2.

5.9K 394 18
                                        

Na letišti mě vyzvedl můj otec. A jelo se.
Po cestě se nikdo neodvážil promluvit. No...mohli bychom si povídat o všem možném, ale tak nějak jsem se na to necítil. Byl pro mě skoro cizí člověk. Několik let jsem se s ním neviděl. Mám ho rád, ale víc nemůže chtít...

,,Vyrostl si," po dvaceti minutách nervózního ticha promluvil.

,,Nečekaně," nechtěl jsem být drzí, ale tak jako... Co čekal? Vždyť jsme se neviděli něco okolo sedmi let. Tak asi nebudu v patnácti letech stejně velký jako v osmi...

,,Hmm..." a dál bylo opět ticho.

Kolem se to hemžilo tupci. Buď lidi s transparenty nebo party zhulených studentů. Snad nebudu jedním z nich... No to by mě musel můj otec zabásnout. Jo...to jsem nezmínil... Je to polda. Šerif tohoto města. Ano...i takováhle sračka potřebuje poldy.

Kousni mě (Riren)Kde žijí příběhy. Začni objevovat