Přiveď ho

14.kapitola

Bradavice, 8. září, pozdní večerSeverus měl co dělat, aby sebou nezačal vrtět. Harry ho příjemně hřál a tížil. Neodvolatelně to vyvolávalo jistou fyzickou reakci, kterou se Severus snažil vší silou potlačit. Nehledě na to, co Brumbál naznačil, se v něm cosi vzpříčilo, kdykoliv pomyslel na sex s Potterem. Už proto, že částečně tušil hrozbu, kterou představovala chlapcova rostoucí fixace na něm.Zamračil se. Nehodlal lhát sám sobě a to v ničem. Harry Potter ho přitahoval jako magnet. Jak k tomu došlo se teď už nezdálo podstatné. U Merlina, on ho tady teď utěšoval a ne poprvé. To neznělo jako dobrá strategie pro přežití. Ta zahrnovala Pottera jako svoje obvyklé drzé, arogantní, sebejisté a průrazné já. Ne poslušnou Voldemortovu šukací panenku."Jděte spát," odstrčil od sebe mladíka vraceje se k vykání."Ještě nejsem ospalý," opáčil Harry. Severus vnímal, jak po té poznámce nejdřív mladík ztuhl a pak se zase uvolnil. Dobře, vzal si jeho slova k srdci. Jenže mladík se k němu otočil a lehce přejel svými rty po jeho."Pottere..." zavrčel."Předtím jsem byl Harry," lehce vyčítavě pronesl mladík. "A pořád ti ještě dlužím za ty lektvary a za to....všechno.""Teď jsi můj student," razantně se odtáhl Snape a vstal z pohovky. "A navíc jsi v rekonvalescenci. Je to nepřípustné," dodal chladně. Harry se vymrštil na nohy a tvář mu potemněla. Byl to jen zlomek vteřiny, než se vyhladila do nicneříkajícího výrazu, který neměl Severus čas vyluštit."Jdu spát," oznámil mu Potter stroze. Nechal stát zmateného Severuse v obýváku a zavřel se v koupelně. Když o deset minut později vyšel, beze slova zalezl do postele. Stačilo jedno zamumlané kouzlo, které bylo schváleno a on se propadl do hlubokého spánku.Severus nechal Harrymu čas, aby se přesunul do postele. Ale připadalo mu, že něco zkazil. Ale co? Řekl tomu chlapci pravdu. Vztah učitele a studenta byl netolerovatelný. I přes to, co mu řekl Albus. To dodalo Snapeovi spíš odhodlání vyhnout se tomu! Přesunul se do ložnice. Kdyby byl Harry vzhůru. možná by neodolala a zeptal se ho, co se stalo, ale černovlasý mladík hluboce spal. Hůlka mu vypadla z prstů na podlahu. Severus ji zvedl na noční stolek.Proč se uspával kouzlem? zamračil se. Odpověď se zdála nasnadě - nechtěl se s ním potkat v posteli. Severus si unaveně protřel oči. Chtěl by nějaký zaručený manuál, jak z celé téhle prekérní situace ven.Harry si cítil podivně rozčarovaně a zraněně, když uléhal. Opravdu už se nechtěl se Snapem dál bavit, proto na sebe seslal uspávací kouzlo. Doufal, že se propadne do sladkého nevědomí. Spíš však cítil, jak je jeho mysl tažena do víru barev. Celý svět se s ním točil, dokud nepřistál v temném sídle v magickém kruhu. Stál u něj Voldemort a potěšeně si mladíka měřil. Jestli nechtěl Harry se Snapem mluvit, Temného pána nechtěl už nikdy v životě vidět. Možná jeho mrtvolu. Ty myšlenky však rychle ovládl. Zaváněly nebezpečím.Bledé prsty jej pohladily po tváři."Jak ses dneska měl, můj drahý?" sykl Voldemort tónem, který by si někdo jiný mohl splést s upřímným zájmem."Ušlo to," pokrčil rameny Harry."