis. Písmena se Severusovi na chvíli rozmazala před očima. Rychle dopis otevřel. Napůl nepřítomně hltal očima řádky. Brumbálova poslední slova. Plnou pozornost však získaly však jen dvě věty, zbytek obsahoval jen soupis věcí, které mu chtěl stařec odkázat....Kdybys potřeboval rozšířit své znalosti v oblasti nitrozpytu, najdeš na další stránce doporučující dopis pro jednoho mého starého přítele. Neznám nikoho, kdo by o umění nitrozpytu věděl víc....Severus nezaváhal ani minutu.Bradavice, 14. září, neděle odpoledneBrumbálův pohřební obřad byl dnem všeobecného truchlení. Ve Velké síni vlály černé prapory a studenti hovořili málo a tlumeně. Jediný rozruch způsobil jen přílet šmolkově modrého kočáru taženého okřídlenými koňmi. V pět hodin je prefekti odvedli k jezeru. Prasinky se plnily už od předchozího dne příchozími, kteří se chtěli pohřbu zúčastnit a vzdát tak zesnulému starcí poslední poctu. Za ministerstvo dorazili delegáti bystrozorů v čele s Brouskem a členové Starostolce i Mezinárodního sdružení kouzelníků. Všichni se usadili.Jezerní lidé zpívali nad hladinou jezera své pohřební písně, až z toho všichni přítomní trnuli.Uličkou mezi židlemi pomalu kráčel Hagrid. Nehlasně plakal, tváře se mu leskly slzami a v náručí nesl břímě zahalené pláštěm z purpurového sametu posetého zlatými hvězdami - Brumbálovo tělo.Hermiona se pevně chytila Rona za ruku a do očí jí vhrkly slzy. Nebyla rozhodně sama. Slané potůčky zbrázdily téměř všechny tváře ze shromáždění. Hagrid opatrně položil tělo na katafalk a na cestě zpátky mohutně smrkal do kapesníku. Hudba utichla a postavil se řečník, aby promluvil na počest zesnulého.Během rozvláčné řeči se v lese zjevili kentaurové. Nevyšli ven, na volné prostranství. Nehybně jako sochy napůl skryté stíny stromů s luky v rukou sledovali shromáždění. Jakmile řečník domluvil, zaznělo několik vylekaných výkřiků. Kolem Brumbálova těla a katafalku, na němž spočívalo, vyšlehly zářivě bílé plameny, jež stoupaly výš a výš, dokud tělo úplně nezakryly. Do vzduchu se ve spirálách vznášel bílý dým a stáčel se do podivných tvarů - na okamžik se zdálo, že k modré obloze jásavě vzlétá velký fénix, avšak v příští vteřině plameny pohasly. Na jejich místě se tyčila bílá mramorová hrobka, jež do sebe pojala katafalk s Brumbálovým tělem. A znovu se ozvaly bázlivé výkřiky - to prořízla vzduch sprška šípů, všechny se ale zaryly do země daleko před smutečním shromážděním. To však jen kentauři vypálili svou čestnou salvu, než zmizeli ve stínech. Také jezerní lidé se opět ponořili do zelené vody a ztratili se v ní.Ron s Hermionou dlouho stáli o bílé hrobky. Nebyli sami."Myslíš, že se Harry vrátí?" nadhodil Ron."Určitě," stiskla mu ruku dívka. Jinak si to ani neumím představit, blesklo jim oběma hlavou. Hermiona se nechala obejmout. Oba čerpali útěchu z objetí toho druhého.Nemocnice Sv. Munga, 15. září, pondělí dopoledneSirius vyšel z budovy ministerstva nejen jako kompletně svobodný člověk, ale i s papírem, který jej ustanovoval jako Harryho opatrovníka. Měl být štěstím bez sebe. Jak by však mohl? Z