Strong to trust 2

19.Díl - Pomluvy

Pořád jsem seděla nalepená na dveřích a nic jiného, kromě svých pocitů jsem nevnímala. Ani jsem neměla náladu, říct o mojí holčičce Claire, Jonahovi a ani Meredith, která tu ještě je. Byla jsem tak strašně unavená! Pohodlněji jsem se opřela a zavřela oči.

*******

Otevřela jsem oči. Byly zalepené od slz a řasenky. Rozhlédla jsem se a ihned mi došlo všechno ze včerejška. Podívala jsem se na hodiny. "Deset hodin?!" Vykřikla jsem a blesku rychle letěla do koupelny. Dnes jdu totiž zase po dlouhé době do školy... Teď nastalo dilema s oblečením. Potřebuji něco,co by alespoň trochu zakrylo mé bříško. Ve škole jsem nebyla tak strašně moc dlouho, že jsem to předtím ještě zakrývat nemusela... Ale co, já se za svojí holčičku nestydím! Vzala jsem si jedno volnější bílé tričko a černé rifle. Do tašky jsem si sbalila jen minimum věcí, abych se nepřetížila. Musím být o mě a Ellie teď opatrná!

*********

Přišla jsem po školní a teď o hodině úplně prázdné chodbě ke dveřím naší třídy. Zaťukala jsem a otevřela je. "A, slečna Doesnová se konečně dostavila!" Řekl náš protivný učitel. Ani by nebyl až tak protivný, kdyby s námi nemluvil jako s prvňáčky. "Meggie, Meggie... Školička není holubníček! Sem se chodit musí! A teď když máte před maturitou, tak nesmíte chybět na žádnou látku!" Prohazoval rukama. "Stejně je mi to teď jedno.." zamumlala jsem. "No to víte že naší ťehulku už tu nikdo a nic nezajímá!" Zašklebila se Melanie. Celá třída se najednou rozmluvila a já jsem slyšela samé: 'To si děláš srandu?!', 'To snad není možný!', 'V tomhle věku?' Nebo 'No,vždycky jsem říkala že je štětka...'.. Otočila jsem se na Mel a viděla její pobavený výraz. "Co že? O tom si Doesnová ještě promluvíme!" Pan Deviste se na mě ještě rozzlobeně podíval, ale dál začal vykládat učivo. Bože,že všeho mi tady bylo blbě! Jak to do háje Melanie ví?! Kdo jí to řekl?! Jen doufám že se nebaví s Lukem!

*******

"Melanie, můžeme si na chvíli o samotě promluvit?" Šla jsem za ní o přestávce. "Klidně!" Ušklíbla se a šla na chodbu. "Co to mělo k sakru bejt?!" Vyjekla jsem. "Ale ale copak?! Radši se nestresuj maminko!" Přejela mi prstem po břichu. "Sklapni ty děvko! Radši mi řekni,jak to doprdele víš?!" Vyhrkla jsem. "Beruško, brzo se to dozvíš!" Mrkla na mě a odešla. Ihned jsem zhroucená běžela na záchodky a po cestě jsem potkala milion lidí, kteří se mě buď ptali s kým to mám,jestli je to pravda nebo si o mě povídali. Už to věděli všichni. I vedlejší třídy! Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zhrozila jsem se. Oči jsem měla rozmazané a ubrečené. Trochu jsem se upravila a vyšla. Zrovna když jsem dosedla na židli, přišla učitelka. Rozevřela tabuli a na ní byl obrázek pravděpodobně mě a obrovského břicha. Nápis zněl 'Doesnová je Štětka!!!!!!'. Zatínala jsem pěsti a po tom,co se na mě učitelka tázavě podívala, jsem vstala. "Fajn! Takže pro všechny - Ano,jsem v tom! A co má bejt?! Já se za svojí holčičku nestydím! Nemám důvod to tajit! Je mi to jedno! Alespoň narozdíl od vás ostatních vím,že já svou pravou lásku,se kterou chci a už právě dokonce zakládám rodinu, našla! Jděte do háje se svýma narážkama! Už je mi to jedno!" Zařvala jsem, zkoukla udivené pohledy ostatních a odešla pryč.

Takže, moc vám děkuju za vaše úžasné commenty! :')))

Co byste chtěli, aby se stalo dál? :-OO ;))