Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

31. kapitola

Probrala ho voda chrstnutá do obličeje. Prudce škubl hlavou a zasténal, neboť se do ní silně uhodil o zeď za sebou. Vyprskl vodu, která se mu dostala do úst, a otřásl se, jak mu ledové kapky stékaly po obličeji a máčely košili. Zamžoural a zalila ho panika, když zjistil, že má ruce i nohy připoutány ke stěně. Ani se nepokoušel s nimi škubat, bylo by to naprosto zbytečné, místo toho uvažoval, jak se sem dostal. Holohlavý muž stál před ním, na tváři slizký úšklebek a od pasu nahoru byl nahý. Dvě pochodně zastrčené na stěně zbarvovaly jeho svalnatou postavu a býčí krk do zlata, a odhalovaly prázdnou, hrubě opracovanou místnost s hliněnou podlahou. Domyslel si, že musí být pořádně hluboko pod komplexem a silně pochyboval, že by ho tu Loki dokázal najít, za předpokladu, že by ho Jarvis zvládl kontaktovat.

Na chvilku zauvažoval, zda to nemůže být nápad samotného boha, třeba jej chtěl potrestat za pozdní příchod, ale rázně takovou myšlenku zaplašil. Místo toho rozšířil zorničky náhlým prozřením. William. Došlo mu, že to musela být Williamova práce. Zřejmě Lokimu vůbec nesdělil jeho příjezd a místo toho jej vsadil do spárů tohoto kolohnáta. Smutně se pousmál. Dokázal si představit, že na něj Lokiho komoří žárlí, ale unikla mu jedna důležitá věc – pokud se zbaví Tonyho, uškodí tím nejvíc svému pánu a sobě. Pokud Tony zemře, může být Loki nakrásně nevinný, ale nikdo mu to neuvěří. Avengers mu budou v patách, a i když bude mít bůh armádu kdovíjak silnou, Avengers budou mít silné přesvědčení, kterému se obyčejní vojáci nemohou rovnat.

„Vyspinkaný?" zeptal se dozorce posměšným hlasem a donutil tak Tonyho vnímat a přestat přemýšlet nad bohem. Místo toho se zapíchl do zornic před sebou, které ve stínu byly hluboce černé.

„Ani moc ne," odpověděl ležérně a zazubil se. Snažil se nedat najevo žádný strach, ačkoliv cítil, jak mu obavy svírají hrdlo. „Kafe na probrání by bodlo." Zakroutil hlavou po místnosti. „Kávovar tu asi nemáš, co?"

„Však on tě ten humor přejde, až s tebou skončím," podotkl mrazivým hlasem, až se Tonymu zježily vlasy na zátylku.

„Nepochybně," přitakal Tony a úsměv mu zmrzl na rtech, když se k němu druhý muž začal přibližovat. Srdce mu zběsile naráželo do hrudníku a dech se mu zrychlil.

„Něco jsem ti slíbil, pamatuješ?" Postavil se k němu tak blízko, že Tony ucítil jeho páchnoucí dech na své tváři a stálo ho velké úsilí, aby se neodvrátil a zůstal mu hledět do lačných očí, kterými ho hltal od hlavy až po paty. „Slíbil jsem ti, že budeš můj," připomněl mu a vytáhl ze zadní kapsy kožených kalhot nůž.

Tony naprázdno polkl. Ještě teď se mu dělala husí kůže, když si na to vzpomněl. „Taky jsi říkal, že pokud si mě vybere pán, tak –"

„Pán udělal chybu. Spletl se," zavrčel a jedním tahem rozřízl Tonyho košili. Místnost slabě osvítila namodralá záře reaktoru. „Nevím, čím jsi ho očaroval," pokračoval a dalšími několika tahy Tonyho zbavil košile úplně, „ale on mě potrestal. Kvůli tobě mě veřejně ponížil." Přejel špičkou nože po Tonyho hrudníku a druhou rukou mu zkroutil bradavku, až se Tony roztřásl a zasykl. „Myslím, že je naprosto v pořádku, když si vezmu bolestné, co myslíš?" 

„Myslím, že Loki udělal chybu, když tě nezabil," odtušil Tony s předstíraným klidem, ale už se začínal opravdu obávat o svůj život. Uvažoval, zda bude lepší ho rozběsnit natolik, aby se neudržel, dal mu takovou ránu, až upadne do bezvědomí, nebo se snažit zdržovat a živit v sobě ten nepatrný plamének naděje na záchranu, který s každou další vteřinou skomíral. 

