Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

7. kapitola

Tony se cítil tak mizerně, jak mu nikdy nebylo ani při nejhorší kocovině. Třeštící hlava mu způsobovala rozmazané vidění a při sebemenším pohybu odolával nutkání zvracet. Svět se s ním točil v širokých kruzích a podlaha se mu vysmívala, neboť před jeho chabými pokusy se postavit, uhýbala. Příšerná bodavá bolest vycházela z jeho oteklých zápěstí, zakusovala se po pažích výše a vystřelovala až k ramenům, znemožňující mu téměř nic dělat. Jednoduché pokrčení prstů mu způsobovalo zatmění před očima.

Během třech týdnů, co se snažil pro Lokiho pracovat podle jeho požadavků, chodil pravidelně na ošetřovnu, kde mu zápěstí vyčistili, namazali páchnoucí mastí a opět ovázali, avšak zdálo se, že místo, aby mu to pomáhalo, zánět se posouval dále do těla. Loki, nepravidelně docházející na kontrolu jeho počínání, byl netrpělivý a podrážděný, Tony však neměl možnost práci Daina urychlit. Analýza vzorku rudy byla ukončena a nahradily ji výpočty, mající zjistit nejlepší kombinaci s dalšími látkami, pro zvýšení odolnosti.

Některé prvky obsažené v rudě byly pro miliardáře nové a neznámé, musel je podrobit podrobnějšímu zkoumání a to vše zabíralo čas, který nešlo urychlit. Netušil, kolik ho může mít k dispozici, ale při pohledu na Lokiho napjatý postoj, přísně stažené rty a blýskající se oči se nepotřeboval ptát, aby si byl jist, že už mu dochází. Začínal se děsit, že pohár Lokiho trpělivosti velmi rychle přeteče a jako divoká řeka se vylije na Tonyho a smete ho na skaliska, aby mu o ně vysvětlila, kdo je zde pánem.

Prudký pohyb dveří způsobil hlasité zaskřípění a to se do Tonyho hlavy zabodlo jako rozžhavený nůž, kroutící se v jeho mozku ze strany na stranu. S bolestným zasténáním se chytil za spánky a sbalil se do klubíčka.

„Děláš si ze mě srandu?" vztek z boha přímo odkapával v jednotlivých slovech, které cedil mezi zuby. Hlasitě oddechoval, blesky mu vystřelovaly z temně zelených očí a na zrůžovělé tváři se usadil vražedný pohled. „Okamžitě vstaň a vrať se do práce!"

„Omlouvám se," zašeptal Tony zničeně. „Já... se nedokážu zvednout."

„Jak to myslíš, že se nemůžeš zvednout? Mám ti snad pomoci?" Zaťal ruce do pěstí a výhrůžně se nad něj naklonil.

„To by bylo skvělé," slabě souhlasil a potlačil další nutkání zvracet.

„Nevím, o co se snažíš, ale nevyjde ti to. Už bys měl vědět, že mi záleží jen na výsledcích, a pokud tě k tomu mám donutit, tak to udělám." Založil si paže na hrudi. „Rozumíš?"

„Loki... Já skutečně nemůžu..." Zavřel oči a snažil se uklidnit. Těch pár slov ho vyčerpalo natolik, že měl problém je udržet otevřené a splašené srdce se snažilo mu vyskočit z hrudního koše ven.

Bůh na něj vrhl nedůvěřivý pohled, ale povolil staženou tvář. Položil mu dlaň na čelo a se zaklením s ní urychleně ucukl, aby ji hned zase vrátil zpět, zjišťuje jeho stav. Tony se při chladivém doteku pousmál a sledoval, jak oči boha měknou a zobrazuje se v nich těžko identifikovatelný pocit. Omámený člověk pozoroval Lokiho zornice, ověnčené klenutými vějířky dlouhých řas a zmateně o nich zamumlal nesrozumitelný superlativ.

„Cože?" Nepřítomně přesunul ruku z čela na jeho tvář a opřel mu o ní hřbet dlaně. „Máš horečku. Zavolám léčitele." Postavil se, vyšel na chodbu a zavolal prvního člověka, který šel okolo, vyštěkl na něj instrukce a vrátil se zpět. Anthony ležel ve stejné poloze a měl pocit, že je mu čím dál hůř. Loki luskl prsty, čímž si z koupelny přivolal studený ručník, jenž položil Tonymu na žhnoucí čelo poté, co se k němu posadil na postel.