Strong to trust 2

27.Díl

Uviděla jsem Luka, klečícího na jednom koleni a s druhou nohou pokrčenou. Měl takový nepopsatelný pohled. Rozhlédla jsem se a uviděla snad milion hořících svíček ohraničujících pokoj. "Ahoj Meggie.." usmál se. "A-ahoj! Takže tobě nic není?" Zamračila jsem se. Luke zavrtěl hlavou. Najednou jsem si všimla krabičky, kterou držel v ruce. Bože můj! "Ehm Meggie, byli jsme spolu už hodně dlouho... Začalo to tím, že jsem se k vám přistěhoval. Už od prvního dne, kdy jsem tě poprvé uviděl při tom, když si mě pozorovala, jsem věděl že musíš být moje..." odmlčel se. Usmála jsem se. "Mým jediným cílem bylo, získat si tvoje srdce a i když to nebylo úplně jednoduchý, myslím že se mi to podařilo.. Do cesty nám sice vlezlo hodně problémů, ale nikdy to neovlivnilo mojí lásku k tobě! Byl jsem strašně zničenej, když jsi mě opustila, ale stále doufám, že mi teď nedáš košem..." řekl. Začala jsem brečet. Něco takhle krásného mi v životě žádný kluk neřekl! "A proto se tě ptám, Meggie Doesnová, chceš to samé jako já? Chci s tebou být v dobrém i v tom nejhorším, chci s tebou trávit každou vteřinu mého života, být ti oporou a chci ti dát to nejlepší, co si zasloužíš.!. Chci tebe i Ellie a to neskutečně moc! A proto se teď ptám, chceš si mě vzít?" Zeptal se a nervózně čekal na mojí odpověď. Jen jsem stála na místě a vyvaleně koukala. "Luku.." vydechla jsem. "T-ty mě žádáš o ruku jako ve filmu a já tu jsem v obyčejném  tričku a legínách.." zakroutila jsem hlavou. "I tak jsi krásná.." řekl. "Ale v-víš já... Nemůžu si tě vzít... Je to strašná zodpovědnost. . Nechci aby to dopadlo tak, že se vezmeme a za měsíc se zase rozvedeme.. " pokrčila jsem rameny. "Ale tak to přece nebude! Budeme spolu navždycky!" Řekl. "Luku, tomu sám nevěříš... Není to takhle lehký.. Už jen když jsme spolu chodili, hádali jsme se...." odmlčel jsem se."T-takže si mě vzít nechceš?" Jeho oči byly skleněné. Pomalu vstával. V jeho očích šlo vidět hluboké zklamání... "Chci, ale...no vlastně do háje se všema problémama! Vezmu si tě!" Vykřikla jsem a obmotala své ruce kolem Lukova krku. "Vážně? Jako fakt? Vezmeš si mě?!" Zeptal se překvapeně. "Ano!" Usmála jsem se. "Bože můj! Miluju tě!" Vykřikl nadšeně. "Já tebe taky!" Zasmála jsem se štěstím. Luke mi nasadil ten nejkrásnější prsten a vyzvedl mě a donesl až ke stolu za námi. "Mám tu jen víno a jednohubky..." pokrčil rameny. "To vůbec nevadí! Je to super!" Usmála jdem se. Posadila jsem se naproti Lukovi. "Teď mě něco napadlo! Objednáme si pizzu!" Vykřikla jsem. "Jako fakt? Dala by sis tak obyčejný jídlo?" Zeptal se. "Ty snad ne? Já miluju pizzu!" Zasmála jsem se. "No já samozřejmě taky, ale nečekal bych od tebe, že v takovejhle moment budeš chtít objednat tak jednoduchý jídlo ." Zasmál jsem se a objednal dvě pizzy.

"Nemůžu tomu uvěřit!" Vydechla jsem. "Během deseti a více neobyčejných minut mám na ruce TEN prsten, který jsem si nepřála dostat od nikoho jiného než od tebe.... A teď jíme pizzu, pijeme prvotřídní víno a povídáme si...Po dlouhé době jsme zase oba štastní, nezdá se ti?" Řekla jsem. "Jo.. Myslím že se blýská na lepší časy!" Mrkl a kousl si do trojúhelníku pizzy. "Víš,když mi Danny řekl, že ti něco je, abych za tebou co nejrychleji přišla, byla jsem zděšená. ..Hodně zděšená! M-myslela jsem že to souvisí s tvou nemocí... Bála jsem se o tebe..." povzdechla jsem. "Meggie, vím že jsem měl vymyslet něco originálnějšího a ne tak hloupýho, ale prostě se tak stalo... Doufám že na mě teď nevyliješ to víno, nehodíš po mě pizzu a neutečeš..." zasmál se. "Máš pravdu..měla bych.." zvážněla jsem. "Tohle od tebe totiž bylo vazbě krutý.." zakroutila jsem hlavou a vstala. "M-meg! Ty vážně odcházíš?!" Vypadal vyděšeně, ale strašně roztomile. Šla jsem k němu. "Dělám si srandu! Tobě bych nikdy neutekla!" Zašeptala jsem mu do ucha a políbila ho. "Meggie..Miluju-" "Já tebe taky..." skočila jsem mu do řeči. Začali jsme se líbat. Jeho rty mi tak moc chyběly! Neskutečně moc! Už jsem se bála, že je nikdy víc nepolibím...