jeho kmotřence zbylo jen dýchající tělo.Právě domluvil s léčitelem. projevenou soustrast odmítl. Ale popravdě, jeho mozek vypnul. Bezmocně se posadil na sedátko vedle Harryho postele. Pořád mu v hlavě rezonovaly útržky léčitelova sdělení....Neléčitelné......Příliš poškozená...Merline, pomoz...Klaply dveře. Místo Merlina vešel Snape."Co tu chceš?" zamračil se Sirius. Pouze nevrle. Nemohl se dál užírat záští k někomu, s kým si nedávno navzájem chránil krk."Přivedl jsem experta na nitrozpyt. Brumbál mi na něj nechal kontakt," opáčil Severus. Pohledem neuhl ani o vlásek, když jeho obličej ostře zkoumal Blackův pohled."Proč ti Brumbál nechával kontakt na nitrozpytce?" zamračil se Sirius."Očividně předpokládal, jak by se situace mohla vyvinout. Tudíž věřil, že Harryho stav nebude nezvratný.""Přiveď ho," rozjasnily se Siriovy oči."Zdržel se u Harryho lékouzelníka." Téměř hned, jak to dořekl, se dveře znovu otevřely. Vešel drobný asiat v kimonu. Krátce se uklonil. Sirius vstal ze židle."Dobrý večer. Tairo Hiroshi k vašim službám.""Sirius Black," nabídl mu Sirius ruku. Krátce si potřásli pravicemi. Snape stál u dveří a tvářil se naprosto nijak. přitom uvnitř umíral napětím."Smím se podívat na pacienta?" zeptal se zdvořile asiat. Black mu němě pokynul. Tairo přistoupil k mladíkovi. Sepnul ruce a chvíli jen tak stál se zavřenýma očima. Pak se předklonil a lehce se dotknul vlastním čelem Harryho čela.Plynuly dlouhé minuty. Sirius nervózně skládal a rozkládal ruce. Severus musel svoje založit. Nepohlédli na sebe. Konečně se japonec narovnal."Poškození není nezvratné," zněla jeho první slova. Dvojitý hlasitý výdech zazněl místností. Sirius a Severus po sobě vrhli ostré pohledy, jako by se jen vyzývali, aby to jeden proti druhému použili."Nicméně," pokračoval Tairo, "Terapie by zabrala dle mého skromného názoru několik let denní péče. Obávám se, že tolik mu nemohu poskytnout," smutně potřásl japonec hlavou."Roky..." zaúpěl Sirius a chytil se za hlavu."Pane Tairo, pokud mne můžete naučit potřebné postupy, jsem ochoten se mu věnovat i deset let," prohlásil odhodlaně Severus. Black na něj vytřeštil oči."Proč bys to dělal?" zeptal se šokovaně a nedůvěřivě."Každý máme svoje důvody," opáčil zamračeně Snape. Sledoval vážně pana Tairo."Můj přítel Brumbál se o vás ve svém dopise vyjádřil velice pochvalně, pane Snapee. Oceňuji vaše odhodlání, proto vám pomohu. Ovšem žádám, abyste vědomosti, které vám poskytnu, nešířil dál.""Souhlasím." Ta podmínka Snapea nijak netížila."Nuže, vyhledejte mě prosím zítra ve večerních hodinách. Na shledanou," s úklonou si Tairo potřásl s oběma muži rukama. Odešel."Proč bys to pro Harryho chtěl udělat?" nechápal Sirius. Tvrdý obsidiánový pohled nic neprozrazoval. Severus na tu otázku nehodlal odpovídat zatím ani sobě, natož Blackovi."Necháš ho tady?" zeptal se místo toho."Ani náhodou! Harry bude bydlet se mnou. Byl z toho tak šťastný, když jsem mu to slíbil..." Siriovi se zachvěl hlas."V tom případě mě budeš muset strpět každý den v domě několik let," upozornil ho suše Severus. Black si