Strong to trust 2

23.Díl- Zpráva

Bože! Co jsem to udělala! Mám milióny výčitek! Bože! Ale mám to za sebou..Oba to máme za sebou! Luke tak bude šťastnější...Teď si to možná neuvědomuje, ale já to vím!

*O 2 dny později*

Výčitky mě trošičku opustily, ale vždy když vidím Luka, tak se na okamžik vrátí..

Ale dnes jdu navštívit Jessicu! Těším se na ní...A moc! Těším se i na ty dva malé přírůstky...

Nakoupila jsem nějaké ovoce a vyšla si rovnou do nemocnice. Poklepala jsem na dveře pokoje s číslem 35 a vešla. "Meggie!" Vykřikla rozzářeně Jessica. "Ahoj! Jak se máte?" Usmála jsem se. "No,jsem trošku unavená, ale zvládáme.." vydechla. "Počkej, je všechno v pořádku? Jo a tady nesu nějaký ty vitamíny!" Položila jsem ovoce na stoleček. "Jo..Jen že se teď s Paulem dost hádáme.. Pokaždé když je tu,se pohádáme! Kvůli takovým maličkostem..." pokrčila rameny. Šlo vidět že to teď nechce řešit. Sundala jsem si svetřík a položila ho na židli. "Neboj, to bude dobrý... To se stává! Ale až tě pustí domů, bude to lepší!" Usmála jsem se a šla se podívat na miminka. "Ježíš! Ty jsou tak rozkošný!" Culila jsem se a každého z nich si na chvíli pochovala. "Ale strašně zlobí.. Pořád brečí a už teď jsem z toho vyčerpaná..Celé noci nespím a už nemůžu.." zakroutila hlavou. "Já ti se vším pomůžu až budeš doma!" Usmála jsem se. "A můžu mít otázku?" Ušklíbla se Jessica. Kývla jsem. "Mezi tebou a Lukem se něco stalo?" Zamračila se. Opět jsem kývla. "Rozešla jsem se s ním.." řekla jsem. "C-cože? ! Až takhle?! Bože Meggie, to je mi moc líto!" Zvedla hlavu. "Ne, to je v pohodě... Má to tak být.. Už nám to neklapalo a navíc, on tak bude šťastnější!" Začala jsem brečet. "Meggie, já si myslím že takhle to být rozhodně nemá! Luke je dokonalý kluk a to vím! Vím to, chodila jsem s ním...A vy dva jste stvořeni jeden pro druhého! Žádný takový pár, který by vypadal takhle šťastně jsem ještě neviděla!" Usmála se. "Já nevím.." zakroutila jsem hlavou. Najednou začala malá Meggie brečet. "Bože, už ne!" Chytila se Jess za hlavu. "Hlad nemá! Než jsi přišla tak jsem je kojila!" Vyjekla. "Počkej, zkusím ji utěšit.." vzala jsem ji do náruče. "Ššš.." uklidňovala jsem jí. Ještě chvíli plakala, ale potom se uklidnila. Vůbec s tím nemám zkušenosti, ale jelikož se mi to podařilo, tak snad nebudu tak hrozná matka...

*******

Když jsem dnes byla za Jess, bylo mi jí tak líto! Vždycky byla tak upravená a krásná a teď byla nešťastná, vyčerpaná s kruhy pod očima.. mít dvě miminka najednou je těžký.. Ještě že já budu mít prozatím jen Ellie!

Seděla jsem na posteli a přihlížela si rozložené věci pro miminko. Všechny jsou tak roztomilý! Strašně se těším až Ellie budou třeba dva roky a budu jí strojit do šatiček nebo až jí budu česat vlásky! Bude to moje princezna! Za přibližně týden už je možný příchod porodu! Ale jelikož se to může stát třeba i dnes, pro jistotu si balím nejdůležitější věci do větší tašky. Nikdy nevíš! Mezi věcmi jsem náhodou našla nějakou krabičku. Otevřela jsem jí a uviděla řetízek, který jsem od Luka dostala skoro na začátku našeho vztahu. Dala jsem si ho se slzami na krk. Zavolala jsem k sobě Puppyho.. I ten nevinný pejsek mi působí bolest.. Všechno tady mi připomíná to, jak moc Luka miluju a jak moc s ním nemůžu být... Ne,konec! Nemůžu se takhle litovat! Bylo t moje rozhodnutí a i když mě bolí, bylo správné! Všichni m sice tvrdí opak, ale já to cítím úplně jinak...Myslím že když jsem to tak už udělala, mělo to tak být..

********

Šla jsem se večer projít.. Potřebovala jsem si pořádně pročistit hlavu. Šla jsem na naše...ehm moje a do nedávna  Lukovo oblíbené místo. Bylo to tu najednou tak prázdné! Před očima se mi vybavovaly vzpomínky s ním a všechno okolo. I když jsem tu byla sama, stále jsem si díky představám připadala, že tu Luke vedle mě sedí a něco mi šeptá..

...Ale bože! To je bolest! "Panebože!" Řvala jsem, protože mě začalo neskutečně bolet břicho. Nemohla jsem se ani hnout! Nešlo to! Sáhla jsem do kapsy pro mobil, abych zavolala Claire, jenže jsem ho musela nejspíš nechat doma.. "Bože můj! Pomoc!" Křičela jsem, ale takhle večer mám asi stejně smůlu.. "Pomoc! Jsem tu nahoře!" Snažila jsem se o to, aby mě někdo slyšel, ale má bolest mě omezovala..Bože,co když budu rodit? Ježiši! Byla jsem děsně vystresovaná.. "Je tady někdo?!" Zeptal se mužský hlas. Slyšela jsem ho že zdola. "Ano! J-já jsem tady nahoře! Pomozte mi prosím!" Zakřičela jsem,ale dlouho se nic neozývalo.. Přece se mi to jenom nezdálo! ... "Už jsem u skoro nahoře! Skoro u vás!" Řekl a už jsem viděla hlavu.  "Bože, t- ty jsi  Meg?!" Vyjekl ten kluk. "A-ano. .Odkud mě znáš?!" Vyhrkla jsem. "To je teď jedno..Zavolám záchranku.." řekl a začal vytahovat mobil. Chytila jsem ho za ruku. "Už nemusíš, je to dobré.." vstala jsem pomalu. "Odkud mě znáš?" Zeptala jsem se. "Víš já...Jsem nejlepší kamarád Luka.." řekl. "Vážně? Ahá, noo ráda tě poznávám! Ale jak jsi mě poznal?!" Usmála jsem se. "Já tebe taky! No Lukovo vyprávění, fotky... " jmenoval. Kývla jsem. "Ale jsem tu kvůli tomu...Že Luke má vážnou nemoc...A chtěl, abych ti řekl......"

Tak, po mega dlouhé odmlce, za kterou se omlouvám, je tu další díl! :)) Doufám že si ho alespoň někdo přečte:O:)

Byla bych ráda, kdybyste do komentářů napsali, co si o jeho zprávě myslíte..:)))

love ya all :-**