Strong to trust 2

9.Díl - Seznámení

Zítra jdu zase na vyšetření. Ano, jsou prostě každou chvíli... Když se tak pozoruji v zrcadle, vážně mi přijde že se moje břicho den ode dne strašně zvětšuje.. I když jsem už v půlce čtvrtého měsíce, cítím se jako balón. Vlastně vůbec nevím,co bude dál...Mám dodělat poslední rok školy včetně maturity? Ano,chtěla bych, protože jinak by byly ty tři roky úplně zbytečné a na nic a taky by to bylo rozumné.. Jenže to malý potřebuje každochvilkovou péči! Ale bez maturity si nenajdu práci a bez práce nebudu mít peníze...Takže ano, školu dodělat musím. . Musím to nějak skloubit...

Luke je dneska celý den pryč a mě je vážně smutno.. Člověk by nevěřil že se bez něj jeden den neobejdu, ale je to tak! Myslím že je to hlavně tím,že když vím, že za ním můžu kdykoliv jít a on tu je,tak mi tolik nechybí...Ale když vím že za ním jít nemůžu, protože tu není,tak mi schází! Už aby byl tady..

*******

"Tak já jedu na to vyšetření!" Křikla jsem na Claire a nasedla do auta. K údivu jsem po cestě vůbec nad ničím nepřemýšlela...Zaparkovala jsem auto před nemocnicí a vešla dovnitř. Jako vždy jsem prošla několika chodbami a potom se posadila do čekárny. Po chvíli si mě doktorka zavolala a udělala mi ultrazvuk,změřila tlak a následovala ještě jiná vyšetření. "Slečno Doesnová, posaďte  se prosím na pět až deset minut do čekárny." Řekla mi doktorka,když mi odebrala krev. Šla jsem tam  posadila se naproti jedné dívce. Mohlo jí být asi tak jako mě,ale břicho měla jako velkou, ne vlastně obří pneumatiku. Měla blonďaté, delší vlasy a modré oči. Asi si mě všimla jak si jí prohlížím, tak mě pozdravila. "Ahoj." Řekla a já jí pozdrav mile opětovala. "Jsem Jessica!" Natahovala je mě ruku a já jí přijmula. "Já jsem Meggie" představila jsem se naopak já. Chvíli jsme mlčely. "V kolikátém měsíci jsi?" Zeptala se. "V půlce čtvrtého.." usmála jsem se. "A ty?" Dodala jsem a pozorovala její břicho, které se mírně hýbalo. "V osmém..." vydechla a to asi dost těžce. Zamračila se a chytila za břicho. "Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se jí a už se k ní natahovala. Vypadalo to,že jí to břicho vážně dost bolí. "Ano,to..to je úplně normální! Jenom zase kopou.." zasmála se a hned na to si jí zavolala doktorka do ordinace. Jak to myslela kopou? Ona má dvojčata? Asi se jenom přeřekla... Podívala jsem se na svou ruku a odendala polštářek od žíly. Už mi z ní krev netekla. "Slečno Doesnová, pojďte si.." pobídla mě sestřička a já vstoupila. Dala mi náplast a já se rozloučila jak s ní a doktorku,tak i s tou Jessicou. Pomalu jsem vyšla a přemýšlela, co budu dělat...

Vote & comm? :)) love ya