Kousni mě (Riren)

19.

Vrátili jsme se stejnou cestou zpět domů. Už to nebylo takové jako před tím. Tentokrát jsem si to i užíval.

Dveře byly stále otevřené. Postavil jsem se na tvrdou zem a oddychl si. Bylo to snad náročnejší pro mě než pro Leviho.

,,Erene...," přitáhl si mě Levi k sobě do dravého polibku. Chvíli jsem jen vyjukaně hleděl, ale pak jsem se zapojil. Prsty jsem mu zapletl do vlasů, mírně za ně zatahal a polibek prohloubil. Povolil jsem Levimu prozkoumat má ústa jazykem.

Natlačil mě na zeď a nepřestával líbat. Ruce mi přichytil nad hlavou jednou svou rukou. Zrovna když mi docházel dech, polibek přesměroval na můj krk, kde si tvořil pár značek.
Rukou, kterou měl volnou, mi zajel pod tričko a začal prsty přejíždět po mé hrudi.
Zavzdychal jsem a skousl si ret. Bylo to tak strašně přijemné.

,,Levi? Chtěla bych-" do pokoje vtrhla Ymir, která okamžitě zrudla a uculila se.
,,Sakra Ymir!" odtáhl se ode mě Levi a osočil se na osobu.
Já jsem se taky červenal. Nevěděl jsem, zda se začít smát, panikařit, nebo brečet.

,,Co chceš?" vydechl ne moc nadšeně Levi. Ymir mezi námi bloudila pohledem. Nejspíš přemýšlela, zda to má nechat na jindy, nebo pokračovat.
Nakonec usoudila, že by mohla pokračovat. Přece jen...když už ná to tu zkazila, tak alespoň pro něco.
,,No...chtěla jsem se zeptat, jestli s námi půjdete za tři dny na louku hrát baseball," ucuclila se ještě víc.
Jí to jako příjde vtipné? Kdyby nebyla upír, a já se jí tak nějak nebál, začal bych jí říkat kazišuk.

Levi jen zavrčel a podíval se na mě. Zamračil jsem se. Došlo mi, že nemá být nejpříjemnější počasí.
,,Proč ne zítra? Zítra má být počasí ještě fajn, ale pak už má být hnusně," podíval jsem se na Ymir, která trochu špulila rty.
,,Čím je počasí hnusnější...tím víc nás to baví," usmála se od ucha k uchu.

Nemám chladné počasí rád, ale co bych dělal doma. Akorát bych byl zalezlý v buď pokoji a poslouchal písničky, nebo v kuchyni poslouchal debilní otcovy kecy. Nebo ještě líp. Dolezla by Mikasa. No...během těch tří dnů ji stejně očekávám.

Přikývl jsem a pousmál se.
,,Tak jo," zasmála se. Než za sebou zavřela dveře, ještě nakoukla dovnitř.
,,Užíj te si to," mrkla na nás, zahyhňala ze. Levi po ní mrštil knihu a ona rychle zabouchla dveře.

Nahlas jsem si povzdechl. Levi si promnul spánky a otočil se ke mně.
,,Umíš hrát baseball?" prohodil. Přikývl jsem a nahodil mírný úsměv.

Zapřemýšlel jsem se. Pustí mě vůbec otec v takovém počasí ven? A jo... Otec... Kolik vůbec je?
Začal jsem se rozhlížet kolem sebe. Zahlédl jsem hodiny.
18:48.

,,Levi, po jídle bych už nejspíš měl jít," oznámil jsem mu.
,,Jasně..." vydechl a vydal se ke dveřím. Otevřel a nechal mě projít.

Jídlo bylo výborné. Italskou kuchyni jsem ještě nejedl. Ale moc mi chutnalo.
Povídali jsme si. A to normálně, takže Ymir si nejspíš nechala všechno pro sebe. Díky aspoň za tohle.

Po večeři jsem poděkoval,  pomohl vše uklidit a rozloučil se. Už bylo 21:34.
,,Hodím tě domů," nabídl se Levi. Usmál jsem se a šel s ním ven k autu.

Celou cestu bylo ticho. Ale takové to klidné. Příjemné.
Pozorval jsem z okna míhající se tmavé stromy. Před námi byla jsem tma a šel vidět jen kousek cesty, který byl osvětlen předními světly auta. Z toho pohledu se mi zavíraly oči. A nakonec jsem i usnul.

,,Erene...vstávej," zašeptal hlas vedle mě a něčí ruka mě pohladila po tváři. Jen jsem se trošičku protáhl v zádech a otevřel, ačkoli nerad, oči. Před námi byl můj dům. Nechtělo se mi tam. Ale musel jsem.

,,Levi děkuju za všechno. Bylo to super," usmál jsem se na Leviho, který seděl za volantem.
,,Jo... A teď se jdi vyspat," ušklíbl se a dal mi pusu na tvář.
Přikývl jsem, otevřel dveře auta a vylezl z něj.

Než Levi odjel, zamával jsem mu. Pak už jsem jen pozoroval vzdalující se světla jeho auta.