Čekal jsem, že budeš mít větší radost z návratu do školy.""Kdybych se vrátil do školy, bylo by to fajn. Zatím jsem zavřený u Snapea," zamračil se mladík."Nečekal bych, že ti to bude vadit," ušklíbl se Voldemort. Harry jen sevřel rty. Chtěl spát a na nic nemyslet, ne se tu nechat popichovat."Jsi nějaký podrážděný, drahý. Že by Severus zanedbával péči o tebe?" bavil se muž. "Brány Temného sídla jsou ti vždy otevřeny, Harry.""Mám se vrátit?" kleslo Harryho srdce. Vždyť strávil v Bradavicích jen jeden den!"To nebyl příkaz, pouze návrh," přejely mu chladné prsty po hrdle. Jak to, že to tak jasně cítil?"Vrátit se musíš nejpozději na konci školního roku. V mezidobí se uč. Uč se, co nejvíc můžeš. Nezakazuji ti žádný zdroj a kouzlit si můžeš jak chceš, pokud dodržíš dohodu. A ty ji dodržíš, nemám pravdu?" zářily rudé oči krutým uspokojením."Ano," sklonil Harry hlavu."Hodný hoch. Dokud se budeš správně chovat, všichni tví milí přátelé jsou v bezpečí." Rudé oči se Harrymu vysmívaly, dokud se nepropadl do vytouženého spánku.Bradavice, 9. září, ránoSeverus vstal dřív, než se Harry probudil. Rychle se oblékl a na kus pergamenu mu napsal pár řádků, než odešel do Velké síně na snídani a pak do hodiny.Harry se probudil před polednem. Vůbec si ale nepřipadal odpočinutý, spíš naopak. S náladou pod bodem mrazu se dopotácel do obýváku, kde požádal skřítky o jídlo. Na stolku ležel zase pergamen. Chvíli na něj jen zíral, než mu začala písmenka dávat smysl.Nejsem si jistý, co konkrétně vás rozrušilo včera večer, nicméně tato škola má pravidla, kterým jsme vy i já podřízeni. Ředitel má v úmyslu vás v poledne navštívit.S.S.Harry cítil, jak se pod přílivem jeho rozčilení pergamen kroutí, až nakonec vybuchl ve spršce temně rudých jisker. Pravidla. Teď mu Snape připomíná pravidla?! Tu první noc mu to nějak nevadilo. A v čem se lišila situace tehdy a teď? Předtím do Temného sídla odcházel, teď z něj přišel. Ale pořád zůstával podrobený moci Voldemorta a nikdo jiný na něj nemůže a nesmí uplatnit autoritu, aniž by tím vyzval jeho pána. Snape to neví, nebo nechce akceptovat?Harry se deprimovaně a rozčileně posadil nad podnos s jídlem. Už ani neměl hlad. Opravdu byl tak zoufalý, že se upnul na první osobu, která mu svým objetím ulevila? Upřímně - byl. Ale ta chvilková úleva jen zvětšila jeho vnímavost k ponížení a bolesti, kterou neměl jak ventilovat. Kterou si nesměl naplno připustit, nebo by se poslední zbytky jeho příčetnosti rozplynuly jako pára nad hrncem.Z černočerných chmur ho vyrušil zvuk odsouvání portrétu."Harry?" ozval se z předpokoje Brumbálův hlas."Tady," snažil se rychle sebrat mladík. Stříbrovlasý stařec se usadil v křesle naproti němu a s dojetím na něj zíral."Chlapče můj, už jsem se obával, že bys pro nás mohl být ztracený," vydechl úlevně. Harry se na něj nevěřícně zadíval. Brumbál snad věřil, že se ještě něco dá zachránit? Potřásl hlavou."Jestli nejsem, brzy budu," odmítal se dál dívat na obličej starého kouzelníka."To se nestane, Harry. Všichni uděláme maximum, abychom tě podpořili." Harry na to neodpověděl. Neměl co. Prostě nevěřil, že se ještě