Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

Epilog

 „Udělej to," přikázal Loki chladným hlasem.

„Nejsem si tím jistý," zamumlal Tony a nervózně si poposunul ochranné brýle na nose.

„Já ano. Dělej."

Tony stále váhal. „Co když se to nepovede? Proříznu ti ruku."

„To nevadí. Magie ji vyléčí," odsekl netrpělivě. „Přestaň se cukat a prostě mi to konečně sundej," zavrčel se znatelným zoufalstvím.

Trvalo téměř celý rok, než se jim podařilo společnými silami vytvořit takový materiál, co dokázal náramek na Lokiho pravém zápěstí alespoň poškrábat. Obroučka o šířce dvou palců a síle jako list papíru mu k ruce přiléhala jako druhá kůže a mohl se snažit sebevíc, nedokázal se pod ni dostat vůbec ničím. Nevešel by se tam ani jediný vlas. Veškeré materiály, jež do té doby vyzkoušeli, po zvláštní slitině černého kovu, v němž byl vygravírovaný obrazec Ygdrassilu, akorát neškodně sjely. Až nyní se přes kmen táhl jeden téměř neznatelný vryp a od chvíle, co se na náramku objevil, Lokiho opanovala neuvěřitelná netrpělivost.

Nenáviděl tu bezmocnost, kterou zakoušel. Zvládal jen obyčejná – pro něj trapná – kouzla. Dokázal zapálit oheň, zahřát sebe a Tonyho, vysušit mokré vlasy nebo rozlitou vodu a pár dalších maličkostí, jež souvisely s ohněm. Nedokázal měnit podobu, nemohl vytvářet klony, dokonce i oblékat se musel po smrtelnicku, což ho neuvěřitelně iritovalo a mnohokrát po nevydařeném pokusu otráveně seděl s rukama v klíně a jen se zuby nehty držel, aby nebyl na Tonyho příliš nepříjemný.

Nemohl si svou frustraci vybíjet na něm. To kvůli němu se své magie vzdal a nelitoval toho, přesto si nedokázal pomoci. Přišel o něco, co v něm rostlo od narození, rozvíjelo se to v něm a tvořilo jeho součást. Cítil, jak mu magie bublá pod povrchem a koluje v žilách, připravená kdykoliv vytrysknout z konečků prstů, avšak při každém pokusu, kterých se nedokázal vzdát, zažil jen ledový vodopád zoufalství. Měl dojem, jako by mu byla ukradena část duše. Zatraceně to bolelo.

„A co když ne? Co když je ten náramek jenom nějaká iluze a magii ti sebralo něco jiného?" navrhl Tony skepticky. „Pak zůstaneš bez ruky a –"

Loki zavřel oči, v duchu napočítal do pěti a donutil se vyčarovat si na tváři shovívavý úsměv. Naklonil se, položil mu dlaň na obličej a počkal, až k němu zvedne oříškový pohled. Znovu ho zasáhla hloubka citu, jenž v nich jiskřil a jeho vlastní úsměv se stal přirozenějším. „Anthony, zlato... Nechci tě podceňovat, ale o kouzelných předmětech z Ásgardské pokladnice nevíš nic, za to já ano. Studoval jsem každý jeden z nich. Toto," zkřivil obličej do úšklebku a bradou cukl směrem k náramku, „vytvořili Brokk a Sindri – ti samí trpaslíci, co ukovali Mjölnir. Znám jeho podstatu, vím, že jakmile ho zničíme, tak bude má magie opět obnovena."

„Proč ti tedy neusekneme ruku?" rýpl si Tony s povytaženým obočím a překryl Lokiho hřejivou dlaň svými prsty.

„Protože celou ruku si nedokážu přičarovat zpět," vysvětlil s jistým opovržením.

„Thorovi jsi ji přece –"

Loki zúžil oči a zaprskal jako kočka. Stáhl paži a překřížil ji i s druhou na prsou. „To byla iluze. Celou dobu tu ruku měl," odsekl mrazivě.

„Promiň," zabručel Tony.

Loki nesnášel každou zmínku o Thorovi. Ani za ten rok se nebyli schopni usmířit. Moc tomu nepomáhalo ani to, že se bůh hromu příliš často na Zemi neukazoval. Jediné, co Loki tiše přetrpěl, byla přítomnost nevlastního bratra v jedné místnosti, pokud nebylo zbytí a nemluvil na něj. Uvědomoval si, že proti němu teď už nemá prakticky žádné šance. Přišel o svou moc, o své božství, regeneraci a takřka nesmrtelnost, proto pokaždé, když se s ním setkal, zamkl svá ústa a odmítal promluvit, aby ho náhodou nenaštval. Ostrý jazyk mu zůstal a pro urážku nepotřeboval chodit daleko, ale dobře věděl, že by Thorovi stačila jedna rána pěstí, aby ho sundala k zemi.