,,Tss...spratku," odstrčil mě od sebe. Já se ale nedám.
Šel pomalu někam pryč a já ho následoval.
,,Erene, ty si myslíš, že je to jednoduché? Že je to fajn?" ptal se mě, aniž by se otočil.
Nevím, co mu na to mám říct. Podle mě je to bezva. Být rychlý, silný,nesmrtelný a nikdo si na tebe nedovolí. Nadruhou stranu...pít lidem krev asi není nejlepší věc na světě.
,,Já-"
,,Protože není," zabodl do mě pohled.
Bylo chladno. Byla mi i celkem zima. On jen stál a koukal na mě. Nejspíš mu zima ani tak nevadí, ale já jsem přece jen člověk a teplo mám rád.
Okolí bylo mlhavé. Všechno se zbarvovalo do tmavě modré, zelené, hnědé až skoro šedé. Vlhké počasí jsem neměl rád. Všechno bylo kluzké...tráva, kůra na stromech a větvích rozmočená. Sem tam ale slunce zpoza mraků vykouklo, a vše nabralo veselejších barev.
Slunce si prorazilo cestu skrz větve a jeho paprsky dopadly na černovláska. Natočil mírně hlavu vstříc tomu světlu.
V tu chvíli se mi zatajil dech. Byl tak krásný. No...je krásný i bez slunce (vlastně vždycky), ale tohle bylo kouzelné.
Jeho kůže se jakoby rozzářila. Byla jako posetá malými diamanty. Nejdražšími a nejkrásnějšími, co kdy kdo mohl vidět. Nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Od těch malých barevných jiskřiček na jeho bledé kůži.
,,Pane Bože," uniklo mi ze rtů. Když mi došlo, že jsem to řekl nahlas, dal jsem si ruku před pusu. Čekal jsem další a další slova, která mě mají odradit, ale místo toho mi daroval něžný pohled.
,,Erene..." zašeptal. Naše těla v tu chvíli byly od sebe jen maličký kousíček.
,,Ty se opravdu nebojíš?" zeptal se nejistě. Jen jsem zakýval hlavou a nespouštěl pohled z jeho dokonalé tváře.
ČTEŠ
Kousni mě (Riren)
FanficTrochu jiná Twilight saga. Mé jméno je Eren Jaeger. Kvůli matčině cestování se svým novým přítelem, jsem se musel na nějaký ten čas odstěhovat k otci. Nudné město, nudní lidé. Co jsem ale opravdu nečekal, že hned v prvních dnech tam, se můj život ú...
