Trochu jiná Twilight saga.
Mé jméno je Eren Jaeger. Kvůli matčině cestování se svým novým přítelem, jsem se musel na nějaký ten čas odstěhovat k otci. Nudné město, nudní lidé. Co jsem ale opravdu nečekal, že hned v prvních dnech tam, se můj život ú...
Všechno mi ukázal. Rychlost, sílu, a tu krásu, jež mu způsobují sluneční paprsky na těle.
Vzal mě do korun stromů, tam kam bych se já sám nikdy nedostal. Taky mi ukázal část lesa, kam rád chodíval odpočívat. Líbilo se mi tam. I přes to, že byla tráva vlhká, jsem si na ni lehl. Kolem rostla jen jediná rostlina. Higanbana...alias pavoučí lilie. Četl jsem o ní v učebnici přírodopisu. Nevím, kde se vzala zrovna tady, když ta rostlina povětšinou roste jen v Japonsku, ale je možné, že se dostala až sem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lehl si vedle mě. Zadíval se někde nahoru na chladné nebe. Já natočil hlavu směrem k němu. Tenhle pohled je tisíckrát lepší, než pozorovat cokoli jiného. Duha, roztomilá zvířata nebo zamrzlý vodopád se můžou jít zahrabat. Tohle je teď moje jediné přaní. Nikdy ho neztratit. Riskuju...vím. Může mi lhát. Může vyčkávat na vhodnou dobu a pak mě zabít. Ale já tomu nevěřím.
Všechno je mi jasné. Už od první chvíle, co jsem ho viděl. Od první chvíle, co na mě promluvil... Miluju ho. I když je upír. I když má na rukou krev. Miluju ho. A vždycky budu.
Nepatrně jsem se rukou přibližoval k té jeho. Chci se ho znovu tak moc dotknout. Tak moc... Jenže...on to udělal první. Vzal mou ruku do té jeho studené, a přesto tak příjemně teplé ruky. Usmál jsem se a dál se na něj koukal.
,,Úsměv ti sluší...nikdy ho nesundávej," a daroval mi svůj. On má co o úsměvu mluvit. Pod tím jeho nejspíš roztaju. Chci ho vidět častěji...
