Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

29. kapitola

Cítil podivné napětí okolo žaludku, když se o dva dny později vracel bezpilotním meziplanetárním plavidlem, či jak by to měl nazývat, zpět za Lokim. Samotná vesmírná loď vypadala jako podivné vejce s rovnou podstavou. Neměla žádné okno, žádné ovládací panely, žádné zařízení, které by bylo oku viditelné, z čehož byl Tony poměrně frustrovaný. Celý vnitřek byl vyveden v šedé barvě a zdálo se, že nemá ani přímý zdroj světla, přesto v něm nebyla tma. Když nad tím přemýšlel, mohl být vlastně rád alespoň za to, že v lodi bylo sedátko, ke kterému se mohl připoutat a nemusel sedět na podlaze, či snad létat v jejím prostoru. Cestou na Zemi se snažil přijít na cokoliv, co by mu o tom záhadném vejci napovědělo více, avšak otráveně zjistil, že neobjevil vůbec nic. V duchu uznale zahučel nad Lokiho důvtipem. Opravdu díky absenci čehokoliv měl bezchybně zajištěno, že jej nikdo nemohl nalézt. Loď byla nastavena na určitý kurz, jehož se držela, a před jeho odletem jej Loki několikrát upozorňoval, že nesmí přijít pozdě, jinak odcestuje prázdná. Pro jistotu v ní seděl o dobrou půlhodinu předem.

Tentokrát však necestoval naprázdno jako předtím. Vezl s sebou dvě objemné tašky, v nichž měl své oblíbené oblečení, včetně jednoho proužkovaného obleku, zanedbatelné množství kosmetických potřeb (neboť jej neuvěřitelně štvalo, že se na Lokiho planetě neměl jak oholit, pokud se nechtěl podříznout nožem), ale především dva plně vybavené a zkontrolované obleky. Strávil půl noci nad jejich šperkováním a ujišťováním, že každá součástka pracuje přesně tak, jak má. V kapse kalhot pak měl nejdůležitější věc - flash disk, na němž měl nahraného Jarvise a další programy, jež by se mu mohly hodit.

Nevěděl, jak dlouho už letí, ale stále jako kdyby tomu nemohl uvěřit. Stálo ho poměrně dost sil, aby přesvědčil Furnyho, že se opravdu nebojí vrátit se k psychopatickému bohu sám, a že opravdu nehodlá brát s sebou Thora nebo někoho dalšího. Chvíli to dokonce vypadalo, že jeho šéf zvažuje i takovou možnost, že by ho zkrátka nepustil a místo toho poslal nějakou kosmickou loď, jež by sledovala Lokiho letoun a zjistila tak jeho polohu. Tonyho to v tu chvíli stálo veškeré své sebeovládání, aby Furyho neposlal do míst, kde slunce nesvítí. Místo toho znovu a znovu trpělivě vysvětloval, že se musí vrátit sám, jinak to bude porušení dohody a Loki by to mohl vzít jako zradu. Několikrát vybalil i svůj neodolatelný úsměv, občas použil pár vybraných nadávek a nezapomněl upozornit na to, jak vypadal Lokiho poslední útok na New York, zmínil i Ničitele v Novém Mexiku. To nakonec ředitele S.H.I.E.L.D.u přesvědčilo. Neřekl to nahlas, ale bylo na mě vidět, že si o Tonym myslí, že je buď očarovaný a nebo že se zbláznil, přesto nebyl ochoten kvůli jednomu člověku obětovat celou Zemi.

Jakmile byla dohodnuta strategie dalšího postupu, splnil slib daný Pepper - přes den se věnoval pracovním záležitostem, sešel se s několika sponzory a hýřil úsměvy do všech směrů během podepisování nových kontraktů, na nichž nestal podpis slečny Pottsové. Svolal tiskovou konferenci, jíž přenášel snad každý televizní kanál, jež se alespoň okrajově zaobíral zprávami, na níž všechny ubezpečil, že nezemřel, naopak se těší výbornému zdraví a ujistil je, že Iron man a ostatní Avengers stále bdí nad spánkem obyčejných lidí a snaží se je chránit.

Když pak usedal do sedačky v kosmickém vejci, spokojeně usoudil, že se opravdu neválel a stihl toho velmi mnoho, navíc byl na sebe pyšný, neboť se vyhnul dvěma věcem, kterým se vyhnout chtěl.

