Oheň a Prach

kapitola 1 ✓

„Vypadni!" Rozlehlo se domem a následně jsem byla doslova vyhozena ze dveří. Hned za mnou letěl můj batoh s něčím málem mých věci a moje bunda, kterou jsem musela cestou při mém vlastním výhozu upustit. Být tohle film, byla by to dokonalá scéna, kdy naštvaná manželka vyhazuje svého manžela, protože ji podvedl s nějakou sexy bombou. Má to ale pár háčků. Za prvé, já rozhodně nejsem manžel či manželka. Proboha je mi jen 18. Já jsem ráda, že jsem ráda. Manželství rozhodně ještě dlouho řešit nebudu. Za, druhé právě mě vyhodila má vlastní "milovaná" babička. Za třetí, nemám sebemenší tušení, proč mě vyhodila z domu a typnu si, že to nebude z důvodu, že jsem se vyspala s nějakou sexy bombou.

Hodila jsem si batoh na záda. To jsou ale nádherné narozeniny. Pomalu jsem odcházela z pozemku vily té fúrie, když mne do hlavy ještě trefí nějaký další předmět. Se zamručením sebe i ten předmět zvedám ze země. Je to náhrdelník.  Nádherný, na stříbrném řetízku visí had, který svým tělem objímá zelený kámen vypadající jak slza. Proč by po mne proboha něco takového házela? Neváhám a náhrdelník si připnu na krk. Přeci nebudu riskovat, že si pro něj ještě přijde. Od teď to je moje! 

Moji přátelé mne často přirovnávali k drakovi. Kvůli mé lásce ke šperkům. Stačí aby se to třpytilo a hned to musím mít a když už to mám, tak mi to nikdo nikdy nesebere. A teď jsem musela všechny mé šperky nechat uvnitř. Pff.  

Teď když jsem venku mi dochází, co se vlastně stalo. Já nemám svoje věci, moje milované oblečení! A teda taky nemám, kde bydlet. Skoro automaticky se vydávám k nejbližšímu hotelu. Peněz mám naštěstí dost. To je rozhodně výhoda odporně bohaté fúrie, se kterou jsem žila celých osmnáct let. Víc jich asi nenajdu. No nevadí. Hlavně myslet pozitivně.

Jdu po temné ulici našeho města. Rychle přecházím ze světla jedné lampy do druhého. Miluji tmu. Skryje to co vidět být nemá a podtrhne opak. I přes to všechno prodlužuji krok a snažím se dostat co nejrychleji do hotelu.  Tma je sice super, když hraje vaší hru s vámi, ale jako oponent je to svině. Nemám ráda, když nevidím všude kolem sebe. Je to nepříjemné.  

Najednou se všechno rozsvítilo, jako kdyby uhodil hned vedle mne blesk. Vše však bylo klidné. Žádná bouřka, déšť, mraky ani blesky. Světlo zmizelo mrknutím oka, ale i ta jsem byla zmatená. Co to sakra mělo být?

Došla jsem k hotelu a rázem se všechny mé myšlenky ohledně toho světla vypařily. Zaplatila jsem za pokoj na týden a šla se do  něj uvelebit. Do týdne si musím najít pořádné bydliště. Nemůžu bydlet přeci v hotelu.

...

Byl víkend, když jsem zrovna ve svém pronajatém pokoji hledala na notebooku nějaké místo na bydlení. Přinejlepším i nějakou práci. Peníze mi nemůžou zůstat napořád, i když to momentálně nebylo něco, čeho bych se měla bát. Přesto jsem si byla vědoma, že jednou přijde den, kdy budu muset začít pořádně pracovat. Doteď jsem měla jen jednou za čas nějakou brigádu. Jinak jsem všechny peníze dostávala od té fúrie, aby se  mě nemusela starat. 

Najednou se zase všechno rozzářilo. Jako před pár dny. Tohle bylo však intenzivnější. Jako bych zářila zevnitř. S přibývajícím světlem přibývala také bolest, která mi nejdříve tepala jen v hlavě, ale pak se postupně, jako valící se voda, rozšířila po celém těle. Bylo to, jako by uvnitř mě hořel oheň. Velký oheň. Najednou mi mysl prořízl nějaký obraz muže. Byl vysoký a hubený. Na sobě měl zvláštní, asi kožený, oblek v barvách zelené černé a zlaté. Rysy v tváři měl ostře řezané s jemnými úzkými rty. Obraz hned co se objevil i vybledl a oheň uvnitř mě začal také skomírat.

První myšlenka, co se ke mně dostala skrz to zmatení a bolest, byla, že ten muž byl i přes svou vyzařující hrůzu nádherný. Další už trošku smysluplnější: CO SE TO SAKRA STALO? To jsem blázen? Možná bych si měla zajít  doktorovi, třeba jsem nemocná a mám halucinace? Ano to je určitě ono. Halucinace.

Raději jsem vypla notebook, šla se napít a poté se pořádně vyspat. Mohlo by to být nějakým přepracováním, dehydratací nebo něčím takovým. Určitě.

Tak začínám s přepisováním. Musím říct že příběh hodlám tedy opravu hodně změnit, ale úplně původní myšlenka snad zůstane. Přeci jenom už je to celkem dlouhá doba, co jsem tuhle blbost vymýšlela. A já si opravdu nepamatuji všechny moje retardované nápady. Tak doufám, že to aspoň trošku vylepším :D

Ale pokud chcete něco s aspoň trochu promyšleným příběhem a bez maximálního klišé, přečtěte si snad cokoliv dalšího, co mám na profilu xD