odfrkl."Kvůli Harrymu to přežiju," zaskřípal zuby. "Ale jestli mu ublížíš-!""Nevidím způsob, jak by mu mohlo být hůř než teď," odsekl lektvarista. Tím vzal Siriově výhružce vítr z plachet. Chladně mu pokývl a odešel. Chtěl strávit chvíli s Harrym, ale času bude mít v příštích letech víc než dost. Ani Black mu na to nebude mít co říct. Ušklíbl se při představě, že se Sirius dozví, jakou povahu měl Harryho závazek vůči Voldemortovi a jakou úlohu v tom sehrál i Severus Snape.Sirius nelenil a po Snapeově odchodu se začal shánět po potřebných papírech, které by mohl podepsat a Harryho si odnést domů. V hlavě už se mu zhruba rýsovaly plány, jak se o chlapce postarat. S penězi problém mít nebude snad až do smrti, na blackovských účtech toho málo určitě neleželo. Mohl by najmout ošetřovatelku. Nebo možná raději dva domácí skřítky. Krátura stejně vypadá na umření.Plány do budoucna dodaly Siriovi energii. Směle se pustil do jejich realizace.Grimmauldovo náměstí 12, 15. září, pondělí odpoledneSirius se vždycky těšil, až tenhle dům spálí. Teď to odložil. Možná koupí dům někde na venkově, ale všechno má svůj čas. Harryho tělo nesl v náručí. Až ho vyděsilo, jak je lehounký."Kráturo!" zavolal hned ve dveřích. Skřítek se neochotně zjevil."Co si pán přeje?" zaskřehotal a psty si cupoval špinavý převlečník."Ustel Regulovu ložnici a pouklízej tam. Až budeš hotový, dej mi vědět," rozkázal mu Sirius. Skřítek nenávistně upřel krhavé oči na mladíka, kterého Sirius nesl."Jediná poznáka o Harrym a propustím tě," sykl na něj Black nebezpečně. Skřítek vytřeštil oči a rychle zmizel. Sirius si pozvdechl. Potřebuje nové skřítky. Zatím přešel do salonku v přízemí a složil Harryho na pohovku. Teď ocenil, jak je Molly Weasleyová nutila do otročího úklidu celého domu.Přivolal si psací soupravu a sepsal rychlý inzerát do Denního Věštce, že přijme dva domácí skřítky. Najednou zamračeně brk odložil. Nějak zapomněl na sovu. Nechtěl odcházet z domu a nechat tu Harryho samotného jen s Kráturou. Jak to vyřešit? Pousmál se. Požádá Remuse. Vzal čistý kus pergamenu a napal příteli pár řádku. Pobertové na komunikaci mezi sebou sovy nikdy nepotřebovali. Mávl hůlkou a příslušnou inkantací odeslal svinutý pergamen Removi.Neuplynula ani půlhodina a ozvalo se jemné zaklepání. Sirius vyskočil a běžel otevřít. Na Kráturu v tomhle nebyl spoleh."Ahoj, Remusi," objal vlkodlaka krátce. Lupin mu přivítání oplatil."Harry je v salonku. Potřebuji si jít koupit sovu a nákup jídla by taky nezaškodil. Od doby, co odsud odešla Molly jsem nic nekupoval," ušklíbl se. Remus pozvedl pobaveně oči v sloup."Bež zařídit všechno, co potřebuješ. Harryho pohlídám. Ty, Sirie...""Copak?""Neřekl jsi mi ještě, jak na tom je," připomněl mu jemně vlkodlak. Black si povzdychl."No, takhle ve dveřích to probírat...Pojď si sednout. Řeknu Kráturovi, ať nám udělá čaj," pozval přítele dál. Z křesel se trochu zaprášilo, když do nich sedli. Sirius zavolal na Kráturu. Kdyby věděl, že Krátura by žádnému Blackovi nic neudělal, bál by se, že ho ten malý zmetek jednou otráví.Remus sledoval