Tajemství krve

Sestřin hrob

Ráno vzbudily Morganu ostré paprsky slunce. Otráveně se posadila na postel, aby spatřila osobu, která si tohle dovolila.
,,Dobré ráno, Morgano,” ozval se povýšený hlas jejího švagra, který stál u závěsu.
Morgana se polekala a přikryla své nahé tělo pod přikrývku.
,,Nemusíš se bát. Moc dobře víš, že jsem již dávno všechno viděl,” pousmál se Garvey a kopl do muže, který s dívkou strávil noc a ještě spokojeně spal.
,,Haló, vstáváme. Tvoje žena za mnou byla již dvakrát, že jsi se od večera neukázal. Mělo mě hned napadnout, že budeš tady,” mluvil na něj.
Generál se konečně probral, rychle sesbíral své věci a se studem opustil dívčin pokoj.
,,To jsi teda gentleman. Vtrhneš do pokoje, ani nezaklepeš a ještě k tomu vyhodíš mého hosta. Ty snad žárlíš?,” utahovala si lady.
,,No to zrovna. Kdy konečně dostaneš rozum? On má ženu. Jaké to je asi pro ni, když ji podvádí?! A obleč se!,” poručil jí otráveně a otočil se k oknu.
,,Takové, jaké to bylo pro mou sestru, když jsi ji ty neustále podváděl. Jeden dvůr, stejné mravy. Nevěděla jsem, že je ženatý,” podotkla opovrhovačně dívka a i nadále se válela mezi polštáři.
,,Nech si ty svoje hloupé poznámky a dělej, co ti řeknu. Za hodinu je u tebe komoří. Zavede tě k hrobu tvé sestry. Zkus se ovládat, ať se s ním nevyspíš,” přikazoval jí její švagr a po těchto slovech odešel.
,,Hulvát,” špitla si při jeho odchodu pro sebe lady a ještě se schoulela do peřin.

O hodinu později však byla připravená. Nasnídaná, oblečená a upravená a jen vyčkávala na příchod muže, který by ji doprovodil k sestřinému hrobu. Během několika minut někdo zaklepal na dveře a poté je otevřel.
,,Lady, posílá mě král...,” pravil muž.
,,Já vím. Nezdržujte. Mám ještě hodně práce,” přerušila jej otrávená Morgana.
,,Jistě. Pojďte za mnou,” řekl muž a vyrazil na cestu. Vzápětí se k němu přidala i dívka.
Komoří se pokoušel celou cestu navázat nějaký rozhovor třeba o historii hradu, ale Morgana jej vždy napomenula, že ona o to nestojí.
Po chvíli procházení rodinnou hrobkou stanuli i před hrobem, kde bylo uloženo tělo Noreen.
,,Nechte mě tu osamotě. Zpátky trefím i sama,” poručila dívka komořímu, který ji uposlechl.
Morgana si prohlížela prostou kamennou schránku, v níž bylo tělo.
,,Ten se teda moc nevytáh,” odfrkla si opovrhovačně na účet svého švagra a posadila se na jeden z okrajů.
,,Tak sestřičko, jsem tady a věř, že tebe i tvoje dítě pomstím. Dnes se dozvím, se kterou děvkou tě rok podváděl a oběma jim dám pořádnou lekci. Možná si říkáš, proč zrovna já, když i se mnou tě podváděl. Věř mi, měla jsem v plánu, že až se vezmete, už mezi váma dvěma stát nebudu. Přeci jiné to je, když je ještě svobodný, než když je ženatý. Vím, že jsi ho milovala a tohle bych ti nemohla dělat, i když i já k němu něco cítila. Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že by i on mohl mít rád mě. Každý den v klášteře jsem sedávala u okna a vyčkávala, až se objeví na příjezdové cestě a odveze mě odtamtud. Byla jsem tak hloupá. Ale teď se mu pomstím za nás obě. Hlavně za tebe. Byla jsi moc dobrý člověk a on to věděl a jen toho využíval. Nezasloužil si tvou lásku a teď za své činy bude pikat. Odpočívej v pokoji,” pousmála se Morgana a odešla.

Ahoj. Jsem tady s další kapitolou. Doufám, že se bude líbit a děkuji za všechna přečtení. 😊💙