Kousni mě (Riren)

22.

Nelítostné zvonění budíku, mě donutilo vytáhnout paty z postele. Konečně víkend...
Posadil jsem se na kraj postele a pořádně se protáhl.

Pak mi to došlo...
Kdo kurva nastavil ten budík?! Věnoval jsem vražedný pohled onomu budíku. Nemohl jsem si nevšimnout jistého papíru. Pěkně přeloženého...

Nejistě jsem papír vzal a pomalu otevřel.
,Dobré ráno princezno. Nezapomeň na dnešní baseball. Vyzvednu tě kolem 16:30. Ale...ještě si před hrou promluvíme...

Levi

Ps: jestli nechceš, aby ti sem někdo chodil nastavovat budík...dovírej pořádně okno ;) '

Nevím jestli zrovna naštvaně, ale papír jsem zmuchlal a hodil do koše. Já mu dám princeznu. Pak jsem se ale zasmál a převlékl se do denního oblečení.

Seběhl jsem schody dolů do kuchyně.
,,Dobré!" zavolal jsem ještě ze schodů. Jenže... Bylo ticho. Nikdo se neozval. Možná otec ještě spí, ale on je většinou ranní ptáče.

Vešel jsem do kuchyně. Uklizeno. To se divím. Normálně by tu byly plechovky piva, zmuchlané noviny a bouchačka na stole.

Další papír. Teprve ráno a už musím namáhat mozek čtením.

,Volali mi z práce. Mají nové stopy. Snídani si udělej a oběd máš v troubě. Na večeři tě nejspíš čekat nebudu. Užíj si to...

Táta'

,,Okej no..." povzdechl jsem si. Papír jsem odhodil zpátky na stůl a vydal se ke kuchyňské lince, na které byla položená krabice s cereáliemi. Vytáhl jsem si misku a nachystal si snídani.

,,Co budu do té doby dělat?" řekl jsem si pro sebe. Bylo teprve 9:56... Do 16:30 mám spoustu času.

Vydal jsem se i s jídlem do obyváku, kde jsem se uvelebil na pohovku. Zapnul jsem televizi. Ehm...snad nikdo nečekal, že v ní bude něco zajímavého?

Když jsem cereálie dojedl, misku jsem odnesl do dřezu a vydal se do koupelny. Ranní hygiena, a pak zas televize s pohovkou.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem usnul... Nejspíš jsem potřeboval dospat to, co mi ukradl hlasitý budík. Teď mě už žádný budík nevzbudí.

Rozlepil jsem oči. Chvíli jsem jen tak pomrkával na televizi.
,,Tereso...ale já tě miluji."
,,Ne Pablo...nechej mne. Žádné hry na lásku už s tebou hrát nebudu."

Pane Bože! Kdyby alespoň ty telenovely byly o něčem.
,Hry na lásku' kdo tohle ještě v dnešní době říká? Zarazil jsem se. Hry... Hra... Ten baseball!

Vyletěl jsem z pohovky. Podíval se na nejbližší fungující hodiny. 16:23...no ty vole... To mě snad zachránila samotná štěstěna.

Vyběhl jsem nahoru do pokoje. Na mém mobil blikalo červené světýlko, na oznámení nové zprávy či zmeškaného hovoru.

Hádejte, co to bylo...
Trefa. Asi čtyři zmeškané hovory od Leviho a k tomu zprávy.

,Erene vyrážím. Doufám, že si nachystaný.'

,Zvedni mi to.'

,Erene doháje tak mi to zvedni!'

,Erene notak!'

,Za pár minut jsem u vás!'

A tímhle to končí. Tahle zpráva přišla zhruba před dvěma minutama. Chtěl jsem mu zavolat nazpět, ale zrovna někdo zazvonil. A né jednou. Zvonil jako blázen.
Bylo mi jasné, kdo to je. Ten to trefil opravdu do pár minut.

Seběhl jsem schody zpět dolů a vrhl se rovnou ke dveřím.
Ty jsem v klidu otevřel.
,,Erene..." koukal na mě zděšeně Levi. Co se děje? Nebojí se o mě nějak moc?

Levi vešel do domu a nespouštěl ze mě oči.
,,L-Levi co se děje?" zeptal jsem se.
,,To bych se měl ptát spíš já tebe... Doprdele proč mi nebereš mobil?!" zvýšil hlas.
,,Usnul jsem. Promiň," sklopil jsem pohled k nohám, jako nějaké potrestané štěně.

Posadili jsme se v obyváku na pohovku. Levimu jsem uvařil černý čaj a sobě kafe. A začalo to.

,,Takžeee... Vím o Mikase," začal jsem já. Levi se na mě celkem naštvaně podíval.
,,Hmm..." vydechl.
,,Erene... Nechci ti zakazovat výdat se s Mikasou, ale... Trávíš čas s upíry. Vlkodlakům to bude vadit. Vlkodlaky a upíry nemůže nic spojovat. Ani člověk. Vždy se to pokusí někdo z nich odstranit, aby jsme zase neměli spolu nic společného," jeho výraz se změnil spíš na lítostivý.
,,Pochop to. Nechci, aby se ti něco stalo," objal mě kolem ramen a dal mi pusu do vlasů.

Proč se vlastně tak mezi sebou tak nesnášejí?
,,Proč je vlastně mezi vámi takové peklo?"
,,Upíři na toto teritorium vnikli bez povolení. Patřilo to tu vlkodlakům. A patří i teď," objasnil mi situaci.

Jen jsem přikývl. Najednou mi v hlavě naběhla ona otázka, kterou jsem si včera pokládal.
,,...riskuju můj i tvůj život už jen tak, že jsem s teb-" nestihl ani doříct větu.

Rychle jsem se mu posadil na klín čelem k němu. Dlaněmi uchopil jeho dokonalé tváře a zadíval se mu do očí.
,,Tak mě proměň."