Harryho spící tělo a trpělivě čekal na vysvětlení."U Svatého Munga mi řekli, že-," Sirius polkl, "Že Harryho mysl je nenávratně poškozená. Ale-" pokračoval rychle, když uviděl Remův šokovaný pohled, "Snape se objevil s nějakým japončíkem. Prý mu na něj nechal kontakt Brumbál. A ten Tairo - tak se jmenoval - řekl, že Harry se uzdravit může.""Díky Merlinovi!" vydechl Lupin."No, znamená to mít Snapea v baráku příštích pár let," zašklebil se Black."Teď ti asi nerozumím," hleděl na něj vlkodlak konsternovaně."Ten japonec řekl, že obnova Harryho mysli je záležitost několika let denní péče, což mu nemůže poskytnout. Snape se nabídl, že se od něj naučí potřebné techniky a udělá to. Kruci, radši bych se to naučil sám, než nechat toho slizouna lízt Harrymu do hlavy. Jenže jsem byl na tyhle myšlenkové věci úplně levý," zabručel."Severus se nezdá," pokýval uznale Lupin hlavou."To teda nezdá. Vůbec netuším, proč to dělá," zamračil se Black."Myslím, že má Harryho svým způsobem rád a vyčítá si, co se mu stalo," pokrčil rameny Lupin."Snape, co má rád Pottera? To asi těžko. A proč by si to měl vyčítat?" pochyboval Sirius."Nikdy se mnou o tom nemluvil, ale jsem si jistý, že si vyčítal, že neměl informace, které by zabránili Harryho chycení. Severus už je prostě takový. Snaží se být dokonalý, ale nemůže být," sdělil mu Remu svoje domněnky."Zní mi to trochu jako pohádka na dobrou noc, Náměsíčníku," ušklíbl se Black. Vstal z křesla."Jdu na Příčnou ulici. Budu zpátky tak rychle, jak to půjde," slíbil Removi a krbem odletaxoval.Grimmauldovo náměstí 12, 2. října, čtvrtek večerSirius dokončoval balení. Některé věci nechtěl nechat skřítkům. Linxy a Toully byli šikovní skřítci, milí, ochotní a pracovití a vypadali, že jsou štěstím bez sebe, že mohou sloužit ve staré čistokrevné rodině. Kráturu v těch dnech nebylo skoro ani vidět. Vyhýbal se novým skřítkům. Linxy - skřítka - z něj byla trochu vyděšená a držela se vždycky co nejblíž Siriovi. Proto muž naučil o Harryho pečovat Toullyho. Linxy přidělil péči o jídlo, nákupy a s Toullym dohromady uklízeli.Před pár dny koupil malou vilku u skotských jezer. Těšil se jako malý kluk, až vypadne z toho ponurého baráku svých rodičů. S Kráturou to vyřešil velice hladce. Skřítek byl nadšený z představy, že zůstane tady a bude udržovat dům za pánovy nepřítomnosti. Sirirus doufal, že s trochou štěstí bude Krátura už po smrti, až se někdy vrátí.Weasleovi, Grangerovi i Remus mu nabítzeli pomocnou ruku, ale Sirius aspoň měl čas na srovnávání myšlenek. Ale samozřejmě je všechny nechal, aby chodili za ním i za Harrym, když chtěli. Ron s Hermionou se občas stavovali letaxem o víkendech, když jim to Minerva dovolila. Molly měla sklony dodávat mu hory jídla, což trochu dráždilo Linxy. A Remus si za ním chodil povídat. To vítal Sirius snad nejvíc. Občas na něj doléhaly chmury a melancholie z Harryho stavu. Vypovídání většinou pomohlo.Krutým omylem bylo, když se jej pokusil vyzpovídat Denní Věštec. Nikdo nevěděl, jak vlastně Voldemort zemřel. Zdálo se, že Severusova kletba byla zbytečná, protože Pán