Kousni mě (Riren)

9.

Takže...než se vrhneme znovu do příběhu...
Chtěla bych vám strašně moc poděkovat...
#763 Fan fikce?? Jste skvělí...opravdu moc❤❤

,,Erene...v pořádku?" ptal se otec skoto celou cestu v autě. Odpověd jsem mu to, co vždy:,,Ano...jsem."

Přijeli jsme domů a já si šel hodit horkou sprchu. A když říkám horkou...myslím tím fakt horkou. Samozřejmě, myšlenky na onu sílu vycházející z toho dokonalého kluka, nezmizely. Pořád se mi v hlavě přehrávala scénka, jež se odehrála před školou.

Jak se vůbec dostal tak rychle z druhé strany parkoviště až ke mně?

Tyhle otázky mi nedaly celou noc spát.

Druhý den...

,,Dobré ráno...co si dáš na snídani?" zeptal se mě otec, hned jak jsem došel dolů do kuchyně.

Zazíval jsem, protáhl se a stále rozespalým hlasem odpověděl:,,Dobré...hmm...nevím, ani nemám hlad. Já si když tak něco nachystám."

Miska cereálií s mlíkem to jistila. Posadil jsem se naproti otci, který si pročítal noviny.

,,Tak co případ?" zeptal jsem se jako slušný a hodný syn.

,,No...tělo bylo fakt ošklivý. Skoro bez krve. Zabilo ho nejspíš zvíře, ale...stopy co jsme našly byly lidské."

,,Aha..." na nic víc jsem se nezmohl. Tělo bez krve? To je jak z nějakého sci-fi filmu. Nad svou myšlenkou jsem se jen usmál a dojedl poslední lžíci snídaně.

Věci do školy jsem nějak neřešil. Dnes byl výlet, takže jsem si zbalil jen sváču, a mohl jsem vyrazit.

No...každopádně...chtěl jsem hlavně poznat Leviho trochu blíž. Dozvědět se o něm...
Takže cíl dnešního výletu hodlám splnit.