Kousni mě (Riren)

37.

Nakonec se mi povedlo znovu usnout. Byla to snad jediná věc, kterou jsem mohl udělat. A k tomu to bylo pro mě i náročné.
Levi mě u sebe držel jako tu nejdražší věc na světě a vískal mě ve vlasech.

Kde je? Nemohl jsem ho nikde najít. Běhal jsem po lese pořád dokola a rozhlížel se kolem sebe. Větve byly polámané a vysely na nich kusy oblečení. Oblečení nasáklé červenou tekutinou. Krví? Nejspíš jo.

Běžel jsem dál a volal na něj. Bojím se o něj. Co když tentokrát nepříjdu včas?
Praskání větví... Křik... Kovový pach ve vzduchu...
Levi...

Najednou propast. Ne moc hluboká, ale rychle se do ní nedostanu. Mikasa... Levi... Zase...
Kdybych na něj zavolal, znejistěl by. Mojí jedinou šancí je se dostat rychle dolů.
Nestihnu to...

Levi ležel pod Mikasou. Kapaly na něj sliny z její vlčí tlamy. Ona... Cenila na něj zuby. Vrčela...
,,Mikaso!" zavolal jsem. Ale ona se ani neohlídla. Jakobych tam nebyl. Ani Levi se na mě nepodíval.

Najednou jsem byl s nimi v propasti. Jak jsem se tam dostal...nevím. Neřešil jsem to. Chtěl jsem se za nimi rozběhnout, ale moje tělo začalo protestovat. Nemohl jsem se hnout. Jen jsem stál a koukal.

,,No tak!" snažil jsem se pohnout, ale nešlo to. Byl jsem jako přikovaný, ale...zároveň slabý...unavený...vysílený...

Mikasa se najednou do něj zakousla. Oddělila hlavu od těla. Můj svět se začal rozpadat. Udělala to... Ona mě opravdu připravila o všechno...
Leviho tělo se chvíli škubalo a pak už nic.

Slzy mi tekly proudem. Byl jsem přímo hysterický.
,,Le-vi," vyšlo ze mě mezi vzlyky. Moje tělo se osvobodilo. Ta zábrana zmizela. Ale já zůstal na místě.

Dopadl jsem na kolena a posadil se na paty. Mikasa odběhla. Nechala tam Leviho tělo ležet bez dalšího povšimnutí.

Řval jsem jako děcko. Ona... Zabila ho... Jen tak... Proč?
,,Levi!" zakřičel jsem mezi hysterickými vzlyky v naději, že se třeba stane zázrak. Nestane... Je pryč...

,,Erene!" ozval se odněkud hlas. Volal na mě. Nevnímal jsme ho ale dál. Nechci nikoho teď vidět. Nechci teď s nikým mluvit. Já chci zase jeho...

,,Erene!" ozvalo se znovu. Zavřel jsem oči. Chtěl jsem to ignorovat. Náhle jsem ucítil tlak na ramenou. Jakoby mě někdo držel. Ale oči jsem neotevíral. Začal semnou někdo škubat.

,,Erene doprdele probuď se!" hlas nezmizel. Měl jsem divný pocit. Už jsem neklečel. Ležel jsem. V posteli. Byl to sen. Zasranej sen!

Otevřel jsem oči a spatřil před sebou vyplašeného Leviho.
,,Erene... Si v pořádku?" byl ustaraný. Vystrašený...

Měl jsem mokrý obličej. Byl jsem spocený. Brečel jsem. Doopravdy jsem brečel... Ani se nedivím...
,,Co se děje?" zeptal jsem se, ačkoli jsem měl menší tušení.
,,Bych se měl ptát spíš já tebe... Břečel si. Přímo si řval. Jakoby ti hlavu trhali," pousmál se, ale pak se zase starostlivě zamračil.

Vzpomněl jsem si... Na tu část...
,,Mně hlavu netrhali," sklopil jsem pohled.
Levi se jen nechápavě zamračil. Pak mu to ale nejspíš došlo...
,,Erene... Byl to jen sen," natiskl mě na sebe a snažil se mě uklidnit.
Slzy mi znovu tekly po tvářích.

Vím... Možná to přeháním, ale... Já se o něj opravdu bál. Už jen to, že bych ho už v životě neviděl, mi nahání husí kůži. Chci ho mít pořád u sebe. Nikdy se ho nevzdát...

,,Můžes se alespoň už trochu hýbat?" zašeptal mi do vlasů.
Zvedl jsem jednu ruku. Furt to nebylo nejlepší, ale rozhodně lepší než předtím.
,,Jo...," vydechl jsem mu do hrudi.
,,Tak si běž hodit sprchu. Bude ti líp... Počkám tu," dodal. Přikývl jsem.

Byl už večer. Celý den jsem prakticky prospal...
Odtáhl jsem se od něj, pomalu se posadil a promnul si oči. Pak jsem se pomalu zvedl a šouravým krokem se vydal ke dveřím...

Chystal jsem se odejít z pokoje, ale ve dveřích jsem se zarazil.
,,P-půjdeš semnou?" otočil jsem se na něj s ruměncemi ve tvářích.
Vypadal zaraženě, ale pak přikývl.
,,Jen napíšu Erwinovi, že jsi v pořádku... Běž, pak za tebou příjdu," řekl a začal šmátrat po mobilu.
Usmál jsem se, přikývl a zamířil do koupelny.

Vešel jsem do koupelny a začal ze sebe sundávat oblečení. Byl jsem celkem nervózní. Levi mě už očividně nahého viděl, ale já u toho prakticky nebyl.

Zalezl jsem do sprchového kouta a nechal na sebe téct horké kapky vody. Měl pravdu... Opravdu mi bylo líp... Voda smývala ten zbytečný strach a odtáhla ho s sebou do kanálku.

Zasunovací dvířka sprchového koutu zaskřípely a než jsem se stihl otočit, někdo mě zezadu obejmul a něžně políbil na krk.
Levi si opřel bradu o moje rameno a začal se semnou jemně houpat.
,,Je ti líp?" zeptal se, aniž by objetí povolil.
,,Teď už jo," vydechl jsem a trochu sám jeho sevření povolil. Ne tak, aby mě pustil, ale tak, abych se mohl otočit čelem k němu.
Mezi námi bylo sotva pár centimetrů. Ne proto, že by byl kout těsný, ale protože nám to tak vyhovovalo. Už jsem nebyl ani trochu nervózní.

Když si představím, že bych už tohle nikdy nezažil. Že bych byl vždycky ve sprše sám. Byl bych sám v posteli.  Byl bych sám ve škole (Armina s Jeanem nepočítám...mají oči jen pro sebe).
Nikdy bych už k nikomu nebyl tak blízko...

Omotal jsem Levimu paže kolem krku s přitáhnul si ho úplně k sobě. Nikdy ho nenechám odejít. I kdyby Mikasa vyhrožovala, že proti nám pošle celou smečku... Nikdy se ho nevzdám...

,,Miluju tě Levi... Víc než cokoli jiného," zašeptal jsem skoro neslyšně. Levi se ode mě trochu odtáhl. Podíval se mi do očí, jakoby mi nevěřil.

A pak si mě přitáhl do polibku. Polibku, kterým mi řekl všechno, co chtěl.
Polibku, do kterého potichu zašeptal:,,Miluju tě Erene."

Ehh...můj mozek už asi přestává pracovat, jak má...😂
Ale... S druhým dílem tedy počítejte😉
...Začnu ho psát hned po dokončení prvního😊