Tajemství krve

Opět v klášteře

Během několika dnů konečně dorazila Morgana i s doprovodem vojáků ke klášteru, který se podobal tomu ve kterém strávila dva roky. Nechtěla zažít znovu totéž, i když jí bylo jasné, že tentokrát to bude ještě delší. Vojáci ji násilím vytáhli z kočáru a dotáhli do jednoho z pokojů s mřížemi v prvním patře. Bez slitování ji hodili na malou a nepohodlnou postel, zavřeli dveře a odešli. Morgana neváhala. Rychle vstala a pokusila se odejít dříve, než za ní někdo přijde, ale jakmile otevřela dveře, stála v nich jedna z řeholních sester, která se právě chystala vejít.
,,Potřebuješ něco?” ptala se spokojeně dívky.
,,Ocenila bych, kdyby jste mi tykala a ano. Chci sklenici vody. Nejsem nemocná. Dokáži si pro ni zajít sama,” odsekla Morgana.
,,Před Bohem jsme si všichni rovni, bez rozdílu titulů nebo postavení. Neboj se. Brzy se uzdravíš a budeš se moci vrátit zpět za rodinou.”
,,Kolikráte Vám mám říkat, že nejsem blázen. Jen jsem se snažila pomstít smrt mé sestry a své zlomené srdce.”
,,Já ti věřím, ale i na tom se musí pracovat. Pokud chceš být v životě šťastná, důležité je odpouštět. Všem. Ať se děje cokoliv.”
,,Neříkejte hlouposti. Mám jim snad odpustit, že mě nikdo za dva roky nenavštívili, že mě otec udeřil, že mě můj švagr svedl a poté se pobaveně díval, jak mě odvážejí pryč, že on a jeho milenka zapříčinili smrt mé sestry a jejího dítěte a teď i to, že jsem tady? Tohle všechno jim mám odpustit?”
,,Ano,” usmála se žena.
,,Jak bych mohla? Vždyť to nejde!”
,,Když náš Pán umíral na kříži, také odpustil všem, kteří jej zabili.”
,,To je nemožné. Jak může někdo odpustit svým vrahům, i když oni o to nestojí?”
,,Stačí chtít a mít velké srdce.”
,,Což já nemám, takže smůla,” řekla bezstarostně dívka.
,,Každý ho má. Je to mnohem snazší, než se zdá. Půjdeme každý den kousek po kousíčku, dokud všechny křivdy, které se ti staly, neodpustíš. Bude to tak mnohem jednodušší.
,,Když myslíte,” odsekla otráveně Morgana.
Jeptiška se na ni jenom lehce pousmála, odešla z pokoje a zamčela.
,,Do háje,” špitla dívka, když zaslechla, klíč v zámku a vzdalující se kroky.
,,No bezva. Koukej, kam ses to dostala. Je to ještě horší, než tehdy. Ale tentokráte to tak nenecháš. Snaž se, aby jsi se odsud dostala co nejdříve. Dělej všechno, co bude ta otřesná babizna chtít. Hlavně, když bude spokojená,” pravila si pro sebe Morgana.

Celé dopoledne strávila dívka koukáním z okna chráněného mřížemi, jelikož kolem sebe neměla vůbec nic, ani žádnou knihu. Kolem poledne se odemčely dveře a v nich stála tatáž řeholní sestra, která s ní mluvila ráno, ale tentokrát přinesla dívce oběd.
,,Tady máš něco dobrého k snědku. Není to sice z královské kuchyně, ale snad ti to bude chutnat,” pousmála se a položila tác na stolík, který stál vedle postele.
,,Děkuji,” usmála se falešně lady a šla se podívat, co jí přisesla, jelikož začínala mít hlad.
,,Počkej. Rozmyslela jsem si to. Chci všem odpustit a také bych si ráda promluvila se svým švagrem, co ho k tomu všemu vedlo. Třeba jej pochopím a snadněji mu odpustím,” zastavila jeptišku při odchodu dívka.
,,Napíšu mu, ať se co nejdříve dostaví,” usmála se žena a zmizela. Avšak ani tentokrát nezapomněla zamknout. Morgana si jenom povzdechla a pustila se do jídla.

Ahoj. Tady je další kapča. Snad se bude líbit.😚💖