Kousni mě (Riren)

23.

,,Tak mě proměň," díval jsem se do těch o pevných, přesto tak něžných očí, které na mě vyvalil tak, že by mu mohly i vypadnout z očních důlků.

,,C-Co?!" shodil mě ze svého klína zpět na pohovku. Sám vyskočil na nohy. Sehnul se ke mně, uchopil mě pevně za ramena a zatřepal semnou tak, že by ze mě vyletěla i duše.

,,Zbláznil ses?!" stále semnou třepal a mně se už začínalo dělat špatně.
,,Ne... Nezbláznil..." vydechl jsem a sundal jeho ruce ze svých ramen.

Pohodlně jsem se usadil a zadíval se na něj. On jen stál a čekal, až mu to vysvětlím.
Zhluboka jsem se nadechl.
,,Já...včera jsem nad tím přemýšlel. Došlo mi, že vlastně... Ty nestárneš. Já jo. Teď jsem sice mladší než ty, ale... Co třeba za pár let? Budu starej, vrásčitej děda, který nemá chuť do života," zasmál jsem se trochu.

,,No popravdě... Nikdy nebudeš starší než já. Je mi sice takto osmnáct, ale jinak mi je 135 let," jeho pohled se znovu stal kamenným obalem.

Tohle mě neodradí. I tak já jednoho dne umřu, ale...on ne.
,,Ale... Zůstaneš pořád takový, jaký jsi. Mladý...pěkný...sexy..." trochu se mu nadzvedlo obočí. Ale to dal hned do pořádku.
,,Já chci být s tebou. Nic jinýho nemám. A ani nechci," postavil jsem se před něj. Trochu jsem musel předklánět hlavu, neboť Levi byl oproti mně menší, ale to mu vůbec neubíralo na respektu, který měli vůči němu ostatní.

,,Erene, ale ty vůbec nevíš, co to obnáší..."
,,Je mi jedno co to je."
,,Nevíš... Vidět umírat své blízké není nejpěknější pohled. Pocit, že si někoho zabil jen pro ukojení žízně, taky není ráj pod sluncem," mluvil jako kdyby to zažil. A on to podle mě zažil. Jen... Držel se. Nebyl jako ostatní. I kdyby nebyl upír, byl by jiný.

Povzdechl jsem si. Nakonec jsem toho nechal. Buď mě chce ochránit před tím trápením, které sebou nese. Nebo semnou prostě nechce dlouho být.

,,Víš co? Kašli na to... Pojedeme už?" podíval jsem se na něj s nadějí, že o mém požadavku nebudeme už dál diskutovat. A stalo se. Přikývl a vydal se ke dveřím.

Vyrazili jsme na baseball. Cesta byla tichá, ale tentokrát nervózně. Já nevěděl co říct a Levi na mě byl možná i naštvaný. Prosím, jen to ne...

Dorazili jsme na místo, kde na nás už všichni čekali. Ymir cukrovala s Christou a Petra mě zakopávala pohledem a Oluo ji jen pozoroval. Erwin s Hanji přišli za námi.

,,Co vám tak trvalo? Ne... Radši to nechci vědět," zasmála se Hanji. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co tím myslela. Vykulil jsem na ni oči a nepatrně zrudnul.

Hráli jsem... Já byl s Hanji u poslední mety. Petra na pálce a Christa ji nadhazovala. Chlapi a Ymir pobíhali různě po hřišti.

Christa nadhodila Petře, a ta odpálila. Ani jsem ten míček neviděl. Ohromnou rychlostí přeletěl přes hřiště až někde mezi stromky.
Levi a Oluo se rozběhli za ním. Ne, že bych je viděl, ale chyběli mezi ostatními hráči.

To se po chvíli změnilo, když se míček i s Levim a Oluem vrátili zpět. Jen... Oluo a Levi nejspíš závodili. Míček ale nakonec chytla Hanji a ta ho dala rovnou na poslední metu zrovna, když jí Petra málem zašlápla. Chudinka...bylo to těsné...
Hanji do mě trochu žduchla a já přesně vědě co chce, abych udělal.
,,Out," řekl jsem a trochu se na Petru usmál.

Vrhla na mě nemilý pohled a trochu zavrčela. Trochu se jí bojím. Chová se jako jedna z těch namyšlených princezen. Páni... Teď mluvím jako holka.

Ymir se najednou zastavila a vypadala nějak zaraženě. Chvíli koukala do prázdna a pak zařvala:,,Blíží se...!"

Nechápal jsem. Kdo? Odešel jsem za Levim a zeptal se ho, co je s Ymir. Ten jen řekl, že mi to vysvětlí později. Vypadal, že celkem dost spěchá.

,,L-Levi co se děje?" zeptal jsem se nejistě. Odvedl mě mezi svou rodinu. Erwin si stoupl před nás. Za ním stála Hanji a kolem ní zbytek. Já s Levim stál v zadu a jen pozoroval okolí.

Čekal jsem. Nevěděl jsem, co se děje. Z lesa se najednou vynořily tři postavy. Až po chvíli jsem rozeznal alespoň něco.

Menší blondýna s orlím nosem a ne moc šťastným výrazem, se blížila k nám a za ní pochodovali dva muži. Namakaný blonďák a vyšší tmavovlasý kluk.

Nespouštěli z nás pohled, stejně jako my z nich. Byl jsem nervózní. Nevěděl, co čekat. Levi taky nevypadal nejklidněji. Celá jeho rodina byla jako připravená bojovat.

,,Můžeme se přidat?" prohodila blondýnka. Erwin byl jako jediný z nás klidný. Teda alespoň se tak tvářil. Usmíval se.
,,Jistě. Ale...nejprve by bylo slušné se nám představit, když už jste nám narušili hru," šlo vidět, že Erwin taky není zrovna rád, že tu jsou. Přesto se usmíval, jakoby se nic nedělo.

,,Aa...omlouvám se za neslušnoct. Já jsem Annie. Tohle je Bertholdt," ukázala na vysokého tmavovlasého hocha.
,,A Reiner," ukázala na blonďáka.

Erwin jen přikývl.
,,Nejste ti tři co zabili toho rybáře?" zeptal se Erwin napohodu. Však co. Jen je to, jako kdyby jste šli za sériovým vrahem a zeptali se ho, jestli je to fakt ten, o kterém se mluví. Nic se neděje... Jen jsem posraný strachy!
,,Svedli jsme je ze stopy. Míří na sever," odpověděl Reiner.
,,Fajn..." opět Erwin přikývl.

Chvíli bylo ticho, ale pak Annie dodala:,,No... Tak my radši půjdem. Omlouváme se za takový vpád."
Otočili se a chystali se k odchodu. Uleveně jsem si vydechl, že se nic neděje.  Všichni se otočili našim směrem a chtěli se dát znovu do hry.

Zafoukal mírný chladný větřík. Levi na chvíli vypadal trochu polekaně. Nechápal jsem proč. A pak se to stalo.
Nejspíš se má vůně, jakožto člověka, dostala až pod nos Bertholdtovi, který se na mě málem vrhnul, kdyby mě Levi neschoval za sebe a Leviho za sebe celá rodina.

Vrčeli na sebe. Zrychleně jsem dýchal. Levi mě držel pevně zasebou. Annie a Reiner vrčeli na Leviho rodinu, zatím co Bertholdt na mě. Z něj budu mít sakra dlouho noční můry.