zla v té chvíli nejspíš nežil. Svědkové viděli jen výbuch světla a pak tři nehybné těla na spálené trávě. Sirius zuřil jako tajfun, reportéry okamžitě vyrazil a zaklel dům protireportésrkou kletbou.Krátké zaklepání vyrušilo jeho pauzu na jídlo a na čaj. Zvedat se nemusel. Návštěvník ještě ani nedoklepal a u dveří stála Linxy. Její pisklavý hlásek následoval tlumený baryton, který Siria katapultoval na nohy."Snape!" zvolal."Blacku," ušklíbl se muž, kterého Linxy přivedla do salonku. Lektarista přejel kritickým pohledem krabice všude kolem."Stěhuješ se?" pozvedl obočí."Do Skotska," kývl Sirius. Najednou si připadal nešikovně. Jeho mozek nějak nezpracovával, že Snape přišel na návštěvu a pomoct Harrymu. Sám, dobrovolně... Zázraky se snad dějí."Už umíš to, co pomůže Harrymu?" vyhrkl. Severus ostře kývl."Ano, ale mám pro tebe varování. Až se Harry probudí, nemusí být tím, koho jsi doteď znal," pronesl vážně."Proč?""Pan Tairo mi vysvětlil způsob, jakým je Harryho mysl potrhaná. Některé kusy jeho vzpomínek mohou chybět. Mohou to být věci, které by sám přirozeně zapomněl, ale i věci, které pro něj byly velmi důležité.""Rozumím," prohrábl si rezignovaně Sirius vlasy. "Ale jinak nezůstane poznamenaný?""Neměl by. Tairo tvrdil, že zůstaly zachovány dvě třetiny jeho vzpomínek," přisvědčil Snape. Dej Merlin, aby zapomněl všechny poslední měsíce svého života... Sirius vypadal ulehčeně."Co k tomu budeš potřebovat?""Soukromí a pokud možno něco k pití," ušklíbl se Snape."Linxy ti donese čaj. Harry je nahoře v ložnici přímo naproti schodům."Seveus vyšel schodiště. Harry ležel stejně jako předtím v nevědomé póze na zádech. Jen vypadal paradoxně zdravěji než kdykoliv předtím. Snape jej lehce pohladil po čele. Čeká ho rekonstrukce šestnácti let něčího života. Teorie byla jednoduchá. Jen postup byl zdlouhavý. Kolikrát ho napadlo, jestli u Sv. Munga měli samé břídily, nebo raději řekli, že to nejde, než by Harrymu věnovali ptřebnou péči. V tom druhém případě Severuse svrběla dlaň s hůlkou.Ozvalo se tlumené prásknutí a domácí skřítka vedle něj na stolek postavila tác s konvičkou čaje. Uctivě se uklonila zase zmizela.Severus se nejdřív napil a němě užasl, jak se zlepšila kvalita čajů po nástupu nové skřítky. Black si nevybral špatně. Upíjel čaj a pozoroval Harryho tvář. Vypadala tak...mírně a dětsky. Skoro spokojeně. Poprvé ho napadl, že mu Harry nepoděkuje, až se vzbudí. Možná je to od nich sobecké. Odložil šálek a lehce přiložil dlaň mladíkovi na čelo. Tairo ho naučil za tu krátkou dobu spoustu věcí. Třeba že kouzlo Legillimens považuje za hrubé, nešetrné a zbytečné kouzlo. Preferoval dotek, který usnadňoval vstup do mysli. Snape se od něj s jistou formou úžasu a fascinace učil vše, co dokázal. V podstatě, co mu bylo předvedeno, to si pamatoval. Na pana Tairo tím udělal zřejmě dojem, protože mu nabídl další soukromé lekce, kterými by lektvarista mohl dosáhnout mistrovství v nitrozpytu. Severus neváhal a přijal. Pocta takové nabídky byla za všech okolností nesmírná.Vyčistil vlastní myšlenky. Jemně prolnul do Harryho mysli.