Kousni mě (Riren)

11.

Zjevuje se mi každou noc ve snech. Jsem jím asi posedlí.

Tak proto byl včera tak nervózní? Proto řekl, že nemůžeme být přátelé?

Po škole jsem na něj počkal před školou. Když jsem ho viděl, šel jsem za ním.

No tak...Erene...uklidni se...dýchej...

,,L-Levi? Já...potřebuju s tebou mluvit..." otočil jsem se a šel směrem k lesu. Rozešel se za mnou. Slyšel jsem jeho kroky.

Kráčel ode mě asi tři metry daleko. Vyhýbá se?

Dorazili jsme hluboko do lesa. Je blbost chodit s upírem sám do lesa...já vím...
Bojím se ho. O tom žádná... Ale kdyby mě chtěl zabít, už by to nejspíš udělal...ne? Jenže...teď je už pozdě couvnout.

Stál jsem k němu otočený zády. Zkoušel jsem ho. Můžu mu věřit?
Když nic neudělal, obrátil jsem se k němu.

Jen tam tak stál. Přímo pasoval do okolí. Do toho mlhavého počasí.

,,Přemýšlel jsem. Celkem dlouho. A...nejspíš jsem přišel na to, proč nemůžeme být přátelé," polknul jsem hlasitě. On jen vypadal, jakoby každé mé slovo čekal. Jakoby věděl co chci říct.

,,Tak to řekni..." vyplnil chvilkové ticho. Začal se pomalými kroky přibližovat.

,,Řekni to...řekni...co jsem zač," s každým jeho slovem byl blíž a blíž. Pomalinku jsem začal couvat. Ale jen pomaloučku.

Erene...neublíží ti...

,,Víš to...vím, že to víš," už byl skoro u mě.

Jen jsem couval. I když šel pomalu, byl rychlý. Byl ode mne jen pouhé dva metry.

,,Jsi skoro bílý... Rychlý... Silný..."

Erene...tupče...tak to řekni...

,,Jsi...upír," řekl jsem, když jsem se zády natiskl ke stromu. Už jsem viděl svůj konec...
Utéct bych už nestihl. Ale proč mě teda nezabije? Vidí ve mně snad něco jiného, než pouhou kořist?

Opřený o kmen stromu jsem na něj koukal, jak se přibližuje.
Stál pár centimetrů ode mě.

,,Správně... Tak proč neutíkáš?" měl bych? Ne...utíkat nebudu. Ne před ním.

,,Před tebou utíkat nemusím," řekl jsem sebevědomě. Už nestál pár centimetrů ode mě. Teď byl opřený o strom vzdálený tak tři metry.