Tajemství krve

Dopis minulosti

Před dvěma lety:
Tmavovlasá dívka se v den svatby své sestry prochází chodbami královského hradu. V tu chvíli jí někdo vtáhne do místnosti kolem které právě prochází.
,,Co to děláš?!,” zvýší dívka hlas, když spatří mladíka, který svírá její ruku.
,,Užívám si poslední hodiny jako svobodný,” pousmál se hoch a políbil ji.
,,Teď ne. Může někdo přijít,” strachovala se tmavovláska a snažila se vymanit z jeho objetí.
,,Nikdo nepřijde. Všechny jsem vyhnal. Jsme tu jen my dva.”
,,Víš, že to je hloupost. Již za hodinu budeš ženatý s mou sestrou a já se vrátím s rodiči. Budeme se vídat jen zřídka,” odporovala dívka.
,,Vždycky budeš mít místo v mém srdci,” políbil ji znovu mladík a začal jí svlékat šaty. Dívka podlehla jeho nátlaku a součastně s polibky mu začala svlékat košili. Brzy padli oba na postel a hoch začal dívku líbat na hrudi a pronikl do ní. Její vzdychy se nesly celým pokojem. V tu chvíli se otevřely dveře a v nich stáli tmavovlásčini rodiče i starší sestra, kteří vyrušili oba milence. Dívka ve svatebních šatech za svými rodiči začala ihned brečet, když spatřila svého snoubence se svou sestrou.
,,Morgano!,” křikl tmavovlásčin otec na svou mladší dceru.
,,Není to tak, jak to vypadá,” snažila se bránit nahá dívka a rychle se přikryla přikrývkou.
,,A jak tedy?,” ptala se její rozzlobená matka.
Dívka nevěděla, co říct a jen vyčítavě pohlédla na hocha se kterým měla již několik dní poměr.

Přítomnost:
Lady Morgana seděla na chodbě v klášteře, kam ji ihned po incidentu rodiče se sestrou poslali a vyšívala. V tu chvíli zahlédla jednu z jeptišek, která si prohlížela její dílo.
,,To je pro mého synovce. Snad mi sestra již odpustila a alespoň mi dovolí přijet na křtiny,” pravila Morgana a i dál vyšívala.
,,Je mi to líto,” řekla v zápětí jeptiška a podala jí dopis.
Lady znervózněla a bála se, co se skrývá uvnitř.
,,Venku na Vás čeká kočár a vojáci. Zavezou Vás k rodičům,” pokračovala řeholní sestra.
Po jejich slovech se dívka konečně odhodlala a dopis konečně otevřela.
,,Milá sestro, když tento dopis čteš, já už tady nejsem. Poslední dva roky jsi kvůli svým chybám strávila v klášteře daleko od lidí, kteří tě měli rádi. Pochop, že jsem tehdy neměla jinou možnost. Já ho milovala a nedokázala jsem se smířit s tím, že on mě ne. Ale teď se mezi nás dostal zase někdo třetí. Mrzí mě, že to s tebou nemůžu probrat. Jsem na to všechno sama a psychicky mě to úplně ničí. Nemůžu spát, jíst ani pít a dítě, které čekám nemá z čeho žít. Rozhodla jsem se tento svět i s ním opustit. Bez jeho otce a té věčné hanby, kterou mě stále ponižuje se budeme mít líp. Posílám pro tebe kočár. Konečně můžeš odejít a žít svůj život v přepychu. Měj se hezky a opatruj se. S láskou tvá sestra Noreen.”
Četla tichounce dívka a po tváři jí začaly stékat slzy. Sice spolu se sestrou v posledních letech moc nevycházely, ale i tak jim na sobě záleželo.
,,Pokud chcete, můžete tady ještě pár dní zůstat a domů se vrátíte až Vám bude dobře,” navrhovala řeholnice.
,,Ne, děkuji. Strávila jsem tady dva roky. Chci být co nejdříve pryč,” pravila Morgana a spěchala si sbalit své věci.

Během pár minut vyběhla z kláštera a táhla své dva těžké kufry se kterými ji vojáci ihned pomohli. Nedočkavě nasedla do kočáru.
,,Domů?,” zeptal se jí jeden z mužů.
,,Kdepak. Do královského města,” odpověděla Morgana a záludně se pousmála.

Ahoj. Tak tady je můj nový příběh. Doufám, že se bude líbit a předem děkuji za všechna přečtení. 😊💝