Nastává konvergence, jež má sílu smazat hranice mezi devíti světy Yggdrasilu.
Malekith a jeho temní elfové vstali z popela, Loki buduje armádu.
Oběma jde o stejnou věc. O Aether.
Tony Stark se stane obětí neplánovaného únosu a pod pohrůžkou smrti j...
Nick Fury netrpělivě poklepával prsty do dřevěné desky dlouhého okrouhlého stolu. Zasedací místnost S.H.I.E.L.D.u byla zařízena velmi stroze. Kromě stolu a židlí zde byla jen velká tabule s papírovými plachtami a několika fixy a slunce pronikající dovnitř prosklenou stěnou ozařovalo jednu polozvadlou květinu na parapetu. Natasha Romanovova přecházela před oknem sem a tam a její kroky na šedém zátěžovém koberci vůbec nebyly slyšet. Ruce měla překřížené na prsou a zdálo se, že si něco mumlá pro sebe, rozčileně pohazujíc svými rudými vlasy.
Clint Barton se znuděně houpal na židli a jeho mysl pracovala na plné obrátky, ačkoliv navenek vypadal, že velmi brzy usne. Napjatá atmosféra v místnosti by se dala krájet, když se konečně ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vpadl udýchaný Steve Rogers.
„Jdete pozdě," zavrčel Fury a zabodl do něj své jediné zdravé oko, jež nebylo zahalenou černou pirátskou páskou. Natasha se při tom zvuku vytrhla z myšlenek a plavným krokem se usadila na jednu z židlí. Opřela lokty o stůl a prsty spojila do stříšky, zrak upírajíc, stejně jako Nick, na kapitána. „Kde je doktor Banner?"
„Omlouvám se," vydechl Steve a prohrábl si světlé vlasy, než se uvelebil na volném místě. „Bruce šel rovnou do laboratoře. Říkal, že mu nějak zlobí přístroje, jako kdyby je rušilo nějaké záření." Pokrčil rameny. „To je jeho parketa. Přijde později."
„Zjistil jste něco?" zeptal se Fury a ponechal jeho hlášení o doktorovi nepovšimnuto. Clint se přestal houpat a věnoval Rogersovi plnou pozornost.
„Nic." Rozhodil ruce ve frustrovaném gestu. „Prostě nic. Jako kdyby se propadl do země. Nikdo ho neviděl, nikde se neobjevily žádné stopy, žádné aféry, drogy, rychlá auta, prodej drahé whisky, prostě nic." Opřel se a vyklenul obočí. „Jako kdyby Tony Stark neexistoval."
„Už je to zhruba pět týdnů," poznamenala Natasha zamyšleně. „I kdyby chtěl Tony někam zmizet, nevydržel by předstírat slušňáka takovou dlouhou dobu. Je příliš egoistický a sebestředný, aby se neukázal někde na veřejnosti."
„Navíc, Jarvis by věděl, kde je. Tony by nechal vzkaz, ve kterým by nám vysvětlil, jak na nás kašle a že mu máme dát pokoj," dodal Clint. „Ale to už jsme probírali několikrát."
„Napadá mě jen jedna věc," řekl Fury mrazivým hlasem a všechny oči se k němu otočily. „Někdo ho unesl."
„Už by přišla žádost o výkupné," odporoval Steve. „Nikdo by nečekal tak dlouhou dobu, aniž by se ozval."
„Pokud jde únosci o peníze," promluvila Natasha tichým hlasem.
„O co jiného?" zeptal se Steve a zamračil se, až se mu uprostřed čela vyrýsovala hluboká vráska.
„Mozek," suše oznámil Clint, když si uvědomil, kam agentka směřuje. Ušklíbl se. „Jistě, všichni víme, že je Tony idiot, ale mozek používat umí."
„Ale kdo by ho mohl unést, aniž by za sebou ponechal jedinou stopu?" Nick se poškrábal na holé hlavě. „Komunikátor se našel před jeho vilou rozdrcený na prach a nic jiného nemáme. Otisky žádné. Jako by se vypařil do vzduchu."
„Pane, myslím, že by se hodilo zavolat Thora." Natasha hovořila věcným tónem a ležérně si přehodila nohu přes nohu. „Jestli někdo umí zmizet ve vzduchu nevím, ale on k tomu má nejblíže."
