Tajemství krve

Co se stane v klášteře, zůstane v klásteře

Po jídle se Garveymu zřelo jeho stále uvnitř vězněné švagrové a rozhodl se ji vzít ven na procházku.
,,Je tu hezky, viď?” poznamenal, když viděl, jak je dívka zticha.
,,To je. Kéž bych mohla chodit ven pořád,” povzdechla si a doufala, že jí teď svolí, aby mohla odjet.
,,Neboj, zařídím to,” pousmál se lehce Garvey.
,,Opravdu? Nikdy by mě nenapadlo, že by jsi pro mě mohl udělat něco hezkého.”
,,Možná jsem si vzal k srdci tvá slova, že i já bych se měl zlepšit k lepšímu a prospělo by to i našemu vztahu.”
,,Opravdu?” chtěla se ještě ujistit dívka, která byla přesvědčená, že její další plán vyšel.
,,Jistěže. Nemůžeme spolu stále bojovat. Jako spojenci to můžeme dotáhnout hodně daleko.”
,,Spojenci? Nikdy jsem neřekla, že s tebou budu spolupracovat a také nevlastním žádnou armádu,” podivila se Morgana.
,,Nemyslel jsem to takhle,” usmál se šibalsky Garvey a začal ji líbat na krku.
Morgana rychle zareagovala a odehnala jej.
,,Dvě ti nestačí? Změnila jsem se. Už nejsem tak snadná kořist, jako jsem byla dřív.”
,,Oba víme, že to chceme a co se stane v klášteře, zůstane v klášteře,” naléhal král.
,,Morgana před pár dny by souhlasila, ale tahle nová Morgana chce najít lásku svého života a být jenom s ním,” klamala dívka a sama se divila nad tím, co za hlouposti si to vymýšlí.
,,Nečekal bych, že to řeknu, ale trochu se mi stýská po té staré Morganě,” povzdechl si hoch.
,,Ta se ale už nevrátí,” zalhala dívka a spokojeně kráčela dále.
,,V některých věcech to bude lepší.”
,,Souhlasím. A kdy se vracíš zpět?”
,,Už tě tady nudím?”
,,To ne, právě naopak,” lhala dále lady.
,,Kdy budu chtít,” pousmál se Garvey.
Ještě si chvíli povídali, ale poté se vrátili dovnitř.

K večeru se zamračilo a začalo pořádně pršet, hřmít a blýskat. Avšak ani to nezabránilo dvěma příbuzným setkat se na večeři. Poté se však opět rozešli každý jinou cestou. Garvey šel do svého pokoje a Morgana kupodivu ven. Posadila se na promoklou trávu a doslova si užívala dešťové kapky, které dopadaly na její obličej. Vůbec jí nevadilo, že za chvíli byla celá promoklá. Odjakživa to milovala. Bouřka jí vždy dodávala sílu.
,,Přemýšlej. Nevypadá, že by tě chtěl vzít s sebou na hrad. Musíš něco udělat, co by ho to přinutilo udělat. Ale co?” pravila si pro sebe dívka a přemýšlela nad svým plánem. V tu chvíli ji vyrušilo otevření dveří od kláštera. Trochu se zlekla. Postava k ní začala běžet. Dívka rychle a mířila jí naproti, co se děje.
,,Co blbneš?” přispěchal k ní švagr, kterého konečně rozpoznala ve tmě.
,,Šla jsem se projít,” zalhala bezstarostně Morgana.
,,Pojď dovnitř. Jistě jsi již nastydla,” pobídl ji muž a odvedl ji dovnitř.
Vzal ji do jejího pokoje, aby se převlékla do suchého oblečení. Morgana vycítila, že je chvíle mu dát, co chce a poté on udělá to samé pro ni. Ještě dříve, než stačil odejít, svlékla si své mokré šaty a ihned se k němu rozeběhla. Přitiskla se k jeho tělu, rukama začala hladit jeho tvář a rty se stále více přibližovala. Gervey nedokázal odolat své krásné švagrové. Pevně ji chytl za boky a začal ji líbat. Po chvíli ji položil na postel, i on se svlékl a pronikl do ní. Celým pokojem se začalo ozývat sténání.

Ahoj. Doufám, že se vám kapitola líbila a děkuji za všechna přečtení. 😊😘
Tentokrát mi to s psaním trvalo o něco déle, snad to nevadí, protože jsem se rozhodla, že kapitoly budou vycházet nejspíš jednou týdně. 💓