Tajemství krve

Slzy v ruinách

Druhý den předala Morgana předala svůj dopis neznámému muži. V ten moment mu důvěřovala více než všem řeholním sestrám dohromady. Také neměla na výběr. Jinou možnost, jak by se list dostal k Lorcanovi neměla.

Dny, týdny ubíhaly, ale ani odpověď, ani vysvobození stále nepřicházelo.
Morgana úplně ztrácela naději a domnívala se, že Lorcan ji nemiluje tak, jako dříve. Byl její poslední na to, vypadnout z kláštera a znovu začít žít na královském dvoře a spřádat nové plány. Seděla u okna a jako každý den vyhlížela, zda se konečně ukáže, když vtom jedna ze sester na druhé straně kláštera křikla tak silně, že ji slyšela i Morgana.
,,Matko představená! Míří sem cizí muži!"
Tmavovláska ihned vyskočila a spěchala se podívat. Byly to asi dva tucty mužů na koních v tmavých, kožených uniformách bez jakéhokoliv znaku, či praporu. Cítila nervozitu. Nebyla si jista, zda je to Lorcan nebo se její list dostal do rukou někoho jiného. Co, když samotnému králi a chystá na ni další léčku. Mezitím, co ona přemýšlela, všechny sestry se shromáždily u vchodu a přemýšlely, co s nečekanými návštěvníky udělat. Muži během několika minut stanuli u hlavního vchodu a očekávali přijetí od sester. Matka představená v nich neviděla nebezpečí, proto i s několika dalšími vyšla ven, aby je uvítaly.
,,Bůh s vámi, cizinci. Co si žádáte?" ptala se zdvořile.
V tu chvíli jeden z nich s černým kloboukem sesedl z koně a kráčel k ní.
,,Hledám svou milovanou. Je možné, že se skrývá někde v těchto zdech," pravil muž.
,,Nikoho tady neskrýváme. Možná Vad už nechtěla," odpověděla jeptiška a ve chvíli zasykla bolestí. Muž ji probodl svou dýkou.
,,Tohle je za Morganu," šeptl jí do ucha, když opouštěla tento svět. V tu chvíli sesedli z koní i ostatní muži a rozeběhli se na sestry s meči v rukách.
Morgana to sledovala z patra a nemohla uvěřit, co se děje. Zářila štěstím a mrtvých žen jí nebylo vůbec líto. Věděla, že je to Lorcan. Odlepila se od okna a spěchala za svými zachránci.
,,Morgano!" křikl Lorcan, když ji konečně spatřil. Odhodil svůj meč a pevně ji objal.
,,Jsem rád, že jsi vpořádku."
,,Já taky. Moc děkuji, že jsi pro mě přijel," snažila se s ním lady flirtovat.
,,Pro tebe cokoliv," pousmál se.
,,Pojď. Rychle si sbal své věci ať jsme odsud co nejdříve pryč," pravil Lorcan.
,,Já nikam neodjíždím. Zůstanu tady," odporovala mu dívka.
,,Cože? Nechápu. Proč by jsi tady měla zůstat mezi prázdnými zdmi plnými mrtvol? Slíbila jsi, že budeme spolu!"
,,Opravdu jsi si myslel, že bych s tebou chtěla odejít? Byla to lež a ty jsi mi na ni naletěl. Ostatně jako vždy," odfrkla si povýšeně lady.
,,Takže ty mě nemiluješ? No jistě. Mělo mi dojít, že si se mnou jenom zahráváš. Jenom jsi využila mé lásky k tobě. Ale neboj. Na tebe taky dojde. Všechno řeknu králi i tvému otci a to si pořádně odpykáš," vyhrožoval rozhozený Lorcan.
,,Ou. Chudák chlapec. Buď jsi vědom toho, že pokud o tom ty nebo někdo z tvých kumpánů jen promluví, stáhnu vás s sebou. A kdo asi dopadne hůř? Vévodova dcera nebo prosťáčci, jako jste vy?"
,,Tohle není konec!" křikl za ní muž.
,,Zato ty jsi skončil už dávno," odsekla pobaveně Morgana a odešla do svého pokoje a Lorcan plný hněvu odjel se všemi svými lidmi.

Noc se blížila a i Morgana se začala bát. Přeci byla sama v prázdném klášteře s hromadou mrtvých řeholnic. Všude bylo ticho a měla pořádný hlad. Už několik hodin nic nejedla a bála se vyjít z pokoje. Trochu litovala i toho, že neodhela s Lorcanem. Už tady dávno nemusela být, když vtom zaslechla z venku řehtání koní. Rychle vstala a šla se podívat z okna. Ano, byl to muž na kterého čekala i se svojí armádou. Zaradovala se. Všechno vyšlo podle plánu. Muži se zastavili u vchodu. Seskočili z koní a zděsili se pohledu na mrtvé jeptišky.
,,Co se tady sakra dělo?" ptal se rozhozeně jeden z nich.
,,To netuším," řekl vyděšeně král, rozběhl se dovnitř a začal hledat mezi dívkami svou švageovou.
,,Morgano!" křikl, když ji nikde neviděl.
,,Garvey!" ozvalo se o patro výš a dívka akorát seběhla ke schodům. Měla úplně zničený výraz a oči plné slz. Král se rozeběhl a spěchal za ní. Pevně ji objal a snažil se ji uklidnit.
,,Jsem rád, že jsi vpořádku. To bude dobré."
,,Nebude. Všechny jsem je znala. Nikdy by mě nenapadlo, že se s nimi budu muset rozloučit tak brzy," vzlykala lady.
,,Nikdy nevíme, kdy přijde náš čas. Byly to dobré ženy. Jistě se teď mají lépe. Jak k tomu vlastně došlo?"
,,Nechci o tom teď mluvit. Stalo se to před chvílí a dost to bolí," odmítla odpovědět Morgana.
,,Dobře. Chápu. Ale tady nemůžeš zůstat. Pojedeš se mnou. Postarám se o tebe, dokud nebudeš vpořádku," pravil Garvey a vtiskl dívce polibek do vlasů.
Poté oba vyšli ven sedli na koně a odjeli na hrad. Ačkoliv se Morgana tvářila stále zničeně, vevnitř byla spokojená, jako nikdy. Opět dosáhla toho, co chtěla.

Ahoj. Zdravím vás spolu s další kapitolou. Snad se líbila. A předem děkuji za přečtení. Zároveň bych chtěla oznámit, že je možné, že s další částí to bude trvat trochu déle, protože ještě ji nemám úplně promyšlenou a také v poslední době netrávím na wattpadu tolik času, jako kdysi. 😘💖