Strong to trust 2

21.Díl - Těžké rozhodnutí

Luke mě odvezl domů. Cesta proběhla v maximální mlčenlivosti. Oba dva jsme vlezli z auta.

"Proč ne?" Zeptal se znovu,jako před cestou.

"Luku, já už nejsem ta Meg, co mohla vyvádět blbosti a všechno co se jí zlíbí! Teď se musím neustále kontrolovat, abych nedělala něco co by Ellie ublížilo a nesmím jíst nějaké druhy jídel a tak! I když to bylo moje rozhodnutí, tak mi často ten starý život prostě chybí! To jsem byla ta pravá teenagerka co chodila na party a tak, ale teď už musím jen sedět doma, nebo jít tak maximálně na procházku..Žádná party, alkohol a ráno kocovina..  Jak mám být já ta stará skvělá Meg, když můj život už je nový!? " kroutila jsem hlavou. "Já to chápu Meg, ale aspoň se pokus být ta dřívější... Prosím..." špitl. "To ale nejde...Už to nejsem já...Promiň.." pokrčila jsem rameny, otočila se a zmizela v baráku.

"Claire.." přiběhla jsem k ní a rozbrečela se. "Copak se děje, Meggie?" Zeptala se ustaraně. "Všechno..Všechno je v háji..S Lukem nám to už neklape...." utírala jsem si moje slzy. Všechno co se za poslední dny stalo jsem jí řekla a ona mě utěšila.

Zavřela jsem za sebou v pokoji dveře a opřela se o ně. Bylo mi na nic. Lehla jsem si do postele a držela v ruce rámeček s naší společnou fotkou. To jsme byli na začátku našeho vztahu... Oba ještě štastní... Hlavou mi blesklo jediné možné řešení, které sice teď ublíží nám oběma, ale pomůže do budoucnosti. Rozejít se...Bože,už jen při vyslovení těchto dvou slov se mi slzy spouští nanovo. Ale myslím,že takhle bude Luke šťastnější....

*******

Procházela jsem se večer venku. Všude je tma...Jen okno do Lukova pokoje svítí. Zastavila jsem se a zahlédla ho tam. Stál tam a v náručí měl Lizzie. Jsou tak sladcí... Ukápla mi slza. Nechci ho ztratit..On je tak dokonalý člověk! On má srdce na právem místě a to má dneska málokdo... Je mi s ním tak dobře...Ale cítím,že jemu se mnou ne..Rozejdu se s ním...A pro jistotu to udělám co nejdřív..Hned zítra za ním půjdu... Naposledy jsem vzhlédla k oknu a potom se vrátila zpět domů...

*********

Ještě že už tu není Meredith...To by bylo řečí! Ona se chová jako puberťačka... Přesně vím co by řekla: 'Meggie, najdeme ti jinýho, lepšího!' .....

Hlavně to Lukovi ale musím oznámit co nejdříve... Bude to těžké,ale nemůžu ho nechat se trápit a zkazit si život...

**********

Celou noc jsem nespala... Jak bych taky mohla? Nešlo to! Nemohla jsem si jenom tak v klidu usnout, když je tady ten den,kdy musím Lukovi oznámit tu bolestivou věc... Stále nevím jak mu to mám říct a celou třičtvrtě noci jsem stejně probrečela... Ale jedno vím jistě... Řeknu mu to na rovinu, tak jak to je!

Tak, i když je to teď strašně smutný, nebojte se a čtete dál! ^^

Nenechám to smutný napořád! ;))