Strong to trust 2

11.Díl - Nejkrásnější chvíle mateřství

"Tak a tobě je kolik?" Zeptala se mě Jessica. "Devatenáct..A tobě?" Pokračovala jsem. "Dvacet..." odpověděla. "A ty máš přítele nebo..." odmlčela se. "Ano,mám..Ale víš...Je to komplikovaný.." zavrtěla jsem hlavou. "To nevadí! Máme času dost,ne?" Mrkla. Vážně se mi nechtělo mou situaci probírat s cizí holkou,ale ona se tvářila tak bezpečně, mile a navíc z ní důvěra přímo vyskakovala... Bylo by blbé, neříct jí to... "No, můj přítel Luke není otcem toho dítěte.." pokrčila jsem rameny. "Ajaj...a on to ještě neví,že?" Zkousla si ret. "Ne! On to ví od začátku..Jenže otcem je můj nejlepší kamarád, tak je to trošku komplikovaný... A co ty?" Chtěla jsem co nejrychleji přestat řešit mě. "Já mám manžela..." usmála se a ukázala mi prstýnek. "Vážně? To vám přeju.." usmála jsem se. "Děkujeme!" Zajásala.

"Tohle si musíme co nejdřív zase zopakovat!" Mrkla na mě Jess když vystupovala z mého auta před jejím domem. "Jasně.." zasmála jsem se. "Tady máš moje číslo! Dáš mi to tvoje?" Zeptala se a podala mi papírek s telefonním číslem. Také jsem ji ho napsala a s rozloučením odjela. Moje pocity byly smíšené..Vlastně jsem už dost dlouho s nikým kromě Claire takhle nenakupovala... Ale hlavou mi neustále vrtá otázka, proč se mě Jessica pořád tak držela? Mohla jsem ji být přece totálně ukradená, ne?!

"Na jednu stranu mi to přijde takový...takový podezřelý, ale zdá se být vážně fajn.." vyprávěla jsem Lukovi. "Podle mě v tom nemusíš hledat nic podezřelýho...Jen se chce asi seznámit.." pokrčil rameny Luke. "Asi máš pravdu... A víš že čeká dvojčata?" Ušklíbla jsem se. "Třeba je budeme mít taky!" Mrkl. "Tak to zase asi ne..To je dvakrát víc práce.." oddechla jsem jen při tom pomyšlení. Luke pokrčil rameny. "Přemýšlela jsem nad tím, jaký by to bylo, mít taky chlapečka a holčičku... Svým způsobem to musí být krásný.. Ale ta práce!" Zakroutila jsem hlavou. "A stejně doufám,že to bude kluk.. Třeba to bude proslavenej fotbalista!" Zasnil se. "Hmm, sni dál brouku! To bude ta nejkrásnější holčička.." bouchla jsem ho do ramene. Zase vedeme tu hádku o to, co se narodí..Tyhle krásný hádky zbožňuju! "No,vidíš? Přesně proto, by se hodili dvojčata...Kluk a holka!" Zasmál se. "No,tak proč ne, ale nosit to a rodit si budeš za mě sám!" Zamračila jsem se. "Tss. .Myslím že tak hrozný to bejt nemůže,ne?" Uchechtl se směšně. "Radši nemysli!" Poškádlila jsem ho. Jsem tak strašně ráda, že ho mám! "A co jsi vlastně koupila?" Vyzvídal Luke. Ze skříně jsem vytáhla dvě tašky a všechno oblečení a pár hraček začala tahat z tašky. Na postel jsem rozložila oblečení. "A tohle je nejhezčí!" Zaculila jsem se a ukázala mu většího plyšovýho medvídka co mluví. "Jo, je krásnej!" Přitiskl ho k sobě. Myslím,že tahle chvíle v mateřství, když nepočítám narození a růst, je nejkrásnější...

Děkuju za commenty! :-**

Doufám že se vám story líbí! ;))