něco může obrátit k lepšímu."Kdy uvidím Rona a Hermionu?" přeskočila jeho mysl k tomu nepříjemnějšímu, co mohl tady na hradě nalézt."To záleží na tom, jak se cítíš, chlapče můj," zvážněl Brumbál."Normálně," pokrčil Harry rameny. "Jen nevím, jak vysvětlit, že jsem celý týden školy chyběl.""Tak nevysvětluj. To je jen na tobě, Harry. Pokud si myslíš, že jsi na svoje spolužáky připraven, promluv si ještě se Severusem a můžeš se přestěhovat na kolej.""Proč se Snapem?" zamračil se Harry."Protože je zřejmě o čem," pousmál se na něj Brumbál."Nemám s ním o čem mluvit," opáčil Harry se směsicí chladu a smutku."Jak myslíš, chlapče můj," povzdychnul si Brumbál. "Ještě s tebou potřebuji něco probrat. Dáme si čaj?" Harry jen kývl a na stolečku už stál podnos s konvičkou čaje a dvěma šálky. Ředitel nejdřív věnoval svému šálku pořádnou dávku cukru, než se napil a cítil se připravený na to, co potřeboval Harrymu říct."Harry...Ani nevíš, jak mi to rve srdce to říct, ale..." stařec si znovu povzdychl, "Tvoje přítomnost znamená jisté ohrožení pro Bradavice. Nevyčítám ti to," dodal rychle, když viděl, jak Harry zatíná dlaně v pěsti. "Pokud je někdo něčím vinen, tak jsem to já a řád, protože jsme tě nedokázali ochránit a předejít tvému utrpení.""Pane-"¨"Počkej, Harry. Vím, že mi to chceš vymluvit, ale selhání, kvůli kterému si tě Tom Riddle zotročil, si nikdy nemohu odpustit. Nicméně tím se vracím k tomu, co ti potřebuji říct. Abych zajitil tvoje znovupřijetí do Bradavic, musel jsem přijmout další bezpečnostní opatření. Za prvé jsem na prvním pár dní pověřil Severuse dohledem nad tím, aby ses trošku...adaptoval. Nemám nic proti tomu, aby ses vrátil ke svým kamarádům. Slečna Grangerová a pan Weasley za mnou chodí alespoň dvakrát denně, aby se zeptali, co s tebou je."Alespoň při téhle větě se Harry pousmál. Dokázal si Hermionu úplně živě představit, jak neustále pronásleduje Brumbála a vyptává se."Vědí něco?" zeptal se s obavami."Částečně," připustil Brumbál. "Také jsem je požádal, aby s tebou trávili co nejvíce času. Ale předpokládám, že to byl byla téměř zbytečná žádost," pousmál se. Harry se skoro zahihňal."Poslední a nejdůležitější věc, Harry," zvážněl ředitel. "Domnívám se, že chápu formu tvého závazku vůči Lordu Voldemortovi. Proto tebe a školu nechci vystavit nebezpečí tím, že bych tě dál vedl v záznamech jako studenta. Rád bych, aby ses účastnil všech přednášek, dělal svoje domácí úkoly a dodržoval všechna školní pravidla. Nebo se alespoň nedal chytit při jejich nedodržování," zablesklo se řediteli potutelně v očích. "Budeš tady prostě jako...dejme tomu - nezávislý pozorovatel. Jistě chápeš, do jaké role to vůči tobě postaví profesory a ostatní spolužáky, pokud se nebudeš řídit školními pravidly, že?"Harry ani nemohl vyslovit, jak neskutečně se mu ulevilo. Brumbál to vymyslel skvěle."Děkuji, pane," úlevně vydechl. "Měl jsem trochu starosti. Ale co bude, až se to někdo další dozví?""Budu dělat všechno možné, aby se to nestalo. Ale mám pár nápadů, jak si s tím poradit, takže si s tím teď nelam hlavu."Jako kdyby to šlo...povzdychl si vnitřně mladík.