Důsledně vynechal alkohol, kromě té jedné skleničky, kterou si dal s Pepper prvního večera. Nemohl říci, že by neměl chuť na skleničku zlatavé whisky, jež se na něj smála z broušené karafy a slibovala dokonalý pocit tepla stékající do jeho hrdla. Naopak, ta chuť byla opravdu veliká, sbíhaly se mu sliny pokaždé, když o karafu zavadil pohledem, přesto se nenapil. Uvědomoval si, že pokud by se opil po takové době, co se alkoholu nedotkl, zřejmě by následující dny sotva po čtyřech dolezl na toaletu se vyzvracet.

Druhou záležitostí byl Thor. Od té doby, kdy nedobrovolně viděl Lokiho vzpomínky, ale především cítil jeho pocity u nich, byl - jak si překvapeně připustil -, na boha hromů vysazený. Měl chuť mu vytmavit, jaký si o něm udělal obrázek a byl přesvědčený, že k tomu dříve či později přece jen dojde. Ovšem zatím se mu to zdálo brzy. Nedokázal si představit, jak by mohl Thora konfrontovat, aniž by na sebe prozradil cokoliv ohledně začínajícího vztahu s jeho mladším bratrem.

S Lokim o tomto nemluvili, ale předpokládal, že by z vyzrazení nebo i jen z naznačení toho, co se mezi nimi stalo, nebyl vůbec nadšený. Byl přesvědčený, že by to nesl velmi nelibě a že by tím nejspíš pohřbil úplně vše ještě před tím, než to stihlo začít. Z toho důvodu se tedy Thorovi vyhýbal, pokud to šlo a na jeho vyzvídací pokusy odpovídal neurčitě a neutrálním hlasem. Samotného ho překvapilo, jak snadno se hromovládce nechal odbýt, ale počítal s tím, že se vzájemné slovní přestřelce nevyhnou. Doufal jen, že v té době už si bude sám se sebou jistější, co se Lokiho týkalo. Nechtěl ho bránit, aby pak zjistil, že byl jen využit, ačkoliv po projevení bohovy důvěry si to již nemyslel. Nicméně stále v něm hlodal malý červík pochybností, jenž se zvětšil ve chvíli, kdy se mu zhoupl žaludek, jak pocítil, že kosmická loď začala zpomalovat a přistávat na svém určeném místě. Ihned poté, co dosedla na zem, se ozvalo cvaknutí zámku a tenká linka znázorňující vstup se rozšířila.

Srdce se mu rozeběhlo rychleji, když otevíral dveře a poté se zastavilo, neboť na něj nečekal Loki, jak byli spolu dohodnuti, nýbrž William, který se rozhodně netvářil příjemně.

„Zdravím," pronesl Tony s největší zdvořilostí, kterou v sobě po dlouhém letu téměř v jedné poloze - který mu připadal dlouhý jako týden, ačkoliv byl stroj vyvinut tak, že jistě letěl jen pár nudných hodin -,dokázal najít. „Měl mě tu čekat Loki," dodal ještě poté, co se pořádně rozhlédl a zjistil, že bůh opravdu není v jeho zorném poli. Místo něj zahlédl jen zdi skalní dutiny, v níž bylo místo akorát na kosmické plavidlo a ovládací panel brány vypadající jako vjezd do jeho garáže v New Yorku, jenž poblikával na nerovné stěně. Nervózně si nadhodil tašky v ruce a zapřemýšlel, jestli si oblek neměl nasadit rovnou. Williamovi nevěřil.

William na něj vrhl pohrdavý pohled. „Snad jste si nemyslel, že pan Loki bude čekat, až se vrátíte?" zeptal se výsměšně a Tonymu zmrzl zdvořilý úsměv na tváři. „Má důležitější záležitosti na práci, než se starat o návrat jednoho smrtelníka." V jeho hlase byla znát škodolibá radost a Tony skřípal zuby v touze ho chytit pod krkem a třísknout s ním o zem. „Pojďte. Práce čeká." Tony zaraženě stál a díval se na záda muže, jenž se zastavil a netrpělivě jej pobídl. „Pana Lokiho budu informovat o vašem příletu. Teď, pokud byste byl tak laskav a mohl mě doprovodit?"

Přeslazený hlas Tonyho vytočil, ale rozhodl se, že mu bude muset věřit o tom, že bohu skutečně řekne, že se vrátil. Stejně by ho sám nedokázal najít. 

Ahoj!

Nestíhám, ale ještě je pondělí, tak je to v cajku. :D

Já toho Williama prostě nemám ráda. Co myslíte, prozradí Lokimu, že se Tony vrátí?

Věnováno GuardiaN_of_SecretS.

Mějte se krásně.

Womi