Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

25. kapitola

„No tohle. Starku, jsi to opravdu ty?" Steve k němu přišel, uchopil jeho pravici a krátce jej objal, když ho z ničeho nic potkal na chodbě základny S.H.I.E.L.D.u, kterou kráčel do Bannerovy laboratoře. „Kde jsi byl? Mysleli jsme, že jsi mrtvý. Byl jsi pryč několik týdnů." V jeho hlase byla znát skutečná starost a Tony v náznaku úsměvu cukl koutky nahoru.

„Máme práci," pronesl a ponechal jeho otázku bez odpovědi. „Potřebuji sehnat celý tým, včetně Thora a Furyho. Pomůžeš mi je svolat?"

„Jistě, taky máme nějaké novinky, které bys měl slyšet teď, když jsi konečně zpět. Ale... co se děje? Kde jsi byl?" zeptal se s neodbytnou naléhavostí.

Tony se zašklebil. „Poslouchám se rád, ale nechce se mi to vyprávět dvakrát, navíc máme málo času a já to nechci zdržovat. Čím dříve seženeme ostatní, tím dříve se všechno dozvíš."

„Doufám, že to bude stát za to," zabrblal, ale bez dalších připomínek se vydal na cestu. „Tak za hodinu v zasedačce."

„Budu tam," slíbil a zazubil se.

Steve se ještě v půlce cesty otočil. „Tony."

„Hm?" utrousil přes rameno, aniž by se zastavil.

„Vítej zpátky," pronesl Steve téměř obřadním způsobem a vzápětí už zabíhal za roh.

„Díky," zašeptal si pro sebe a pokračoval s hlavou plnou zmatených myšlenek.

Zdálo se mu, že se na základně nic nezměnilo – všude pobíhali agenti a další pracovníci, v celé budově bylo slyšet šum pracujících zaměstnanců a vyzvánění mobilních telefonů. Jako kdyby vůbec nezmizel a celé dobrodružství s bohem klamu a neplech byl jen sen. Sáhl si konečky prstů na rty, ze kterých ještě cítil chuť polibku z jejich loučení a promnul si zápěstí, na kterých mu zůstaly nepěkné jizvy. Ne, opravdu se nejednalo o sen a on nebyl blázen, aby se nechal ukolébat falešným pocitem bezpečí, které zde dosud panovalo. Konvergence se blížila a nebezpečí už klepalo neodbytně na skleněný vchod základny.

Přesto se usmíval, když pokračoval lidským mraveništěm v němž sem tam mávnutím odpověděl na pozdrav, vychutnávaje si vzpomínky na polibky, které mu Loki toho dne ráno věnoval. Toužil hranici jejich vztahu někam posunout a dostat ji dál, než jen k líbání, ale pokud mohl věřit snům, které měl – a dle bohovy reakce to byly skutečné události – nesměl se nechat unést a spěchat na něj. Nechtěl to mezi nimi pokazit, jejich počínající vztah byl křehký jako slabé sklo a hrozilo, že by jej mohlo cokoliv rozbít. A on si uvědomil, že je to snad poprvé, co kdy něco takového cítí, že snad prvně mu opravdu záleží na tom, aby jejich vztah vyšel a z opatrné náklonnosti se stalo něco hlubšího. Překvapeně se zastavil, když mu ta myšlenka vytanula v mozku a lekl se, když se chodbou ozval afektovaný a ječivý ženský hlas.

„Tony!" zvolala Pepper a v jejím obličeji se mísil vztek spojený s úlevou, že ho vidí naživu. Cupitala za ním a její vysoké podpatky na dlažbě vydávaly nepříjemný zvuk, který mu v hlavě duněl, jako kdyby mu chtěl do mozku vyrazit díry. Neměl chuť si s ní povídat, byl si jist, že spustí svou obvyklou vlnu nadávek a výčitek o jeho nezodpovědnosti a to bylo to poslední, na co měl aktuálně chuť. 

„Pepper," odpověděl jí s hraným úsměvem. „Krásná jako vždy." Naklonil se k ní a vtiskl jí polibek na tvář, doufaje, že jí tím vezme alespoň část větru z plachet.

