Kousni mě (Riren)

20.

O dva dny později

Zítra jdu s Ackermanovýma hrát ten baseball. Moc se těším.
Jediné čeho se bojím je Mikasa. Drží se mě jako klíště. Jdu do školy...jde semnou. Jdu se projít...jde semnou.
Včera mi dokonce oznámila, že mi dneska musí něco ukázat.

Bojím se. U Mikasy nemám ani ponětí, o co může jít. Vytáhla mě na louku, která je kousek za lesem.
,,Ehm...M-Mikaso? Můžeš mi prosím říct o co-"
,,Přestaň se bavit s Levim," skočila mi do řeči. Vytřeštil jsem na ni oči. Co má zas kurva za problém?

,,P-Proč?!" zajímá mě opravdu její důvod. I když...ať bude jakýkoli, nepřinutí mě vyhýbat se Levimu. Nikdy...

,,Budu ti to muset nejspíš ukázat. Ale...slib mi, že...Neutečeš...Neřekneš to nikomu a...přestaneš chodit za Ackermanovýma..."
Poodstoupila si aspoň čtyři metry ode mě. Přikývl jsem a ona mi to sežrala. Jako kdybych vážně přestal chodit za Levim. Mikasa je nejspíš hodně naivní.

Zavřela oči. Celá se napla. Bál jsem se, co udělá. Najednou se na mě podívala a začala sebou škubat.
Událo se to hrozně rychle. Ona...jako kdyby vyskočil z vlastního těla. Lekl jsem a spadl na zem. Byl jsem vyděšený. Víc, než když jsem se dozvěděl o existenci upírů. A teď? Ještě tohle? Řekněte mi kurva že existují i duchové a víly kmotřičky!

Abych to ujasnil...
Nestála zde Mikasa. Nebo...vlastně to byla ona, ale...trochu jiná.
Přesněji...stál předemnou vlk. A to kurva velký!

Vlk s černou srstí a tmavýma očima. Obrovský vlk. Větší než já sám. Ale musím přiznat...nádherný. Prohlížela si mě. Já jsem ani neceknul a vykuleně na ni hleděl.

Takže...si to shrneme.
1. Levi je upír...
2. Mikasa je...vlkodlak...
3. Já jsem člověk...
4. Upíři pijí krev lidem a zabíjí je tím...
5. Vlkodlaci se s upíry nejspíš nesnáší...
6. Proč já?! Ne vážně... To jsem tak důležitej, že zrovna mně se odhalují potvory?

,,M-Mikaso?" zeptal jsem se nejistě, když se začala přibližovat. Plazil jsem se po zemi dál od ní. Ale ona se stále přibližovala.

,,Prosím...nech mě bejt," přitiskl jsem pevně víčka k sobě a v duchu se začal modlit.

Zastavila se. Podívala se někam do strany a pak zpátky na mě. Chvíli jsem na ni ještě koukal. Jenže můj pohled ze sebe sundala útěkem. Zaběhla někam do lesa.

Seděl jsem na té louce asi deset minut. Pak mě to přestalo bavit. Uvažování Proč já?! stejně nemělo konce. Vydal jsem se domů. Myslím, že dneska už mám náladu dost zkaženou.

Zítra si s Levim promluvím. O všem. Nejspíš ví, že Mikasa je vlkodlak, když na sebe pořád tak ,,vrčí". A co Kenny? Ten taky? No...nejspíš jo.

Ví to můj otec? Přece jen...Kenny je jeho kamarád. Znají se dlouho. Ale otec by mě snad varoval...ne? On by tak klidný nebyl, kdyby věděl, že ve městě jsou upíři a vlkodlaci. Každopádně ani neceknu. Jen kdyby náhodou...