Kousni mě (Riren)

12.

,,Tak nemusíš?" a už byl zase u mě. Propaloval mě pohledem.

,,Ne...nemusím," stál jsem si pevně za svým. Nebudu před ním utíkat... Jednak nemám zatím důvod, a jednak bych mu stejně neutekl.

,,Měl bys..." najednou byl zamnou.
,,Erene...víš co jsme zač? Jsme predátoři..." varoval mě. Byl napravo...pak nalevo...byl prakticky všude.

,,Tak proč mě nezabiješ?" možná trochu provokuju, jelikož ze mě opadl strach. Měl jsem naopak pocit, že jsem v bezpečí.

,,Měl bych? Třeba tě zabiju až zjistím všechno co víš..." koukal mi do očí stejně jako já do těch jeho. Jsou tak krásné. Chladné, ale zároveň tak hřejivé. Měl jsem chuť ho políbit. Opravdu měl... I přes nejspíš vyhrožující slova, jsem měl chuť prozkoumat ta ústa.

,,Kdyby si mě chtěl zabít...neřekl bys mi ten ,plán'..." usmál jsem se zcela upřímně. On se jen nechápavě zamračil.

,,Víš co děláme. Vís co jsme zač," přebíhal z místa na místo. Chtěl mě snad vystrašit? No...to se mu nejspíš nepovede. Naopak...je to úžasné.
,,Tak proč se mě nebojíš? Normální lidi se mě bojí i když neví, co za zrůdu jsem," zarazil jsem se. Není zrůda...

,,Nejsem jako normální lidi... Já...nevidím důvod se tě bát," přešel jsem teď já k němu. Stál jsem od něj pár centimetrů.
,,Erene..." vydechl. Mé jméno vycházející z jeho rtů zní tak strašně krásně.
,,Nejsi zrůda... Nech mě být s tebou," řekl jsem odhodlaně a napevno, ačkoli potichu.