Strong to trust 2

22.Díl - To je konec?!

Oblékla jsem si na sebe černé rifle, světle modré tilko, upravila se a vyšla k Lukovi. Celá se třesu už teď... Je to tak bolestné, říct mu tohle...

Prošla jsem brankou až k domu a tam zazvonila. Vlastně jsem to tu tak dlouho pořádně neviděla... Prohlédla jsem se a uviděla krásnou zahradu s nekonečnem květin... Nikdy bych nevěřila že se dá vytvořit takovouhle nádheru z toho zašlého pozemku který tu byl na začátku!

"Ahoj Meggie! Předpokládám že jdeš za Lukem?" Usmála se na mě paní Hemmings. Kývla jsem a ona mě pustila dovnitř. Vyšla jsem schody a zastavila se před dveřmi do Lukova pokoje. 'To dáš! To zvládneš!' Opakovala jsem si v hlavě a t mi dodávalo odvahu. Těžce jsem se nadechla a vydechla a zaklepala. "Jo?" Ozvalo se a já otevřela. Zrak mi okamžitě padl na Luka,který z jeho postele ihned vstal a upravil se,když mě uviděl. Byl tak roztomilý jak si rukou prohrábl vlasy...! Ale na tohle už já nemám právo myslet! "Meggie!" Usmál se.  "A-ahoj Luku.." Vydala jsem ze sebe. "Jsem rád že jsi přišla!" Řekl. "Jo, no víš myslím že bychom si měli vážně promluvit." Oznámila jsem chladně. "Tenhle tón se mi nelíbí..." zamračil se,ale potom se usmál. " ..ale myslím že máš pravdu..Potřebujeme si všechno vyříkat.." kývl. "Posaď se.." řekl a upravil povlečení na jeho posteli. "N-ne to je v pohodě..." řekla jsem a snažila se uklidnit. Byla jsem strašně vyklepaná.. Koktala jsem a myslela že se zhroutím... "Meggie já...Já se ti chci za všechno omluvit...Choval jsem se jako idiot a vím to...Miluju tě, Meggie!" Řekl.' Taky tě miluju!' Řvalo moje srdce. Jenže já se musím řídit mozkem..Ne srdcem... "Luku,neříkej to...A už vůbec se neomlouvej!" Řekla jsem. "Proč ne? Nestydím se za to,že jsem do tebe blázen!" Chytil mě za ruku. Vytrhla jsem se mu. "Luku tohle nejde! Musím s pravdou ven..." kývla jsem sama sobě. "Co se děje? Něco s Ellie?" Vykřikl. "Ne,něco horšího..." šeptla jsem. Ale počkat - vážně jí oslovil 'Ellie'? To je tak krásný...Ale ne,teď to nesmím řešit. "Luku, je mi to neskutečně líto,ale musím to udělat...Musím to udělat proto, aby jsi se měl v budoucnosti dobře...Se mnou už to nikdy nebude jako dřív..A až se Ell narodí, bude to ještě horší..." řekla jsem a do očí se mi vkradlo pár slz. "C-co tím sakra myslíš?!" Zvedl obočí. "U-už spolu nemůžeme být...N-nejde to..." rozbrečela jsem se. "Já vás přece miluju! Obě!" Řekl." J-já to vím...Taky tě miluju jak nejvíc můžu, ale vím, že se mnou by jsi nebyl šťastný..." pokrčila jsem rameny. Luke chvíli stál a potom se ke mě přiblížil. "Tomu nevěřím!" Pošeptal mi do ucha a svými rty se otřel o ty mé. Políbil mě. Byl to ten nejněžnější polibek, jaký jsem kdy dostala. "Luku.." šeptla jsem. T mi dělá naschvál! Tohle byl pravděpodobně náš poslední polibek... "Meggie, proč?" Oddálil se ode mě. "Jestli je to kvůli Melanie, tak s tou vážně nic nemám!" vykřikl. "Nevím..." pokrčila jsem rameny. Bylo mi ze mě samé na zvracení! Takovýhle osud jsem si už od mala vysnila a teď se o něj sama připravím! "Takže to znamená konec?! Ellie nikdy neuvidím?! T-tebe už nikdy neuvidím??!!" Vykřikl beznadějně. "Ellie můžeš vídat! Budu jenom ráda když tě uvidím.." vzlykla jsem. "Nechci se rozejít ve zlém...Pochop mě Luku,prosím..." lapala jsem mezi slzami po dechu. "Chápat tě? Teď,když mi tady říkáš, že se se mnou rozcházíš?!" Vyjekl a dál si hlavu do dlaní. "Prosím...Nechci se rozejít ve zlém!" Chytila jsem ho za ruku. "Já taky ne...Miluju tě Meg a nepřestanu, chápeš?" Řekl. Vypadal tak zklamaně! "Taky tě nikdy nepřestanu milovat, Luku! Nikdy! Ale bude to tak lepší...Promiň..Miluju tě!" Políbila jsem ho jemně na tvář a odešla....

I KDYŽ JE TO TEĎ DOST SMUTNÝ, NEBOJTE SE! TAKHLE TO NEBUDE NA DLOUHO! :'))))

Doufám že se vám díl i přesto líbil:((