6.

4.8K 364 7
                                    

Když zazvonilo, odebrali jsme se do tříd. Jean byl o stupeň výš, takže se s Arminem rozloučil v podobě líbačky, a odešel do svojí třídy.

Všechna místa byla zabraná. Armin se okamžitě posadil. Jen já zůstal strnule stát.

,,Aaa...ty budeš ten nový student. Eren Jaeger...že?" přikývl jsem a jen zíral na, až příliš energického, učitele

,,No tak se posaď třeba..." rozhlédl se po třídě.

,,Támhle vedle Leviho..." ukázal na osobu mně dobře známou. Tak...a co teď? Vykulil jsem oči a dozajista i zčervenal. Černovlásek jen hleděl z okna, jakoby nevnímal.

Rozešel jsem se k onomu stolu a posadil se. Nervózně jsem po něm pokukoval. Mezi námi byl jeden mikroskop a kolem různé látky. Úkol byl zadaný a my mohli pracovat.

Chtěl jsem, aby si mě všiml, ale zároveň jsem chtěl, aby dělal, že tu nejsem. Jenže...

,,Představovat se už nemusím, že?" promluvil hlubokým hlasem. Nemusel jsem se ani vidět a už jsem veděl, že vypadám jako totální trotl.

Zahleděný do mikroskopu pozoroval onu kapalinu na sklíčku. Pak mikroskop posunul blíž ke mně a začal si zapisovat poznámky.

,,N-ne," ani jsem se na něj nepodíval a jen se věnoval kapalině.

Celou zbylou hodinu jsme mlčeli a věnovali se svému.

Kousni mě (Riren)Kde žijí příběhy. Začni objevovat