Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

55. kapitola

Pípání přístrojů. Pach dezinfekce. Hučení ventilátoru. Okamžitě poznal, že je v nemocnici, ani nemusel otevřít oči. Přesto to udělal a setkal se se starostlivým pohledem doktora Bannera.

„Tak už ses probral," konstatoval.

Tonymu neušla únava ani fialové stíny pod očima. Sám se cítil bolavý, ale mysl měl jasnou. „Zato ty bys potřeboval pár hodin spánku," opáčil chraptivě, když odlepil jazyk od patra.

„Jak se cítíš?" zeptal se, aniž by bral jeho poznámku na vědomí. Zapsal něco do karty, kterou měl Tony zavěšenou na posteli a obrátil pohled zpět k němu.

„Už mi asi bylo i hůř." Ukázal na kapačku, kterou měl zavedenou v levé paži. „Musím mít tohle?"

„Nech to dokapat. Pak uvidíme." Zamračil se a zlehka se naklonil. „Ty debile! Kdes nechal rozum?"

„Co?"

„Malekith tě málem zabil. Nebýt Lokiho, tak bychom si tu nepovídali," zavrčel Banner a ztěžka se opřel do židle. „Natasha takové štěstí neměla, Loki ale neměl možnost pomoct i jí. Neskutečně zuřil a pustil se do toho zmetka hlava nehlava. Díky tomu jsme vyhráli, jak sis nejspíš domyslel."

Tonymu se sevřel žaludek a odvrátil se od přítele. Vzápětí v něm hrklo. Na vedlejší posteli, tak blízko, že kdyby natáhl ruku, málem by se jí dotkl, ležela Natasha. Obličej měla bílý jako přikrývku, kterou byla přikrytá až po krk. Dýchání za ni obstarávaly přístroje. Žaludek se mu sevřel a v ústech pocítil hořkou pachuť výčitek. „Já... je mi to líto," vydechl roztřeseně.

„Je v bezvědomí. Vůbec netuším, jestli se probere. Chci být tady, kdyby se to stalo. Čekal jsem na vás oba," vysvětloval tiše.

Tony netušil, co by měl říct. Pozoroval kovovou pelest postele a žmoulal přikrývku. Kdyby mohl, nejraději by někam zmizel, aby nemusel snášet pohled, v němž sice nebylo po výčitce ani památky, přesto věděl, že tam někde je. Jasně cítil, že je to jeho vina. Kdyby poslechl Lokiho a nechal Malekitha na pokoji, mohla být v pořádku. Takto nebylo jisté, zda se z toho dostane. A chápal i doktora. Rozuměl, proč se nejde domů vyspat. Nebyl slepý, všiml si jejich začínajícího vztahu, který možná trval mnohem déle, ale to nedokázal posoudit, neboť byl v zajetí. Bannera sužovala obava o její život více než z kolegiálního zájmu.

Nervózně se posunul do sedu a zasténal, jak ho zabolela polámaná žebra. „Ostatní?"

„V pořádku. Pár modřin." Podal mu sklenici s vodou, složil brýle do kapsy. „Jen vy dva. A teď už zbývá jen Natasha."

„Bruci..." Natáhl se, jak mu to jen bolavé tělo dovolovalo a položil mu ruku na zaťatou dlaň. „Bude v pořádku. Požádej Lokiho, aby jí pomohl teď, ne? Určitě to nezávisí jen na tom, kdy přesně se stane zranění."

„Kdyby to šlo..." povzdechl si Bruce spíš pro sebe.

Přístroje okamžitě zareagovaly na tep, jenž se Tonymu zvýšil, jak mu chladná čepel nervozity přejela po páteři. „Jak to myslíš? Co se mu stalo? Říkal jsi, že ostatní měli jen pár modřin!"

„Uklidni se, Tony. Nemůžeš se takhle rozčilovat. Byl jsi pět dní mimo," snažil se ho brzdit, ale Tonyho jako kdyby to spíš popíchlo.

Cítil, že je něco strašně moc špatně a měl pocit, že se mu okolo plic stahuje šněrovačka. „Kde je Loki?" zavrčel na pokraji hysterie. Bylo mu úplně jedno, co si o něm Bruce pomyslí. Potřeboval slyšet, že je v pořádku. Obejmout ho, políbit ho. Vybrat s ním ten pitomý ubrus. Konečně začít vztah. Chytit ho a nepustit.

„Řeknu ti to, pokud přestaneš vyšilovat. Jinak ti píchnu sedativa a budeš spát," usadil ho pevně doktor.

