Kousni mě (Riren)

8.

Před školou jsem se rozloučil s klukama a chtěl vyrazit domů. Přešel jsem přes parkoviště. Zastavil jsem se, když jsem uviděl na druhé straně Ackermanovi. Levi na mě koukal typickým pohledem, zatím co jeho nevlastní sestra Petra do něj něco hučela. Sem tam na mě očkem mrkla.

Chtěl jsem odejít. Všechno se najednou stalo tak strašně rychle. Přiřítilo se auto, které nejspíš řidič nedokázal ubrzdit. Bylo by nejspíš po mně, ale najednou se přede mnou objevil Levi a rukou auto zastavil. Nevím jak to udělal, ale to mi bylo jedno. Zachránil mi život.

Přijela policie a záchranka. Levi mezi tím odešel.
Mě i řidiče odvezli do nemocnice. Sice to bylo k ničemu, protože jsem byl v pořádku a řidič nejspíš taky, ale sanitáři na tom trvali.

V nemocnici...

Seděl jsem na nemocničním lůžku, když se najednou přiřítil můj otec.
,,Erene... Si v pořádku?" nejspíš se fakt bál.
,,Jo, jasně... Jsem v pohodě," snažil jsem se ho uklidnit.
,,S tebou si to vyřídím," ukázal na hocha, který řídil to auto, sedícího na lůžku hned vedle.

Já na toho kluka naštvaný nebyl. Neubrzdil to... Stává se, ale jelikož je můj otec polda, řešit to chtěl a musel.

Přišel doktor. Šel rovnou ke mně.

,,Dobrý den. Já jsem Erwin Ackerman," počkat...Ackerman? Není to ten co je adoptoval? Bledý, chladný, blond, modrooký, s hodně velkým obočím...
No...ale aspoň se usmíval...

Začal mi svítit baterečkou do oči, aby zjistil, zda dobře fungují zornice.

,,No...nejspíš si v pořádku. Možná jen malý otřes, ale jinak můžes jít domů," usmál se na mě i na otce. Poděkovali jsme a odešli.

Co mi začalo cestou vrtat hlavou, bylo, kde vzal Levi tolik síli odstrčit to auto? Vždyť to není fyzicky možné...