Tajemství krve

Záhadná návštěva

Po několikadenní cestě se kočár dostavil do cíle. Na královský hrad. Všichni kolem se udivili a vyhlédali vzácného hosta. K jejich překvapení, když z kočáru vystoupila tmavovlasá dívka podobná jejich zesnulé královně.
,,Smím Vám nějak pomoci, vznešená paní?,” přispěchal k ní ihned majordomus.
,,Ano. Vezměte má zavazadla a dejte je do nejlepšího pokoje pro hosty,” přikázala dívka.
,,A kým ráčíte býti? Pokud vím, tak náš král neočekává žádnou návštěvu.”
,,Doufala jsem, že Vám to dojde. Jsem králova stará známá. Jsem přesvědčená, že on bude vědět, kdo jsem,” pousmála se sebejistě tmavovláska a odešla do hradu.

Komorník dal rozkaz, aby její zavazadla odnesli do pokoje a ihned spěchal za králem říci mu o tajemné návštěvě.
,,Co se děje?,” ptal se otráveně král, jelikož jej muž vyrušil v práci.
,,Přijela nějaká žena. Nechce říci své jméno. Prý Vy už budete vědět,” přetlumočil dívčinu odpověď majordomus.
,,Kde je?,” ptal se král a odložil pero od inkoustu.
,,V jednom z pokojů pro hosty. Zavedu Vás tam,” nabídl se komoří.
Král přikývl, stanul ze židle a následoval jej.

Během chvíle stanuli oba před polootevřenýma dveřma v západním křídle. Král dal svému doprovodu povel k odchodu, aby jej se záhadnou cizinkou nechal osamotě. Ani se nenamáhal klepat a potichounku vklouzl dovnitř, ale nebyl tak nenápadný, jak si myslel a ačkoliv dívka pozorovala oslňující výhled, pociťovala jeho přítomnost.
,,To Vás nenaučili klepat, Vaše veličenstvo?,” ptala se jej a konečně se odvrátila od okna.
,,Morgana!,” křikl s povzdechem král.
,,Chyběla jsem ti?,” tázala se s posměchem tmavovláska a začala se k němu přibližovat.
,,Co ty tu děláš?,” ignoroval její otázku švagr.
,,Dozvěděla jsem se o své sestře,” odpověděla chladně lady.
,,Jestli mi chceš zahřívat postel místo ní, tak nemám zájem.”
,,K tomu bych se znovu nesnížila. Přišla jsem tady udělat pořádek. To je to, co ona nikdy nedokázala,” odfrkla si tmavovláska.
,,Jestli chceš dělat pořádek, tak začni u sebe. To ty jsi mi před dvěma lety skočila do postele a ne jednou. Vzpomínáš?”
,,Na to, jak jsi mě dostal do kláštera v životě nezapomenu, ale to ty jsi mou sestru zničil.”
,,Nebuď paranoidní. Byla to nehoda. Prostě vyklouzla z okna,” snažila se smazat svou vinu král.
,,Z okna? Víš, jak hloupě to zní? Brečel jsi vůbec kvůli ní nebo alespoň kvůli vašemu dítěti? Kdoví, jestli jsi ji nakonec nestrčil z okna ty a ta tvoje děvka!,” neudržela se již Morgana.
,,Nikdy bych to neudělal a ji do toho netahej. Nemá s tím vůbec nic společného.”
,,Opravdu? Takže ty ji snad s nikým nepodváděl? Oba víme, že jsi to dělal neustále.”
,,Ty žárlíš? Pokud ti to udělá radost, můžu si tě napsat na večer. Kdy máš čas?,” utahoval si z ní švagr.
,,Ses zbláznil. Mně jsi úplně volný. Tak jako já jsem ti byla tehdy, když mě kvůli tobě zavřeli do kláštera a ty jsi si dál vedl svůj spokojený život.”
Garvey si povzdechl. Bylo mu jasné, že se svou švagrovou pod jednu střechou to nebude lehké.
,,Jak dlouho tady zůstaneš? Udělala by jsi mi laskavost, kdyby jsi vypadala a odjela k rodičům. Je vidět, že tobě nepomůže ani klášter.”
,,Takovou službu ti neudělám. Odjedu, až pomstím svou sestru a její nenarozené dítě.”
,,Divím se, že zrovna ty ji chceš pomstít. Nesnášela tě a to ty můžeš částečně za to co se stalo v den svatby.”
,,Částečně a byly jsme sestry. Měly jsme stejnou krev a i když jsme říkaly, že se nesnášíme, vždycky nám na té druhé záleželo, ale tomu ty vůbec nerozumíš. Nikdy ti nezáleželo na nikom jiném, jenom na sobě,” pousmála se falešně dívka.
,,Jak myslíš,” odsekl Garvey a odešel.
,,Uvidíme se na večeři,” křikla za ním ještě Morgana a záludně se pousmála.

Ahoj. Tak tady je druhá kapitola. Doufám, že se líbila a děkuji za přečtení. 😊💗