Strong to trust 2

24.Díl- Rozloučení s nečekaným koncem

Od včerejška mě bolesti opustily..Ale nejlepší kamarád Luka mě stejně včera dovedl domů a Claire mě dovezla do nemocnice. Ten večer už si mě tam nechali na pozorování, ale teď už jedu domů. Doktorka v nemocnici si myslí, že jsou to předporodní bolesti. Objevují se tak týden před porodem. Při pomyšlení, že bych zanedlouho měla rodit, jsem se otřásla. Brrrrr! Ale teď musím myslet jen na Luka! Vzpomněla jsem si na to, co mi včera říkal Danny - Lukův nejlepší kamarád.

*Pohled zpět*

"Luka jsem tu ale dlouho neviděla! Je vůbec tady?!" Zeptala jsem se Dannyho.

"Ne,právě že není...On odjel..Potřeboval se z vašeho rozchodu sebrat..." oznámil.

"A kam jel?! Musím tam!" Vyjekla jsem. "Jel ke mě... Je to odsud sice kousek, ale cestu znát asi nebudeš..." pokrčil rameny. "Ale já za ním musím!" Křičela jsem a představovala si, jak se musí Luke cítit.

"Můžu tě tam odvézt..Jestli budeš chtít..?" Nabídl a já kývla. Na všem jsme se domluvili...

*Současnost*

Došla jsem k pokoji Jessicy. Odpoledne už jede domů, ale dokud je ještě tady, musím se s ní rozloučit! Došla jsem ke dveřím jejího pokoje a pozastavila se. Slyšela jsem křik.

"Nemáš s ní být za jedno! Máš předstírat! Nevím o co ti jde! Nebudete kamarádky!" Řvala nějaká dívka. "Víš co?! Už mě nebaví tě poslouchat! Je to můj život!" Křičel ustrašený hlas. Myslím že to byla Jess. "Ne ne ne, holčičko! My dvě jsme měly dohodu! Měla jsi jen předstírat! Měla jsi pouze zjistit, jak to má s Lukem a tím miminem! Nic míň, nic víc!" Řvala ta druhá dívka. Její hlas mi byl povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenout, komu patří.. Došlo mi, že se baví o mě.

"Buď budeš pokračovat, nebo se postarám o to, aby jsi měla že života peklo!" Dodala výsměšně. "Nebudu pokračovat! Meg je skvělá! Nemám ani ten nejmenší důvod, jí ubližovat!" Řekla Jess. "Jak chceš! Tvoje volba!" Slyšela jsem ten povědomý hlas a už jsem toho měla tak akorát. Prudce jsem otevřela dveře. "M-Meggie!?" Nejistě se Jess usmála. "Melanie!" Podívala jsem se na zdroj toho povědomého hlasu. "Ale copak?! Nějak ti zmlklo!" Dodala jsem, když Mel zůstala jen zamlkle stát. "Tak jak to bylo?! O co jde?!" Zeptala jsem se a zvýšila hlas. "No, myslím že ti to Jessica už vysvětlí..." Ušklíbla se Mel a na Jess ukázala nějaké gesto. "Tak..?!" Klepala jsem si nohou. "M-Meggie, prosím nezlob se na mě!" Řekla Jess. "Nejdřív mi to celé řekni!" Ohradila jsem se. "Dobře...Víš ten den, jak jsme šly chvíli po našem seznámení na kafe, tak...Melanie zjistila, že jsme se seznámily...S Melanie jsem se totiž občas bavila a tak.. Když to zjistila, chtěla po mě, abych hrála její hru.. Abych předstírala kamarádství s tebou a.....a zjistila pro ní co nejvíc informací o Lukovi a dítěti..." odmlčela se. "A tys tu hru celou dobu hrála, co?!" Zakroutila jsem hlavou. "Celou dobu ne! Meg prosím, věř mi! Když jsem zjistila, jak strašně skvělá jsi, nechala jsem toho!" Chytila se za hlavu. "Ale prosím tě! Nemusíš to okecávat..." protočila jsem oči. "Meggie, vážně je to tak! Věř mi prosím!" Brečela trošku. "Už jsem ti věřila..A dopadlo to takhle...Víš, zklamala jsi mě jako snad nikdo v mém životě, teda kromě mé matky..Vlastně jsem se chtěla jen rozloučit..Odjíždím..Měj se..Ahoj.." řekla jsem a než Jess stačila něco říct, byla jsem pryč.

*********

"Ahoj Meggie!" Pozdravil mě Danny, který na mě už čekal v autě před barákem. Svojí tašku jsem si dala do kufru a nasedla na místo spolujezdce. "Ahoj ehm Danny.." zamumlala jsem. Bylo mi blbý ho oslovovat když ho znám sotva jeden den...

"Můžeme jet?" Zeptal se a já kývla. První polovina cesty proběhla v naprosté tichosti. Konečně jsem měla čas, si ho pořádně prohlédnout. Byl vysoký, měl světle hnědé vlasy a poněkud tmavé oči. Byl roztomilý.. ,

Ani jeden z nás jsme neměli co říct..Přemítala jsem si v hlavě otázku, co může být Lukovi.

"Jak moc vážná je ta Lukova nemoc?" Zeptala jsem se tiše. "M-Meggie já myslím že to by ti měl říct on sám.. V-vlastně jsem ti lhal... Luke nechtěl abych ti něco říkal...Ale cítil jsem, že je mojí skoro povinností, sdělit ti to.." řekl. "Já...no děkuju.." kývla jsem. "Proč tohle děláš?!" Vyhrkla jsem najednou. "Co myslíš?" Ušklíbl se. "Tohle všechno! Jel jsi za mnou aby jsi mi to řekl, zachránil si mě, vezeš mě za Lukem...." jmenovala jsem. "No, nevím! Luke je můj nejlepší kamarád a ty jsi byla jeho přítelkyně, kterou on miluje...A soudím, že ty jeho taky ještě alespoň trochu,ne?" Mrkl. Zamyslela jsem se. Ano! Jasně že ho miluju! I když už je to strašně dlouhá doba, od našeho rozchodu, pořád to bolí ...

Strašně moc děkuju za krásné komentáře:

Sk8misty9,

kajakynclova,

PavlaSmidkova,

mell19,

Denn812,

BigBeliebersForever,

Annie789,

Andulacka,

TerezaKopeck9,

MaMik6.

Moc to pro mě znamená! :'33

A pro Baarunie - Promiň, ale trošku nechápu jak by jsi se inspirovala? Kdyžtak napiš jak to myslíš.. A taky děkuju za comment! ;))