Oblíbená miluje tichého!

T W E N T Y - F I V E

Uběhly další dny a mně se povedlo Chrise celkem dobře ignorovat. Seděla jsem v posteli a snažila se si nějak protřídit svoje myšlenky. Upřímně..nešlo mi to..vždycky mě jen rozbolela hlava. Pár hodin tady přemýšlím o tom jestli mám jet domů nebo ne.

Vzala jsem telefon a vytočila Brada. Po chvíli mi to vzal:
,,Brade?" řekla. ,,Anoo? Co pak se staloo?" ,,Víš..já chci jet domů," ,,Takže mám pro tebe přijet?" ,,Kdybys si byl tak hodnej," ,,Na tebe vždycky..tak já jedu,"

----

Po několika hodinách cesty domů, jsem obdivovala Brada, že to vůbec zvládl. Byla jsem pořád divně naladěná. Ann brala můj odjezd špatně. Na Chrise jsem se ani nedívala, ještě by mi bylo hůř nebo spíše bych si to možná rozmyslela, ale já byla rozhodnutá. To co k němu asi cítím, musím na to okamžitě zapomenout.

Celou cestu v autě jsem mlčela, byla jsem moc ráda, že to Brad respektuje. Vždycky se na mně starostlivě kouknul, jestli jsem v pohodě. Nechtěla jsem o tom mluvit, a hlavně né s ním!

,,Ty Brade?" začala jsem opatrně ,,Víš napadlo, jestli by jsme nemohli přestěhovat," řekla jsem mu mou myšlenku.

,,Jako též jsem ti to chtěl navrhnout.." usmál se. ,,Takže jo?" řekla jsem v naději v hlase.

,,Jo!" řekl a zářivě se na mě usmál.

---

O měsíc později

Po měsíci zařizování, hledání, kupování a dalších věcí. Konečně bydlíme ve svém domě. Přestěhovali jsme se do vesnice nedaleko města.

Ann byla z té zprávy smutná, ale říkala že za námi co nejdříve přijde. Samozřejmě i Ray s Kylie se staví. A o Chrisovi, toho jsem dlouho neviděla a jsem za to ráda.

Nejsi..

Jsem! A můžeš mlčet!

Jen ti říkám pravdu

Haha..jasně..

Když myslíš..

Myslím!

Dům byl velký a krásný. Měli jsme tam velkou kuchyň, jídelnu, obývák a potom když jste vyšli po schodech nahoru, tak tam byly tři ložnice, dvě koupelny a jedna pracovna. Na zahradě jsme měli obrovský bazén, bílý altánek, který byl obrostlý květinami a mě se strašně moc líbil. Jsem si říkala na nějaké letní párty není špatný.

,,Miri, kde jsou klíče?" zeptal se Brad, když jsem stála venku a užívala si ten čistý vzduch. Byl lepší než ve městě.

,,Na stole v jídelně, proč?" odpověděla jsem a rozešla se dovnitř. ,,Jedu přece nakoupit," Brad došel až za mnou a usmál se na mě. ,,Jo vlastně," nějak asi zapomněla.

,,Ahoj," a políbil mě na rty. Odpověděla jsem mu na to tím, že jsem polibek opětovala. Pak už jsem jen ze dveří sledovala, jak odjíždí pryč. Začínal mi chybět..

Kdo? Chris?

Ne! Brad!!

Ale prosím tě, mě neobelháš..

Proč bych ti měla lhát..?

Proto...

Víte, jak mě to moje svědomí vytáčí. Já přece nelžu ne? Miluju Brada!

Nemiluješ..

Ale milujuu!

Ne

Mlč! To bylo poslední, co jsem řekla a nastal zase v mojí hlavě klid.

Sedla jsem si do křesla a pozorovala nás dům. Byl krásný.

Jenže moje myšlenky mě stejně dovedly myslet jen na jednoho člověka. Chrise..

Všechny ty krásné vzpomínky. Všechny byly jako z nějakého romantického filmu, avšak měly jednu vadu na kráse..

Já si nebyla jistá!

Z přemýšlení mě vytrhl zvonek. Vstala jsem z křesla a šla otevřít.

Otevřela jsem dveře a nejradši bych je hned zavřela, protože tam stál on..

Chris..

Ahojky,

máme tu novou kapitolu! :)

Ano podlouhé době..nebojte už budu aktivní! :D
Dnešní kapitola měla být taková oddechová, jenže moje záludné myšlenky mě dovedly napsat to takhle :D

Tak si to užijte. A já jdu psát další kapitolu :)

Hezký prázdniny :)

Ahooooj