„Fajn," ucedil přes sevřené zuby. Kdyby mu nepřekážela zavedená kanyla, založil by si ruce na prsou.

Banner zkontroloval pohledem Natashiny přístroje a začal vyprávět: „Stalo se to strašně rychle. Jakmile konvergence skončila, tak všichni elfové do jednoho padli jako podťatí, protože Malekith nestihl Aether použít. O okamžik později Thor zajal Lokiho, ve chvilce, kdy ho nevnímal a šel tě zkontrolovat. Předtím měl čas jen na to, aby tě dostal do víceméně stabilizovaného stavu." Na chvilku se odmlčel, aby si promyslel následující slova a zarazil gestem ruky Tonyho protesty. „Nestihl se ani bránit, Thor využil toho, že se nesoustředil. S dýkou a Kladivem u krku mu donutil předat velení nad armádou, pak mu dal roubík."

„A dál?" hlesl ohromeně a zuby nehty se držel, aby nezačal řvát. Věděl, co měl na mysli. Tehdy mu dal stejný, když napadl New York. A pouta, která svazovala magii na místě. „A proč to Thor udělal? Vždyť Loki tím, že Malekitha zdržel, zachránil –"

„Vždyť jsme to přece probírali. Dalo se to očekávat," připomněl mu jemně rozhovor, který vedli, než se s elfy setkali poprvé. „Thor pak zavolal Bifröst, nás poslal domů a Lokiho vzal na Ásgard. Od té doby nemáme žádné zprávy." Zdvihl se, položil mu ruku na rameno a s účastí na něj pohlédl. „Nemyslím si, že by se mu podařilo odtamtud dostat."

Vztekle si prohrábl vlasy. „Musí být nějaká šance, jak ho dostat ven, ne?"

„Nemám nejmenší tušení," zamumlal a omluvně se pousmál. „Musím na chvilku odejít. Zůstaň v posteli. Až ti dokapou antibiotika, domluvíme se, co dál."

„Dám na ni pozor," trhl hlavou směrem k ženě, „jdi se vyspat." Očima ho pobízel, aby už vypadl. Potřeboval být chvíli sám – Natasha se za společnost nedala považovat – a celé to vstřebat. „A sežeň někoho, aby mi donesl kafe, prosím."

„Uvidíme, co se s tím dá dělat. Kávovar je daleko," popíchl ho Bruce už ve dveřích. Naposledy pohlédl na ženu a odešel.

Tony se po jeho odchodu sbalil do klubíčka, jak to jen s napíchnutou paží a bolavými žebry šlo. Nitro mu svírala zlost, ale taktéž neuvěřitelný pocit viny. Ani ne tak kvůli Natashe, protože ta byla znalá rizika a nemusela mu běžet pomoci, navíc věřil, že se z toho za pár dnů dostane, ačkoliv neznal přesný rozsah jejích zranění. Vyčítal si, že Lokiho neposlechl, nechal se málem oddělat a neochránil ho před Thorem.

Brada se mu roztřásla a zuřivě zamrkal, jak se mu zamžil pohled. Skutečnost ho udeřila jako kladivo, které ho chtělo rozbít na malé kousky. Nesplnil slib. Nepomohl mu, neochránil ho. Nechal ho napospas Thorovi a Ódinovi, kteří ho nebudou šetřit. Kdo ví, zda už není mrtev? Ta myšlenka ho roztřásla a přístroje se rozpípaly. Snažil se aspoň trochu uklidnit, teď si nepřál, aby se Bruce vrátil. Ne teď, když si uvědomil, že přišel o Lokiho dřív, než ho pořádně získal.

Vlastně ho ani nepřekvapilo, když se mu z očí svezly první slzy. Vždyť poprvé přišel o někoho, o koho doopravdy stál a ke komu cítil to, co ještě nikdy. Proklínal se za to, že mu to neřekl. Proklínal se za to, že si to uvědomil až ve chvíli, kdy mu to nebylo nic platné. A doufal, že zůstal naživu, ačkoliv měl obavu, že je to plané přání.

Ahoj.

Trochu dramatu ke konci nikdy nezaškodí, že? Dobrá zpráva je, že Tony i Loki jsou oba naživu, horší už je, že každý v jiném světě. Ups. Myslíte, že se ještě někdy potkají? A co Natasha? Držte jí palce, bude to potřebovat.

Věnováno haruko282.

Mějte se krásně.

W.