Gesto ji na moment zarazilo a téměř se zachichotala, pak se však, jako kdyby si uvědomila, o co se Tony snaží, její tvář zkřivila do zlostného výrazu. Úleva, že ho vidí, byla pryč jako mávnutím kouzelného proutku. „Kde jsi – sakra – byl?" Udeřila ho do prsou rukou, ve které neměla vyskládanou hromadu složek s dokumenty.

„Pep –" Pokusil se ji zarazit, ale nedala mu k tomu příležitost.

„Celé dny jen telefonuji, investoři jsou k nesnesení a já nevěděla, co jim mám říct. Nedají si nic vysvětlit a já ani netušila, jestli nejsi mrtvý." Zuřivě oddechovala a její afektovaný hlas získával na síle. „Někteří odmítají podpořit naše projekty do té doby, dokud se s tebou osobně nesejdou. Mám asi milion smluv, které potřebují tvůj otisk prstu a podpis. Musela jsem si navymýšlet spousty nehorázných lží!" Prudce oddechovala, hruď se jí dmula a z pracného drdolu se jí uvolnil pramen, který vztekle zastrčila za ucho. „A ty se pak klidně zjevíš a tváříš, jako kdyby se nic nestalo. Jsi nezodpovědný a –"

„Pepper, nezlob se," přerušil útočný proud její litanie a na obličeji vykouzlil svůj neodolatelný úsměv. „Neměl jsem možnost se ozvat a dát o sobě vědět." Položil jí ruku na záda a v duchu přemýšlel, jak si kdy mohl myslet, že ji miluje. To vážně dokázal tak dlouho snášet její neustálé výčitky? Uznával, že to s ním neměla jednoduché, avšak byla uzkoprsá více než spontánní a od chvíle, kdy ji jmenoval ředitelkou Stark Industries, se z ní stala Furie. Tehdy si to však zřejmě nepřipouštěl a jeho náklonnost k ní mu zatemňovala mozek. Až nyní, s odstupem, si uvědomil, že cit, který pokládal za lásku, láskou zřejmě nebyl.
„Vynahradím ti to, ano?" Tlačil ji do zad, naznačuje jí tak, že se nemá zdržovat a má pokračovat v původní cestě.

„Jak bys mi to chtěl vynahradit?" zavrčela a nechybělo málo, aby vztekle dupla nohou.

„Dnes večer – večeře u mě, ano? Popovídáme si, dám ti potřebné podpisy a pokusím se ti vysvětlit mou nepřítomnost." Poslední, co chtěl, bylo trávit čas s Pepper, ale usoudil, že pokud chce mít klid a neposlouchat její vzteklé výčitky dalšího půl roku, bude ji muset nějakým způsobem uchlácholit.

„Tony –" vydechla překvapeně a na tváři se jí usadil stydlivý úsměv. Pozvání na večeři rozhodně nečekala.

„Všechno připrav, Happy tě vyzvedne v osm, jo? Tak domluveno." Pustil její záda a odstoupil z jejího osobního prostoru. Aniž by si to uvědomoval, v tu chvíli z něj opadlo napětí a on se konečně volně nadechl.

„Fajn," souhlasila nakonec a přivřela oči, hledajíc za jeho rychlým pozváním nějakou skrytou zradu.

„Výborně." Usmál se dalším ze série svých naučených úsměvů, které žena nedokázala odhalit. „Musím teď na jednání Avengers, takže... uvidíme se večer."

„Večer." Přikývla a vydala se od něj, klapajíc podpatky tak, že se až otřásl.

„To mi chybělo," povzdechl si ironicky. O zhruba půl hodiny později pak po boku zvědavě se tvářící agentky Romanovové už sahal na kliku zasedací místnosti, kde již čekali ostatní členové Avengers. „Tak, jdeme na to," utrousil směrem k ženě a povolil si utaženou kravatu od skvěle padnoucího obleku.

Ahoj, 

je tu další pondělí, tak je potřeba pravidelná dávka IF. :D

Taky tak nemáte rádi Pepper? Podle mě se k Tonymu vůbec nehodí a inteligenčně se mu vůbec nemůže rovnat, takže opravdu nechápu, kde vzali tvůrci tu klišoidní myšlenku na vztah šéf - sekretářka a spárovali je. Loki se k němu hodí mnohem víc, nemyslíte? :D

Mějte se krásně a těším se zase za týden.

Womi