Kousni mě (Riren)

26.

Ahoj :) Mám na vás otázku... Nedávno jsem si zamilovala jedno anime (Ito Junji Collection), ale už ho mám dokoukané. Neznáte něco podobného??
~děkuji~😊

Dojeli jsme k nějakému hotelu. Celkem luxusní. Ale...už jsme celkem daleko od města. Levi je teď Bůh ví kde.

Seděl jsem na pokoji a koukal do zdi. Ymir přepadlo znovu to něco, co ji přepadlo i na hřišti. Sedla si na pohovku. Christa vedle ní.

,,Co se děje?" zeptal jsem se. Christa se na mě podívala upřímným pohledem.
,,Víš Erene... Někteří upíři mají zvláštní schopnost. Jedovaté páry, bolest působící jen pohledem,... V naší rodině jsou jen dva se schopnostmi. Ymir, která vidí do budoucnosti, a... Levi, který čte myšlenky," řekla, jakoby to byla ta nejběžnější věc na světě.

Četl myšlenky i mně? Proto tehdy v tom lese...
,,Tobě je číst nedokázal. Možná to je jeden z mnoha důvodů, proč tě má tak moc rád. Si jiný... Stejně jako on..." přerušila tok mých myšlenek.

Ymir něco mumlala.
,,Papír...tužka," jediná dvě srozumitelná slova. Christa ji podala papír a tužku. Ymir začala něco kreslit na papír.

Jen černé čáry. Nebylo to skoro poznat. Ani na papír nemrkla. Prostě jen čmrkala. Pak sebou cukla a byla zase v pohodě.

,,B-Byl tam bar. A...a židle, ale...hodně zaprášené. A...obrovské zrdcadlo," řekla Ymir ještě trochu vyklepaně a poklepala na papír.

Bar, židle...zrdcadlo. Něco mi to říká. Jakobych to znal...
A taky znám!
,,Bar U Rose..." zamumlal jsem.
,,Co?" podívaly se obě dvě na mě.
,,Chodíval jsem tam jako malý s mámou, ale...už je to zavřené," posmutněl jsem si.

Proč měla ale Ymir vidinu zrovna o zavřeném baru? Zvlášť o tom, kam jsem chodíval s mámou?

Ymir s Christou odešli zaplatit pokoj na noc. Já jsem seděl mezi tím na posteli. Lokty opřené o kolena a dlaně semknuté. Přemýšlel jsem... O hodně věcech. Třeba proč mi Levi nedokázal číst myšlenky a ostatním ano... Nebo proč byla vidina Ymir zrovna o tom baru? Proč po mně Bertholdt tolik jde? Je táta v pořádku? Je Levi v pořádku?

Z hlubokých myšlenem mě vyrušilo zazvonění mého telefonu. Prosím ať je to Levi. Chci, aby mi řekl, že už je vše v pořádku. Že se můžu vrátit. Že už se nemusíme ničeho bát.

Nebo alespoň táta. A jo...táta. Ani jednou se mi neozval. Že bych mu byl opravdu tak ukradený?

Podíval jsem se na mobil. Neznámé číslo. Váhal jsem, ale nakonec jsem to zvedl. Přece jen... Můžou to být děcka, co si jen dělají legraci. Nebo nějaká reklama...

,,A-ano?" řekl jsem potichu a trochu koktavě.
,,Takže...bude to takhle. Vymaníš se ze spárů těch dvou nán, které ti dělají hlídací pejsky, a dostavíš se. K Rose. Myslím, že víš kam jít..." ozval se skoro vysmívací hlas. Vykulil jsem oči. Měl jsem chuť začít brečet. Křičet. Volat o pomoc.
,,Jo a...kdyby se ti náhodou nechtělo," poslouchal jsem dál a ani nedutal.

Menší zašustení a najednou hlas, který znám až moc dobře.
,,Erene? Erene zlato?!"
,,M-Ma...Mami?!" hlas se mi klepal, stejně jako ruce a nohy. Nemohl jsem uvěřit. On má mou mámu. Ale...ta má být přece pryč...ne?

,,Takže...Erene, těším se na tebe," a z následného pípaní mi doslova ztuhla krev v žilách a stáhlo hrdlo.