*******

"A tohle je čí dům?" Zeptala jsem se, když jsme leželi v posteli. "Nepředbíhejme! Tohle mělo být překvapení!" Zamračil se. "Tohle je teď náš dům.." řekl. "Počkej, počkej, počkej! Tohle nemůžu... " řekla jsem. "Proč ne?! Od Dannyho jsem ho už koupil.." řekl. "A co kdybych ti řekla oři žádosti o ruku 'ne'?" Zeptala jsem se zvědavě. "Tak bych řekl jiný.." uchechtl se. Zamračila jsem se. "Ty seš.." bouchla jsem ho do ramene. "Meg, doufal jsem jen prostě že mi řeknš 'ano'...Jinou bych nechtěl.." zasmál se. "To je krásný..." rozplývala jsem se. "Jenže nemůžu tu s tebou bydlet... Je to moc daleko od Claire a Jonaha..." pokrčila jsem rameny. "Víš, ona se o mě starala, když mě vlastní matka vykopla... Celý život mě chrání a mě je prostě blbý, odejít od ní..." pokrčila jsem rameny. Luke si sednul a opřel se o zeď. "Meg, ale to je život! Prostě stejně jednou odejdeš bydlet jinam! Nebudeš přeci do smrti bydlet s Claire... " řekl podrážděně. "Luku, ale pochop mě! Díky tomu, že s ní bydlím tam se známe.. A díky ní nejsem v žádný zlý pěstounský rodině!" Bránila jsem se. "Jo, ale chápeš, že s Claire přece nebudeš bydlet navždy.. " řekl a mračil se. "Luku prosím, nebuď naštvaný a snaž se mě pochopit.." řekla jsem. "Jo,ale snaž se i ty, pochopit mě! Já jsem to tady koupil a teď tady budu sám. " řekl smutně. "Jo, jenže bydlení, to má bejt společný rozhodnutí... A to tohle není.." pokrčila jsem rameny. "Já vím..Promiň...Jen..jen si nedokážu představit, že se vezmeme, ale nebudeme spolu bydlet.." řekl. "Neboj, až na to Claire nějak připravím, třeba..." řekla jsem. "Jo, dobře.." usmál se. "Teď musím jít jako správná snoubenka obvolat známý, že se budu vdávat !" Zasmála jsem se a vstávala z postele." I Jessice?" Mrkl Luke. "O tý mi nemluv.." odsekla jsem. "Víš,psala mi co se mezi vámi stalo... strašně jí to mrzí! Nemůže za to.." řekl. "Luke, tohle si musím vstřebat sama.." řekla jsem a odešla.

Napsala jsem sms:

'Ahoj, mám úžasnou zprávu...Jsem zasnoubená!' A pár mým blízkým lidem jsem jí odeslala. Po chvíli mi zvonil mobil. "Claire?" Ozvala jsem se. "Meg, co-co to má být? Ty se budeš vdávat?!" Vyhrkla. "Zlobíš se?" Zkousla jsem si ret. "Samozřejmě že ne, zlato.. Ale vždyť jste se předtím rozešli..nebo ne?!" Zeptala se. "To jo, ale teď je to už jinak.. Luke mě požádal o ruku!" Vyjekla jsem. "Bože, to mě moc těší! Ale neuspěchali jste to moc?!" Zněla ustaraně. "Claire.." povzdechla jsem. "Dobře, dobře..A co Ellie? Nechceš se už radši vrátit domů?" Zeptala se. "Ještě tu chvíli budu.." řekla jsem. "Dobře... Tak se měj, budoucí nevěsto!" Řekla Claire a já hovor položila.

Tak, čekali jste to nebo ne? :))

Chtěla jsem se zeptat...

mám ještě do konce příběhu napsat díl, kde bude svatba? :)) Nebo ho tam dávat nemám? :))

děkuju <333