Dozorce se zamračil, až se mu na čele utvořila hluboká rýha. Laciným gestem si namotal na prst pramínek vousů z jeho brady a přitlačil nožem na Tonyho břicho. „Pán ví, že mě potřebuje," zasyčel a pod nožem se objevila karmínová kapka krve.

Tony vyprskl pohrdavým tónem, čímž se rozhodl, že ho vyprovokuje. Doufal, že to bude mít za sebou rychle. „Tebe?" Zasmál se. „K čemu by potřeboval někoho, jako jsi ty? Jsi jen hora svalů s mozečkem menším, než má prase."

„Važ slova," procedil muž skrze sevřené zuby a na spánku mu naskočila zlostně tepající žíla. Zahrozil mu sevřenou pěstí u hlavy. „Nejsi v pozici, kdy by sis mohl dovolovat."

„A ty zas nejsi v pozici, aby sis mohl o sobě myslet kdovíco," opáčil naoko znuděně. „Jsi jen obyčejný bastard, co zaplatí za to, že se mě odvážil dotknout."

Tentokrát se zasmál dozorce. „Snad si nemyslíš, že se o tobě někdo dozví, koloušku?" Přejel mu špinavým nehtem po tváři a vzápětí mu vrazil takovou facku, až se hlava Tonymu odrazila od zdi. „Nikdo o tobě neví," zašeptal zhrublým hlasem a přitiskl se k němu. Donutil Tonyho otočit tvář ke stěně a olízl mu ucho, než ho do něj kousl. „Užijeme si spolu pěkné chvilky, než tě zabiju," slíbil všeříkajícím hlasem a stiskl přes kalhoty jeho mužství, zatímco svou znatelnou erekci opíral o jeho stehno.

„Zabij mě rovnou," zachrčel Tony, „ať se ti nemusím vysmát ještě za to, že ho máš malýho. Vážně bych nerad zjistil, že máš plnou hubu keců a pak mě ani nedokážeš ošukat." Pěst do břicha by ho zlomila v pase, kdyby nebyl připoutaný. Vytryskly mu slzy od ostré bolesti a lapal po dechu. Oči rozšířil v panice, když začal dozorce rozepínat opasek jeho kalhot. „Bože, začínám se nudit," zamručel trhaně, jak se snažil zvládnout nápor bolesti a viděl, jak se dozorci klepou ruce zlostí a opasek mu klouže v ruce.

„Zmlkni, nebo ti tu držku zavřu," vyhrožoval mu a zatahal za přezku tak silně, až vylétla a skončila kdesi na zemi.

„Stejně bys to nezvládl," odporoval a málem se zalkl. Dozorce mu jednou rukou vrazil další pěstí a druhou škubl jeho kalhotami. Knoflík následoval přezku a odletěl kdovíkam. „Jsi jenom násilnické hovado s malým ptákem. Kdo ví, jestli nejsi impotentní, když tak nad tím uvažuju."

„Drž hubu!" zařval a chytil ho pod krkem.

„Donuť mě," zasípal a cítil, jak mu uniká vzduch.

Muž mu tlačil silně na hrtan a jeho opouštěly síly. Ani zásoby adrenalinu nestačily na to, aby se snažil dál bojovat. Ochabl. Doufal, že ho zabije. Doufal, že za to Loki nezaplatí.

Ve chvíli, kdy už se nadobro loučil se životem, neboť stisk za doprovodu těžkého funění sílil, najednou ustal a dozorce rozšířil oči údivem. Tony mocně zalapal po dechu a rozkašlal se, vida, že dozorce se kácí k zemi a za ním stojí Loki, vytahuje z jeho krku dlouhý úzký nůž a z očí mu jdou blesky.

„Už zase tě musím zachraňovat," utrousil a obrátil oči v sloup. „Stojíš mi vůbec za to?"

Tony se unaveně zazubil. Na odpověď se nezmohl. 

Ahojky,

dneska mi ten den utekl tak rychle, že jsem málem zapomněla na Nepochopeného! Ale uff, je tady další kapitola. Jak se vám líbila? Loki přišel včas, naštěstí. Ještě, že Tony neztrácí duchaplnost a zdržoval, Odin ví, jak by ho Loki jinak našel.

Věnováno Mitchezoy.

Mějte se krásně.

Womi