„A jak byste si to asi tak představovala, agentko?" zeptal se jejich šéf kousavým tónem.
„Zkusila bych to přes doktorku Fosterovou," odpověděla s ledovým klidem. „Případně, mají přece na Ásgardu toho strážce, co slyší vše, ne? Myslím, že se jmenuje Heimdall. Třeba bychom ho mohli slušně požádat, zda by sem Thora neposlal."
„Natasho, jak tě vůbec napadl Thor?" Steve na ni zíral zpod přivřených víček.
„Loki," ozvalo se dvojhlasně - od Natashy a Clinta.
„Ten je snad zavřený pod zámkem, ne?" Kapitánovi na konci věty mírně zakolísal hlas a zvedl se na nohy, aby se šel podívat z okna. Západ slunce nad New Yorkem vypadal úchvatně, zaléval vysoké budovy zlatým světlem, ale on to příliš nevnímal. Znovu uvažoval, jak se jeho svět změnil za dobu, kdy spal a ne poprvé zatoužil, aby se mohl vrátit do toho času, kdy jedinou jeho a Buckyho starostí bylo, jakou si vzít košili na tancovačku. Povzdechl si. „A i kdyby ne, k čemu by mu byl Tony?"
„Na to momentálně nemám odpověď," přiznala Natasha. „Ale zkrátka se mi to zdá příliš podivné. Pokud nám Thor řekne, že je jeho bráška bezpečně zavřený, tak mu ráda zašlu omluvný dopis." Pokrčila rameny.
„Myslím, že vzhledem k situaci je sebenepravděpodobnější teorie možná. Nebudeme to zavrhovat a pokusíme se s Thorem spojit," rozhodl Fury a s jeho poslední větou se se skřípotem otevřely dveře a vstoupil Bruce Banner, zavíraje nohou za sebou.
„Přišel jsem o něco?" zeptal se Bruce poté, co všechny přítomné pozdravil pokýváním hlavy.
„Právě diskutujeme, jak bychom se spojili s Thorem a zjistili, jestli je jeho bráška pořád v chládku," sarkasticky shrnul Clint.
„Proč? Myslíte si snad, že Tonyho unesl? Že by byl takový masochista?" uchechtl se a složil si brýle do kapsy košile. Pokrčení ramen od všech ostatních ho přimělo vyklenout obočí. Odkašlal si a sklopil oči na desku. „Napadlo vás, že je třeba mrtvý?"
„Snažíme se zatím pracovat s alternativou, že je živý," upjatě odpověděl Steve. „Je to příliš krátká doba, aby se mohl prohlásit za mrtvého. Navíc, jak dlouho byl v zajetí v Afganistánu? Ještě není nic jistého."
„No, pokud byste měli pravdu a vážně ho unesl Loki, o čemž pochybuju," zamyšleně pronesl Bruce, „tak je jeden z nich už mrtvý určitě. Nevěřím, že by ti dva spolu vydrželi komunikovat déle než hodinu a zůstat naživu." Nevesele se zasmál a předklonil se. V hnědých očích byly znatelné plamenné ohníčky. „Pět týdnů pod Lokiho rukama by prostě přežít nemohl, takže se modlete, aby ho neměl." S jeho slovy jakoby místnost zaplnila náhlá temnota, avšak byla příliš hmatatelná, než aby se dala přisoudit zmatení jejich mysli.
„Žene se nějaká veliká bouře," poznamenal Steve, odvraceje zrak z černé oblohy, jež byla ještě před malou chvilkou blankytně modrá. „To znamená jen jediné," řekl s jistotou v hlase. Hlasitý hrom zazněl v té samé chvíli, kdy sjel z nebe klikatý blesk a ozářil mokré střechy.
„Přátelé -" Pomněnkové oči přelétly všechny zúčastněné, když bez klepání rozrazil dveře a vysloužil si pohoršený úšklebek od agentky. „- máme problém."
Krásné pondělí všem!
Máme tu další vstup do nového týdne, tak zde musí být i pravidelná várka Nepochopeného.
Agenti začínají být nervózní, Tony je pryč už dlouho a spekulace tak mohou vesele narůstat na objemu.
Snad se vám kapitola líbila a věřím, že jste všichni poznali, kdo bez klepání vtrhl na poradu.
Příští týden už zase budou na scéně naši chlapci. Sama jsem zvědavá, co budou dělat. :D
